Den 1
Helena Kopčáková vyrazila po 7 letech doma na tah a vystavila náš vztah 1. velké zatěžkávací zkoušce. Osobně bych se divil, kdyby se ještě vrátila. Já mám na 10 dní na povel rodinu, domácnost, kuřata, včely, resort a sebe.
Nálada v mužstvu je prozatím dobrá. V Emě zjevně kolují ještě zbytky mateřského mléka, protože šla spát sama a vstávala až v půl 8. Kryštof zastává roli většího bratra v plné palbě už od časného rána kombinací toho, že odmítá reagovat na Eminy pokusy o hru a pošťuchováním tím, že Emu nazývá "poblinkané hovínko" a "nahnilá brambora". To si samozřejmě naše nejmenší nenechá líbit a střídavě na něj řve "Heeeeeeeej" a na mě "Tatíííííí, Kryštof mi nadává".
Kuřata i slepice si nakadily do vlastních postelí, pelechů, líhní a boxů a nutí mne k zamyšlení, jestli to není nejlepší způsob, jak tento týden přežít. Z myšlenek mne vytrhává Ema, jak přes zavřené dveře Štófova pokoje volá "Tytý, omlouvám se!". Odpověď přichází okamžitě - "Seš voschlá mrkev..."
Tak hezkou sobotu přátelé...
Den 2
Řádně poučen odbornou literaturou v čele s Jak vytrhnout velrybě stoličku a S tebou mě baví svět, pojal jsem to sofistikovaně - je potřeba zajistit tak plný program, že nebude čas se nudit (=zlobit) a večer odpadnou i bez Es z pralesa!
Takže jsme vyrazili na kolovýlet. Nic náročného, aby otec, táhnoucí menší ratolest na sedačce, nechcípnul v prvním kopci. Dali jsme 15 km a středobodem byl gril na Míšově, abych dokázal druhého šlapače motivovat klobásou a grepovym birelem. Teprve u pultu mi došlo, že nemám jedinou korunu cash a karty samozřejmě neberou. Zachránil to můj provařenej xicht, provozák mě poznal a dal mi to na futro. Výlet zachráněn, tvář zachována.
Báli jsme se vody shora, nakonec nás překvapil útok odspodu. Tak nějak počítám, že si malá princezna už na toaletu říká sama, bohužel občas zapomene. Dnešním výsledkem byla povodeň druhého stupně a vyplavení hasičárny, školky a 3 domů na hořehledské návsi. Náhodní kolemjdoucí si mysleli, že tam ztroskotal tanker. V rámci pokročilé výchovy jsem jí v tom nechal docapat těch 400 m k baráku.
Při večerní péči o drůbež se mi kuřata pokoušeli rozklovat snubák. Pro sichr jsem přes sdílenej profil očekoval, kde je Helena Kopčáková - poloha nenalezena. Posílá fotky s mušlema, vínem a pískem. Má aspoň tu slušnost nefotit ty chlapy, co jim objednávaj panáky. Vychoval jsem ji dobře!
Abych se z toho všeho dal trochu do kupy, vyslal jsem před večeří mrňouse pro pivo - jedna z radostí mít děti a vlastní hospodu. Chytře si vzali každej batoh na 3 PETky, takže to vypadá na pěknej večer.
No nic, jdu si umejt kolena od slepičinců a doladit program na zítřek - máme v plánu jít na houby a smažit řízky...
Den 3
Protože je boží den, je potřeba ho zahájit odpovídajícím způsobem. Vstal jsem proto v 5, aby dětem stihl připravit velkolepou snídani v podobě zapečených toastů, nakrájených nektarinek, ovesné kaše s kokosem, rozinkami a medem, míchanými vajíčky a šlehaným mlékem. Ema mi odpověděla, že nic z toho nejí, ohryzala 3 cm spálené kůrky od toastu a odešla si hrát s panenkami. Kryštof se chvíli domáhal krupicové kaše, pak si opekl vlastní toast, ten si namazal máslem, které poté slízal a odešel mlátit dřevěným mečem do Eminých dveří. Nenechal jsem se rozhodit, snídani jsem rozdělil do 5ti krabiček a budu mu to dávat jako svačinu do školy až do pátku!
