Na základě mého zážitku z Hodkoviček by někdo mohl nabít falešného dojmu, že mi golf nejde a neumím ho. Opak je samozřejmě pravdou. Ale aby měli Lieser a Matuš co žrát, a @Trenér zatížen depresemi neopustil nadobro náš kolektiv, hledám pro svou pšenku jiná pole. A zjistil jsem, že svou inteligenci, šarm, empatii a především můj hypertrofovaný smysl pro spravedlnost mohu uplatnit jako golfový rozhodčí. Ne na nějakym rozvoranym vesnickym plácku, ale rovnou pro Českou golfovou federaci. A protože jsem se zrovna vrátil z pískání GPA Czech Mid & Senior Tour v Berouně, podělím se s vámi, jaké to bylo.
Práce pro ČGF má tu obrovskou výhodu, že budíček ve 4.30 ráno je spravedlivě vykoupen nádherným teplým středomořským počasím během celého turnaje. Takže člověk se opaluje na bugině, občas kopne někomu míček do vody nebo do roughu, zatelefonuje babičkám,...prostě luxusní placený zážitek. Alespoň takhle to v minulých letech bylo, takže nebyl důvod nevěřit, že tomu tak bude i tentokrát.
Ranním polárním vichrem jsem se nenechal zviklat a moje důvěra v Zákopčaníky, věštící počasí podle délky svých nehtů, je otřesena už dlouho. Byť uznávám, to že jsem auto na dálnici v protivětru nedokázal rozjet na víc než 80 km/h mi mohlo naznačit, že je s vesmírem něco v nepořádku.
Příjezd na resort v 6:00 proběhl bez komplikací, i za závoru jsem byl protekčně vpuštěn. Protože mne při vystupování poryv větru srazil do kolen a vyrval mi plombu z 8ky vpravo nahoře, vzal jsem si dlouhé kalhoty a neprofuk. My kluci z hor přece něco vydržíme.
Na turnaj jsme byli 2 rozhodčí (já a Láďa) v poli a hlavní (Víťa) nám dělal administrativní zázemí a pomáhal, kde bylo potřeba. Láďa si vzal druhou devítku, takže jsem vyrazil na course check na první jamky. Před startem prvního flightu v 7:30 je potřeba udělat:
V čase, kdy první hráči měli vracet vlajku do jamky na prvním greenu, jsem byl na pozici, abych jim dělal forecaddyho na 2. jamce. Byl jsem tam dost k ničemu, protože z prvního flightu nedorazil kvůli předpovědi nikdo a takových bylo ten den skoro 50. A tak byl prostor na přezbrojení.
Prozřetelně jsem si zabalil zimní bundu s vodním sloupcem 10 000, rukavice, zimního kulicha, Moiru na spodek i vršek,...Nasoukal jsem to na sebe a díky množství vrstev jsem přišel o periferní vidění. Ale zas mi bylo teplo. Na chvíli...
Práce rozhodčího v poli se na podobných turnajích z 90% skládá z udržování tempa hry. K tomu máte timescheet, což je vlastně tabulka s jednotlivými flighty a časy, kdy kdo z nich má být na které jamce. Značíte si zda jsou správně na pozici, případně o kolik jsou mimo a snažíte se zjistit a řešit proč. Při drobném zpomalení většinou pomůže domluva a pomoc s hledáním míčů na 1-2 jamkách. Při větším opoždění už musíte upozorňovat víc, případně dávat na stopky. Trestné za pomalou hru jsem ještě nedával.
Díky větru pršelo v podstatě vodorovně, takže nebyla šance udržet v suchu nic. Pokud se jako hráč ploužíte v tomhle po hřišti, rozhodně vám nezávidím. Ale díky kolmé poloze z vás voda steče a pohybem a soustředěním se alespoň trochu zahřejete. Jako rozhodčí jsem neměl moc šanci tomu masakru vzdorovat – chodící bych byl k ničemu a sedící v bugině jsem si chvílema připadal jak v pračce. Jediné co mě hřálo na duši byla slečna, co dělala forcaddyho na 5. jamce. Při vyhlídce na opalovací brigádu dorazila na místo v riflích, keckách a svetříku. Když jsem ji o hodinu později vyprošťoval sekáčkem na led z jejího křesla, byla už zabalená do 3 dek a dovezené bundy a zjevně trpěla víc než já.
