Podobný článek jsem sesmolil už v roce 2012. Kdybych já tenkrát věděl co vím dnes, nepsal bych takové bláboly. Pojďme se na to mrknout s odstupem 5ti let. A aspoň bude co hodnotit za dvacet let.
Při nástupu do Hořehled to byl úžasný a neskutečný dreamjob. Už dva měsíce předem jsem studoval všechny informace o golfu, co jsem dohledal. Dělal si plány, statistiky, swot analýzy. Dnes, s odstupem času, to je úžasný a skutečný dreamjob, který mi přivodil žaludeční vředy a infarkt mne čeká tak ve 45ti letech. Prudí mne na něm 20 miliónů věcí (o té negativní stránce napíšu někdy v budoucnu hodně temný a depresivní článek), ale stejně každé ráno vstanu a při venčení psů před otevřením mi na těch zelenejch fairwayích taje duše.
Je vhodné poznamenat, že práce managera se určitě liší hřiště od hřiště. Jiné to bude na Kšírovce, jiné u nás a jiné zase na Karlštejně. Ale výsledek by měl být vždy stejný – spokojení návštěvníci a zaměstnanci a zaplacené faktury.
Iluze o práci se rozplynuly během prvních týdnů. Moje libé představy, předem precizně připravené strategie, finanční a marketingové analýzy a grafy vyletěly oknem jak ukázkovej šlajs a začal se mnou smýkat svět nenabroušených nožů, neukojené členské základny, nespolehlivých předpovědí počasí a rozpustně nerozpustných hnojiv na všechny možné i nemožné travní povrchy.
Zapomeňte na pevnej pracovní řád. Zapomeňte na víkendy a svátky. Neexistuje vteřina bez mobilního telefonu a emailu. A zapomeňte, že něco nejde. Všechno musí jít. Nějak. I kdyby se to mělo desetkrát omotat izolepou a přitlouct hřebíkem, tak to prostě musí jít.
Každej den je boj o přežití, ale ukažte mi práci, kde se naučíte a vyzkoušíte si to co já:
Než jsme si postavili hotel, dalo se od toho šílenství aspoň v zimě trochu utéct. Teď už není kam. Ale mne se vlastně utíkat nechce...
Při nástupu do Hořehled to byl úžasný a neskutečný dreamjob. Už dva měsíce předem jsem studoval všechny informace o golfu, co jsem dohledal. Dělal si plány, statistiky, swot analýzy. Dnes, s odstupem času, to je úžasný a skutečný dreamjob, který mi přivodil žaludeční vředy a infarkt mne čeká tak ve 45ti letech. Prudí mne na něm 20 miliónů věcí (o té negativní stránce napíšu někdy v budoucnu hodně temný a depresivní článek), ale stejně každé ráno vstanu a při venčení psů před otevřením mi na těch zelenejch fairwayích taje duše.
Je vhodné poznamenat, že práce managera se určitě liší hřiště od hřiště. Jiné to bude na Kšírovce, jiné u nás a jiné zase na Karlštejně. Ale výsledek by měl být vždy stejný – spokojení návštěvníci a zaměstnanci a zaplacené faktury.
Iluze o práci se rozplynuly během prvních týdnů. Moje libé představy, předem precizně připravené strategie, finanční a marketingové analýzy a grafy vyletěly oknem jak ukázkovej šlajs a začal se mnou smýkat svět nenabroušených nožů, neukojené členské základny, nespolehlivých předpovědí počasí a rozpustně nerozpustných hnojiv na všechny možné i nemožné travní povrchy.
Zapomeňte na pevnej pracovní řád. Zapomeňte na víkendy a svátky. Neexistuje vteřina bez mobilního telefonu a emailu. A zapomeňte, že něco nejde. Všechno musí jít. Nějak. I kdyby se to mělo desetkrát omotat izolepou a přitlouct hřebíkem, tak to prostě musí jít.
Každej den je boj o přežití, ale ukažte mi práci, kde se naučíte a vyzkoušíte si to co já:
- mám na svazku 78 klíčů a o všech vím, kam patří
- naučil jsem se ovládat 30 let starý bagr a naložil s ním stovky tun písku a štěrku
- každý den jezdím golfovou buginou, protože jinak bych se uchodil k smrti
- vím, co znamenají termíny torofka, singlofka, smítko nebo kušmen a nebojím se je použít
- umím uklidit hotelový pokoj za 18 minut
- vím jak se staví golfový green
- vím jaké to je prošťouchnout ucpanou žumpu u restaurace, protože všichni ostatní se bojí tam vlézt
- umím vyvrtat jamku
- umím objednat 6 stolů aniž bych zapomněl, kdo si co přeje
- nemám čas hrát golf a když mám, tak koukám kde bych co předělal a změnil a podle toho ta hra vypadá
- smontoval jsem tolik nábytku z Ikey, že znám jejich návody nazpaměť
- umím na koleni spočítat každému STB body za odehranou hru
- kamkoli jedu autem, přemýšlím jaké golfové hřiště by se tam dalo postavit
- vím proč jsou wedžky rezavé
- vím, že nikdy zcela nepochopím lidské tužby (a ani nevím, jestli chci)
- vím jaké ryby pořídit do golfového rybníčku
- umím správně servírovat víno
- umím opravit ucházející výčepní zařízení, když je v hospodě 90 lidí
- vím, že lidská vynalézavost je bezbřehá
Než jsme si postavili hotel, dalo se od toho šílenství aspoň v zimě trochu utéct. Teď už není kam. Ale mne se vlastně utíkat nechce...