Blog Deníček golfového manažera 35. - Homosexuální swingerspárty v GolfGearu

V nudné šedi života každého z nás objeví se čas od času nějaký moment, který bychom zpětně při psaní memoárů nazvali zlomovým. Některé momenty nás vystřelí do nebeských výšin jak komouši Remka, jiné nás skutečně zlomí. Pro každého může být tím bodem něco jiného – první krok, první vyražený zub od sourozence, první pubický chlup překvapivě rašící na lopatce, první homosexuální swingerspárty v latexových oblečcích, ...

K těmto určujícím životním zvratům lze jistě bez váhání přiřadit i první pořízení golfových holí. Může to znít zvláštně, ale své první hole jsem si pořídil takřka přesně po 9ti letech hraní golfu. Ti bystřejší z vás se pravděpodobně v tento moment zarazí, protože hrát golf bez holí sice lze, ale člověk pak nezapadá do tradičních škatulek. A byť by pro většinu z vás asi nebyla představa hořehledského manažéra běhajícího křížem krážem po louce a předstírajícího odpaly vzdušnou holí nijak podivná, zklamu vás. Hole jsem měl skutečné, ale nebyly tak uplně “mé“...

První hole, kterými jsem začal rozrývat hořehledská vřesoviště, byly žiletky od MacGregora. Bylo jim odhadem 237 let, byly na grafitu a byl problém s nimi trefit i středně velkýho vycpanýho sviště, natož golfovej míč. Dostal jsem je od tchána, který je v minulém století koupil za nekřesťanský peníze (dneska by za to bylo nový auto) a já z nich byl nadšenej. Když jsem dostal nové, se slzou v oku jsem je přepustil Fandovi, který s nimi kypří Hořehledy dodnes. A trochu si myslím, že jsem těm holím byl sympatickej i já, protože párkrát do roka nějakou z nich najdu ležet u greenu nebo bunkeru. Fanda tvrdí, že je tam zapomíná. Ale já si myslím, že mu vyskakujou z bagu a doufaj v návrat domů...

Druhou sadu plácaček jsem dostal 2 roky po tý první, k narozeninám a opět od tchána. Byla to blyštivá Velká Berta od Callawaye a já byl radostí bez sebe – uplně nové hole, ještě v celofánu a na oceli, prostě přesně pro mě. Teprve později jsem se dozvěděl, že se válely ve skladu už 5 let a protože tchán nemá na výročí zrovna pamatováka, tak popadnul, co mu přišlo pod ruku. Nic to ovšem nemění na tom, že tyhle fofrklacky to se mnou táhly 7 let až na hranici singlu. Zdatně jim sekundoval driver od Nike, který jsem napůl plesnivý vytáhl z nějaký vyřazený hromady ze skladu.



A pak přišel ten zlomový moment. Ke konci roku 2019 jsem usoudil, že dost bylo amaterismu. Že pokud to s golfem myslím vážně (nemyslím), tak je potřeba se skutečně zodpovědně vyzbrojit. Dost bylo upoceného plácání s bogie golfem, dost bylo ranám míjejícím cíl. Od teď je potřeba hřištěm procházet tak, jak ho architekt vymyslel a ne se podloudně plížit a zbaběle ostřelovat nechráněné greeny ze směrů a vzdáleností, které nikdo nepředpokládal.

Bylo mi doporučeno fitting v GolfGear absolvovat ke konci roku, protože tělo mé bude po proběhlé sezóně krásně vyšvihané a tak budou naměřená data co nejbližší realitě mé hry. Mé poznámce o tom, že tak široký driving na Čechii nemají a že vhodnější by byla Ruzyně, nikdo nevěnoval pozornost. Navíc mému rozhodnutí přálo i počasí, takže jsem mohl 14 dní před fittingem pravidelně trénovat a udržovat švih. Pln radosti z lehkých fadových křivek jsem očekával den D.

Ten pátek bylo fakt hnusně, zima, i dost pršelo. To nám však spolu s @requo ve vyhřívané kóji GolfGearu nevadilo. Michala jsem sebou vzal čistě pro zvednutí svého sebevědomí a už to nikdy neudělám. Hrál jsem s ním loni 50 her a nepamatuju si, že by zahrál rovnou ránu. V Čechii hrál jen rovně. Vocas to je a ne kamarád!

Mezi podzimními tréninky jsem prolézal internety a hledal, které kladivo na čarodějnice by mne učinilo šťastným. A vysnil jsem si matně černé Cobry a stejně tajuplný driver od Pingu. Po klasické statické osahávačce, kdy jsem nabyl dojmu, že místo holí mi kluci chtějí pořídit nový suspenzor, se šlo na věc. Prvních pár šlajzů jsem ještě přičítal uvadající erekci kombinované svazujícím strachem z pádu z druhého patra drivingu, kdy jsem měl stále před očima odřenýho pupkatýho šmoulu z Hodkoviček. Ale ani po úplném ochabnutí jsem se pravotočivých banánů nezbavil, ba spíš naopak. Předpokládám, že mi spolu s účtem za hole dorazí i faktura od sklenáře a za vyspravení sítí.

Z hluboké deprese mne povzneslo zjištění, že přestože Trackman nebyl schopen většinu mých ran změřit (za roh prostě přístroj nevidí), tak ty co změřil jasně říkají: železa Cobra, driver Ping. No moh jsem si to dopoledne ušetřit a koupit si je rovnou.

Abych se kyselosti v žilách zbavil uplně, koupil jsem si cestou domů v GolfHouse voděodolný bag Callaway, kolem kterého jsem od jara kroužil. Sice na něm byla původně zcela neakceptovatelná cena, ale když Michal šikovně zaměstnal obsluhu, tak se nějakým nedopatřením stalo, že se na něj přichytil čárový kód od rukavice. Doneslo se mi, že GolfHouse v ČR bude končit, tak snad to není kvůli mě...