Čaj a polévka k obědu mne sice rozmrazili, ale návrat do promočeného oblečení byl příjemný asi jako pokus nasadit již jednou použitý kondom. Avšak někdy v polovině odpoledne došlo k totální rezignaci a pocit blížící se smrti zmizel. Sice mi voda tekla proudem do všech tělních otvorů, ale bylo mi to už úplně jedno.
Hráči byli během pondělka naprosto fantastičtí, hráli v podstatě bez pravidlových chyb, velmi spolehlivě v tempu a k mému překvapení i s velmi dobrou náladou. Nezbývá mi než smeknout.
Poslední flight jsem ze své devítky dotlačil o 30 minut dříve oproti plánovanému času a bez jakékoli snahy cokoli sundávat a skládat, jsem skočil do auta a upaloval na hotel. Po 2h ve sprše, kdy jsem spotřeboval teplou vodu poloviny Berouna, jsem do sebe poslal jehněčí burgr a Plzeň a usnul uprostřed posledního sousta.
V úterý jsme už startovali jen z 1ky, takže byl course check pohodovější. Počasí se umoudřilo a kolem poledního vylezlo i slunce. První část startovního pole přinesla v pondělí tak mizerné výsledky, že jim to dnes bylo dost šumák a tak hráli krásně v tempu, s úsměvem na rtech. Občas jsem pomohl najít vyhozený míč, určit místo dropu při ráně do vody, jinak v podstatě nuda.
S postupujícími starty už šlo do tuhého, protože se hrálo o vítězství. Bylo potřeba hráče trochu popohánět, protože u některých přesahoval čas na přípravu rány i 60 sekund. Usídlil jsem se u 9. jamky, krátký dogleg PAR 4 přes vodu, přímo proti odpališti. A mohl se kochat 300 m drivy přímo na green nebo jeho těsného okolí.
Posledních pár flightů jsme pak doslova táhli do klubovny, hledali jim všechny míče a dělali maximum proto, aby došli včas. Což se podařilo. Odměnou bylo krásné podvečerní slunce na 17. greenu, díky kterému sice hráči neviděli zhola nic, ale my se vyhřívali opojením z dobře odvedené práce.
Byly to dva dny plné extrémních a protichůdných zážitků a já bych rád všem hráčům, kolegům, ČGF i resortu v Berouně poděkoval za to, že jsem u toho mohl být!
Práce pro ČGF má tu obrovskou výhodu, že budíček ve 4.30 ráno je spravedlivě vykoupen nádherným teplým středomořským počasím během celého turnaje. Takže člověk se opaluje na bugině, občas kopne někomu míček do vody nebo do roughu, zatelefonuje babičkám,...prostě luxusní placený zážitek. Alespoň takhle to v minulých letech bylo, takže nebyl důvod nevěřit, že tomu tak bude i tentokrát.
Ranním polárním vichrem jsem se nenechal zviklat a moje důvěra v Zákopčaníky, věštící počasí podle délky svých nehtů, je otřesena už dlouho. Byť uznávám, to že jsem auto na dálnici v protivětru nedokázal rozjet na víc než 80 km/h mi mohlo naznačit, že je s vesmírem něco v nepořádku.
Příjezd na resort v 6:00 proběhl bez komplikací, i za závoru jsem byl protekčně vpuštěn. Protože mne při vystupování poryv větru srazil do kolen a vyrval mi plombu z 8ky vpravo nahoře, vzal jsem si dlouhé kalhoty a neprofuk. My kluci z hor přece něco vydržíme.
Na turnaj jsme byli 2 rozhodčí (já a Láďa) v poli a hlavní (Víťa) nám dělal administrativní zázemí a pomáhal, kde bylo potřeba. Láďa si vzal druhou devítku, takže jsem vyrazil na course check na první jamky. Před startem prvního flightu v 7:30 je potřeba udělat:
- Odpaliště
- Musí mířit na střed FW na první dopadovou ránu
- Měla by být vhodně umístěna vzhledem k profilu dané jamky
- Neměla by být na suchých, nerovných, vymlácených místech
- Měla by se vhodně střídat jejich pozice vzhledem k předchozí a následující jamce, aby to nebylo furt stejný
- Musí se umístit tak, aby bylo případně kam přendat v dalších kolech (především u PARů 3)
- Musí se sprejem označit jejich pozice (kdyby je někdo dával na stranu, ať se ví, kam je vrátit)
- Greeny
- Zkontrolovat, že naplánované pozice greenkeeper skutečně navrtal
- Hřiště
- Jakékoli nedostatky ve stavu či značení hřiště (vítr, krádeže, zvířata, déšť,...) okamžitě řešit, napravit nebo označit a nahlásit
V čase, kdy první hráči měli vracet vlajku do jamky na prvním greenu, jsem byl na pozici, abych jim dělal forecaddyho na 2. jamce. Byl jsem tam dost k ničemu, protože z prvního flightu nedorazil kvůli předpovědi nikdo a takových bylo ten den skoro 50. A tak byl prostor na přezbrojení.
