Když jsem kdysi poprvé držel golfovou hůl, řekl jsem si, že je to jen sport. Něco mezi chůzí, hokejem venku a kulečníkem na grýnu. A že to dám. Když jsem po čase poprvé alespoň trochu pořádně trefil míček, myslel jsem, že je to jen o technice. A že je potřeba to přesně a často trénovat, abych byl ten správný golfista. Když jsem byl pak poprvé na turnaji, říkal jsem si, jak důležité je vždy být mezi všemi... co nejlepší. Porazit je. A mít co nejrychleji co nejnižší HI jako hmatatelný důkaz své výkonnosti.

A pak desítky a stovky her a jamek. Roky života. Výhry, prohry. Skvělé dny a hry, kdy se nedařilo... Na hřišti. V životě. A postupně se začalo objevovat něco nového? Nebo to tam bylo vždy? Ohlušující ticho mezi jamkami. Šumění trávy. Těšení se na vyřčená slova "Hezkou hru" a pevný stisk rukou, na přátele. Na krásný let míčku, na košatý strom chránící grýn, na úsměv spoluhráčů, na povídání. A i na společné mlčení mezi jamkami. Co když...

1. Co když golf je o odvaze začít znovu?

Každá rána do míčku je nový pokus.
Každá jamka je další šance.
I když ta minulá nevyšla – vždycky je tu další.
Věřím.

2. Co když golf je o přijetí i toho, co neovlivníš?

Vítr se změní. Zakřičí do odpalu pták.
Míček se odrazí jinak, než jsi chtěl.
A stejně hraješ dál. Bez výmluv. Do jamky.
Věřím.

3. Co když golf je o pokoře?

Můžeš mít plán. Ale míček má svou pravdu.
Můžeš se zlobit a nadávat. Ale hřiště tě stejně neposlouchá.
I v tom je síla. A tvoje šance se s tím vždy poprat.
Věřím.

4. Co když golf je o přítomnosti?

Minulý úder je pryč. Příští ještě nepřišel.
Zůstává jen tahle chvíle. Tahle ruka. Tahle myšlenka. Tento okamžik. Pochopení.
A budoucí vykročení.
Věřím.

5. Co když golf je o vztahu k sobě?

Nehraješ proti ostatním. Nehraješ ani proti sobě.
Hraješ sám se sebou. Se svojí hlavou a rukama.
Se svou trpělivostí. A se svou ochotou přiznat si a přijmout chybu. Vždy.
Věřím.

6. Co když golf je o vztahu k druhým?

Letmý pohled. Mlčení mezi údery. Pomoc při hledání míčku. Obsluhování vlajky.
Spolu v tichu, spolu v radosti.
Rozdílní a přesto spolu. Spolu po celou hru.
Věřím.

7. Co když golf je o soustředění, o rytmu?

Chůze, úder, krok. Dech, míček, dech. Cíl.
Poslední nádech, výdech. A… a pak, někdy ten zvláštní pocit dokonalosti. Shot!
Věřím.

8. Co když golf je o návratech?

Když nevíš, kam dál – vrať se na hřiště.
Na začátek. Na první odpaliště. A hraj. Nemysli na vzdálenost.
Stačí jen kousek před sebe. Ránu po ráně. Jamku po jamce.
Věřím.

9. Co když golf je o klidu v chaosu?


Všude kolem svět běží. Ale tady… se čeká.
Na flight před tebou. Na nalezení míčku. Na to, až si soupeř promyslí ránu.
A v tom čekání je prostor pro rozhlédnutí se kolem sebe. Pro otevření očí.
Věřím.

10. Co když každá golfová hra je obrazem života?

Začínáš plný energie.
Pak hledáš tempo.
Pak jsi unavený.
A pak, teprve pak, začneš vnímat... hru?
Když už ti nejde o skóre.
Věřím.


A tak už se neptám, co je tohle za sport.
Už pokaždé neřeším dokonalou techniku.
Už někdy nepočítám, kolik jsem zahrál.
A už mi tolik nevadí, když to zkazím.

Protože vím,
že pokaždé, když držím hůl,
že pokaždé, když stojím na odpališti,
že pokaždé, když jdu – i když se nedaří…

jsem tam já.

Se všemi svými chybami.
Se svojí cestou a přístupem.
Se svým souhlasem s tím, co je.
Se svojí radostí, že mohu a smím.

Hrdě. Svobodně. Teď.

Co když právě tohle je každá golfová hra?
Upřímné zrcadlo života?

Já věřím.