Zbytek dopoledne byl vyplněn přípravou snídaně pro drůbež, protože mi tu Helena Kopčáková nechala manuál, proti němuž je moje bakalářská práce jen dvoustrannej leták. Jen přečtení mi zabralo láhev vína a v duchu jsem děkoval paní Sychrovské za gymplácké laborky z chemie a získanou praxi v nakládání s pipetou, odměrkami a destilační soupravou (u které mimochodem
Ondra Plánička rozmlátil chladič). Pominu-li několik bodných a sečných zranění struhadlem, považuji výsledek za uspokojivý. Množství trusu drůbež deklaruje spokojenost i na druhé straně.
Víkendová idylka pokračovala výpravou na houby. Ema se patrně rozhodla aplikovat tichý protest vůči absenci matky rezignací na používání svěračů močového měchýře. Vyráželi jsme tedy nadvakrát a ještě že jsem měl zásobu náhradního suchého oblečení, jinak by došla s holinkama povrch plnejma. Hub jsme našli požehnaně a zvládli jsme i láskyplnou rodinnou chvilku, kdy jsem uprostřed lesní mýtiny vybalil deku, nakrájený meloun a sbalenou pizzu a cuketovou nádivku a rozprostřel piknik. Ema ho absolvovala pokusy si rybičkou na houby střídavě amputovat pravou nohu v koleni a vypíchnout oko skrz ucho, Kryštof prohlásil že je meloun moc sladkej, nádivka suchá a pizza studená a sežral jen žvejkačky, co byly jako dezert.
Houby moc rád sbírám, o dost méně rád je čistím a krájím a ještě výrazně méně je jím. Využil jsem tedy cesty skrz ves zpátky k domu k barterovému obchodu a postupně jsem praváky se spoludomorodci vyměnil za rajčata, domácí koláč a borůvky.
Večerní kratochvíle sestávající se na jedné straně z mé snahy udělat uzávěrku tržby v restauraci, na straně druhé z Kryštofovi snahy zjistit, co přesně znamená to které číslo na výpisu terminálu karet a na straně třetí proložené Eminým “Tatínku už půjdeme???” opakovaným každých 10 vteřin, byla nádherným a harmonickým završením víkendu.
Co nám asi přinese zítřejší začátek školního týdne…?
Helena Kopčáková vyrazila po 7 letech doma na tah a vystavila náš vztah 1. velké zatěžkávací zkoušce. Osobně bych se divil, kdyby se ještě vrátila. Já mám na 10 dní na povel rodinu, domácnost, kuřata, včely, resort a sebe.
Nálada v mužstvu je prozatím dobrá. V Emě zjevně kolují ještě zbytky mateřského mléka, protože šla spát sama a vstávala až v půl 8. Kryštof zastává roli většího bratra v plné palbě už od časného rána kombinací toho, že odmítá reagovat na Eminy pokusy o hru a pošťuchováním tím, že Emu nazývá "poblinkané hovínko" a "nahnilá brambora". To si samozřejmě naše nejmenší nenechá líbit a střídavě na něj řve "Heeeeeeeej" a na mě "Tatíííííí, Kryštof mi nadává".
Kuřata i slepice si nakadily do vlastních postelí, pelechů, líhní a boxů a nutí mne k zamyšlení, jestli to není nejlepší způsob, jak tento týden přežít. Z myšlenek mne vytrhává Ema, jak přes zavřené dveře Štófova pokoje volá "Tytý, omlouvám se!". Odpověď přichází okamžitě - "Seš voschlá mrkev..."
Tak hezkou sobotu přátelé...
Den 2
Řádně poučen odbornou literaturou v čele s Jak vytrhnout velrybě stoličku a S tebou mě baví svět, pojal jsem to sofistikovaně - je potřeba zajistit tak plný program, že nebude čas se nudit (=zlobit) a večer odpadnou i bez Es z pralesa!
Takže jsme vyrazili na kolovýlet. Nic náročného, aby otec, táhnoucí menší ratolest na sedačce, nechcípnul v prvním kopci. Dali jsme 15 km a středobodem byl gril na Míšově, abych dokázal druhého šlapače motivovat klobásou a grepovym birelem. Teprve u pultu mi došlo, že nemám jedinou korunu cash a karty samozřejmě neberou. Zachránil to můj provařenej xicht, provozák mě poznal a dal mi to na futro. Výlet zachráněn, tvář zachována.