Prozřetelně jsem si zabalil zimní bundu s vodním sloupcem 10 000, rukavice, zimního kulicha, Moiru na spodek i vršek,...Nasoukal jsem to na sebe a díky množství vrstev jsem přišel o periferní vidění. Ale zas mi bylo teplo. Na chvíli...
Práce rozhodčího v poli se na podobných turnajích z 90% skládá z udržování tempa hry. K tomu máte timescheet, což je vlastně tabulka s jednotlivými flighty a časy, kdy kdo z nich má být na které jamce. Značíte si zda jsou správně na pozici, případně o kolik jsou mimo a snažíte se zjistit a řešit proč. Při drobném zpomalení většinou pomůže domluva a pomoc s hledáním míčů na 1-2 jamkách. Při větším opoždění už musíte upozorňovat víc, případně dávat na stopky. Trestné za pomalou hru jsem ještě nedával.
Díky větru pršelo v podstatě vodorovně, takže nebyla šance udržet v suchu nic. Pokud se jako hráč ploužíte v tomhle po hřišti, rozhodně vám nezávidím. Ale díky kolmé poloze z vás voda steče a pohybem a soustředěním se alespoň trochu zahřejete. Jako rozhodčí jsem neměl moc šanci tomu masakru vzdorovat – chodící bych byl k ničemu a sedící v bugině jsem si chvílema připadal jak v pračce. Jediné co mě hřálo na duši byla slečna, co dělala forcaddyho na 5. jamce. Při vyhlídce na opalovací brigádu dorazila na místo v riflích, keckách a svetříku. Když jsem ji o hodinu později vyprošťoval sekáčkem na led z jejího křesla, byla už zabalená do 3 dek a dovezené bundy a zjevně trpěla víc než já.
Čaj a polévka k obědu mne sice rozmrazili, ale návrat do promočeného oblečení byl příjemný asi jako pokus nasadit již jednou použitý kondom. Avšak někdy v polovině odpoledne došlo k totální rezignaci a pocit blížící se smrti zmizel. Sice mi voda tekla proudem do všech tělních otvorů, ale bylo mi to už úplně jedno.
Hráči byli během pondělka naprosto fantastičtí, hráli v podstatě bez pravidlových chyb, velmi spolehlivě v tempu a k mému překvapení i s velmi dobrou náladou. Nezbývá mi než smeknout.
Poslední flight jsem ze své devítky dotlačil o 30 minut dříve oproti plánovanému času a bez jakékoli snahy cokoli sundávat a skládat, jsem skočil do auta a upaloval na hotel. Po 2h ve sprše, kdy jsem spotřeboval teplou vodu poloviny Berouna, jsem do sebe poslal jehněčí burgr a Plzeň a usnul uprostřed posledního sousta.
V úterý jsme už startovali jen z 1ky, takže byl course check pohodovější. Počasí se umoudřilo a kolem poledního vylezlo i slunce. První část startovního pole přinesla v pondělí tak mizerné výsledky, že jim to dnes bylo dost šumák a tak hráli krásně v tempu, s úsměvem na rtech. Občas jsem pomohl najít vyhozený míč, určit místo dropu při ráně do vody, jinak v podstatě nuda.
S postupujícími starty už šlo do tuhého, protože se hrálo o vítězství. Bylo potřeba hráče trochu popohánět, protože u některých přesahoval čas na přípravu rány i 60 sekund. Usídlil jsem se u 9. jamky, krátký dogleg PAR 4 přes vodu, přímo proti odpališti. A mohl se kochat 300 m drivy přímo na green nebo jeho těsného okolí.
Posledních pár flightů jsme pak doslova táhli do klubovny, hledali jim všechny míče a dělali maximum proto, aby došli včas. Což se podařilo. Odměnou bylo krásné podvečerní slunce na 17. greenu, díky kterému sice hráči neviděli zhola nic, ale my se vyhřívali opojením z dobře odvedené práce.
Byly to dva dny plné extrémních a protichůdných zážitků a já bych rád všem hráčům, kolegům, ČGF i resortu v Berouně poděkoval za to, že jsem u toho mohl být!
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 34. - Smočit hubu v cukru!
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 32. - Prach na zlatých cihlách