Báli jsme se vody shora, nakonec nás překvapil útok odspodu. Tak nějak počítám, že si malá princezna už na toaletu říká sama, bohužel občas zapomene. Dnešním výsledkem byla povodeň druhého stupně a vyplavení hasičárny, školky a 3 domů na hořehledské návsi. Náhodní kolemjdoucí si mysleli, že tam ztroskotal tanker. V rámci pokročilé výchovy jsem jí v tom nechal docapat těch 400 m k baráku.
Při večerní péči o drůbež se mi kuřata pokoušeli rozklovat snubák. Pro sichr jsem přes sdílenej profil očekoval, kde je Helena Kopčáková - poloha nenalezena. Posílá fotky s mušlema, vínem a pískem. Má aspoň tu slušnost nefotit ty chlapy, co jim objednávaj panáky. Vychoval jsem ji dobře!
Abych se z toho všeho dal trochu do kupy, vyslal jsem před večeří mrňouse pro pivo - jedna z radostí mít děti a vlastní hospodu. Chytře si vzali každej batoh na 3 PETky, takže to vypadá na pěknej večer.
No nic, jdu si umejt kolena od slepičinců a doladit program na zítřek - máme v plánu jít na houby a smažit řízky...
Den 3
Protože je boží den, je potřeba ho zahájit odpovídajícím způsobem. Vstal jsem proto v 5, aby dětem stihl připravit velkolepou snídani v podobě zapečených toastů, nakrájených nektarinek, ovesné kaše s kokosem, rozinkami a medem, míchanými vajíčky a šlehaným mlékem. Ema mi odpověděla, že nic z toho nejí, ohryzala 3 cm spálené kůrky od toastu a odešla si hrát s panenkami. Kryštof se chvíli domáhal krupicové kaše, pak si opekl vlastní toast, ten si namazal máslem, které poté slízal a odešel mlátit dřevěným mečem do Eminých dveří. Nenechal jsem se rozhodit, snídani jsem rozdělil do 5ti krabiček a budu mu to dávat jako svačinu do školy až do pátku!
Zbytek dopoledne byl vyplněn přípravou snídaně pro drůbež, protože mi tu Helena Kopčáková nechala manuál, proti němuž je moje bakalářská práce jen dvoustrannej leták. Jen přečtení mi zabralo láhev vína a v duchu jsem děkoval paní Sychrovské za gymplácké laborky z chemie a získanou praxi v nakládání s pipetou, odměrkami a destilační soupravou (u které mimochodem
Ondra Plánička rozmlátil chladič). Pominu-li několik bodných a sečných zranění struhadlem, považuji výsledek za uspokojivý. Množství trusu drůbež deklaruje spokojenost i na druhé straně.
Víkendová idylka pokračovala výpravou na houby. Ema se patrně rozhodla aplikovat tichý protest vůči absenci matky rezignací na používání svěračů močového měchýře. Vyráželi jsme tedy nadvakrát a ještě že jsem měl zásobu náhradního suchého oblečení, jinak by došla s holinkama povrch plnejma. Hub jsme našli požehnaně a zvládli jsme i láskyplnou rodinnou chvilku, kdy jsem uprostřed lesní mýtiny vybalil deku, nakrájený meloun a sbalenou pizzu a cuketovou nádivku a rozprostřel piknik. Ema ho absolvovala pokusy si rybičkou na houby střídavě amputovat pravou nohu v koleni a vypíchnout oko skrz ucho, Kryštof prohlásil že je meloun moc sladkej, nádivka suchá a pizza studená a sežral jen žvejkačky, co byly jako dezert.
Houby moc rád sbírám, o dost méně rád je čistím a krájím a ještě výrazně méně je jím. Využil jsem tedy cesty skrz ves zpátky k domu k barterovému obchodu a postupně jsem praváky se spoludomorodci vyměnil za rajčata, domácí koláč a borůvky.
Večerní kratochvíle sestávající se na jedné straně z mé snahy udělat uzávěrku tržby v restauraci, na straně druhé z Kryštofovi snahy zjistit, co přesně znamená to které číslo na výpisu terminálu karet a na straně třetí proložené Eminým “Tatínku už půjdeme???” opakovaným každých 10 vteřin, byla nádherným a harmonickým završením víkendu.
Co nám asi přinese zítřejší začátek školního týdne…?
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 42. - Deník slaměného vdovce vol II.
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 40. - HOŘEHLEDY KUPUJÍ TM RESORTS
