Splněný sen
Přiletěli jsme do Edinburghu po půlnoci, do postele jsem se dostal kolem 3. ráno. Ale už ve čtvrt na 7 jsem stál na 18. greenu Old Course v St. Andrews. Studený mořský vzduch mne štípal do nosu a já zbožně hladil trávu tam, kde to před více než 600 lety celé začalo. S tupým úsměvem jsem hleděl přes první fairway a Swilcan Bridge a jen okrajově vnímal probouzející se město za svými zády. Ta tíha okamžiku mi vehnala slzy do očí, stejně jako když jsem o den později na tomto místě týčkoval první míč a o 4 hodiny později zavěsil poslední putt. Uvědomění si, že boříte spiky do stejného písku jako miliony golfistů před vámi vás prostě přemůže…a já se nechal přemoct moc rád!
V brzkém ránu vyhnáni svými mazlíčky vyráželi směrem k druhé jamce první pejskaři, protože byla neděle a to je Old Course zavřený – jako úcta k historii a darování prostoru linksů prostému lidu k trávení volného času, se toto hřiště každou neděli mění na veřejný park. Tam kde Tiger zahrál své nejlepší rány leží deky místních při pikniku, kde Rory utopil své naděje na další major pobíhají děti a hází si tenisákem.
Nikdy by mne nenapadlo, že se mi podaří si tu zahrát. A ano, stálo to bezezbytku za to a kdykoli bych se tam okamžitě vrátil…
Výlet do skotského St. Andrews jsem dostal od tchána jako dárek k Vánocům a na cenu zájezdu a hry na většině níže popsaných hřišť se mne neptejte. Nevím je a ani vědět nechci. Zároveň náš zážitek bezesporu významně ovlivňuje to, že za celý týden nám pršelo při hře asi 1,5 hodiny. Jinak bylo v podstatě na tričko, byť všudypřítomný vítr o sobě dával znát.
St. Andrews
Městečko má přes 15 000 obyvatel, dalších 9 000 je studentů z místní velké univerzity. Vás budou zajímat 2 ulice, na kterých jsou všechna ubytování, restaurace a obchody. Co jsem tak zaznamenal, tak většina blbin co si koupíte (vypichovátko, ručník, markovátko, cover na putter,…) stojí ve všech obchodech stejné peníze. Jíst se dá obstojně všude, od pouličního kebabu, přes tradiční fisch&chips až po exkluzivní večeře v klubovnách.
Pořádný kus krávy s výhledem na 18. green ze soukromé klubovny St. Andrews Golf Club byl bezesporu neopakovatelný zážitek, stejně luxusní bylo jídlo i v běžně přístupném clubhousu St. Andrews společném pro všechna hřiště na této straně města. Doplňkově mohu doporučit pořádnou vesnickou žranici v Steak Barn, jen malý kousek za městem.
Zcela určitě však nevynechejte návštěvu druhé nejslavnější 19. jamky na světě, baru The Dunvegan, který je jen 50 m od 18. greenu. Je tu furt plno, ale vždycky se někam vejdete. My se nacpali k již plnému baru a po našem příchodu se k němu pak ještě vešlo dalších 20 lidí. Na stěnách i stropě jsou fotky snad všech myslitelných hráčů a hráček golfové historie, personál je velmi ochotný a když na sobě máte oblečení České golfové federace s českou vlajkou, dostanete ochutnat i velmi limitované edice whisky. Pít se to nedá, petrolej patří do kamen, ale zážitek je to ohromný!
Součástí takzvaných St. Andrews links je 7 hřišť. 6 z nich najdete na západ od města (Old, New, Jubilee, Eden, Strathtyrum a Balgove (9)) a jediné na východě – Castle course, které je zároveň nejmladší, otevřeno 2008. Všemi hřišti projde za rok cca 230 000 hráčů. Všechna východní hřiště sdílí jeden driving, který má cca 30 vnitřních stání s radarem a nespočet venkovních. Personál je všude superochotný a milý, byť je to vlastně obrovská golfová fabrika.
Jo a nepotřebujete lovítko - v každém potůčku jsou stejně jako u nás hrábě v bunkerech připravena erární lovítka.
Obětujte hodinu času a vyražte do místního golfového muzea. Jak jinak, je 50m od 18. greenu a najdete v něm nádherně zpracovanou prezentaci golfové historie. Od vzniku samotného sportu, přes vývoj vybavení, oblečení, pravidel. Vše přehledné, srozumitelné a interaktivní. Navrch si můžete zkusit zahrát asi 6ti druhy historických putterů na umělém greenu.
Lundin Golf Club
V neděli po obědě jsme měli hrát New Course. Bohužel na něm probíhalo jakési tréninkové kolo a tak jsme místo toho vyrazili cca 20 km daleko na druhou stranu poloostrova do Lundin Golf Clubu. Původně jsme to vnímali jako zklamání, po odehrání všeho ostatního jsme se s tchánem shodli, že to nakonec bylo moc dobře, že jsme jeli zrovna sem.
To, že je hřišti přes 100 let a leží přímo u moře, tu nikoho moc neohromí. Je však výjimečné v tom, že cca polovina jamek opouští klasický linksový systém 9 jamek u moře jedním směrem a druhých 9 jamek v opačném směru zpět. Zde se na 6. jamce vydáte do vnitrozemí a především do kopce, což už tak běžné není a 3 jamky hrajete dokonce cca 30 m nad úrovní moře. Na posledních pár jamek se opět vracíte k osvědčené linksové variantě.
Hřiště není nijak záludné a na první oťuknutí skotských podmínek mi zpětně přijde naprosto skvělé. Překvapilo mne, že to co se z dálky tváří jako obyčejná borovicová kleč je z blízka nějaká místní odrůda smrtícího bodláku – ostny jak dikobraz, naprosto nepřístupnej džihád. Žel bohu, najdete ho všude kolem St. Andrews. Roughy jinak hledatelné, avšak na naše poměry významně hůře hratelné. Hůl to prostě sežere a nepustí!
Old Course
Klepal jsem se před odpalem jak drahej pes. Dokonce jsem si vzal hybrid, abych minimalizoval ostudu. Ale rozpůlil jsem fairway, do greenu krásný Pko, který samozřejmě nezastavilo, takže chip a 2 putty a já vysmátej odcházel z první jámy s bogie a pocitem, že to možná nebude taková hrůza. A nebyla – 83 ran beru na tomhle místě jako hru pod PAR.
Schválně jsem se ptal startéra, jestli je ta v Čechách okřídlená historka pravdivá – probešlág s řízkem na odpališti a vyhazov pryč. Nejdřív se usmál a zeptal se, proč to nezkusím. A pak prohlásil, že před dávnými časy to možná mohla být pravda, ale že se aktuálně snaží otevřít co největšímu počtu golfistů a ukazovat vlídnou a přátelskou tvář.
Nejsem si úplně jist, že je to dobře. Na hřišti byl zrušen limit HCP, tzn. může tu skutečně hrát každý. Což při počtu cca 300 hráčů denně představuje pro caddy a maršály značnou výzvu. Tlak na rychlost hry je tu skutečně enormní a nikdo se s vámi moc nebaví. Hrál s námi americký pár, kdy především manželka nebyla moc dobrá golfistka. Během 2 jamek to její caddy vyhodnotil tak, že jí začal týčkovat na začátku FW, z bunkeru jí míče vyndaval a z roughu vykopával na FW. Pro rychlost hry dozajista prospěšné, pro zážitek ze hry na nejstarším hřišti na světě nic moc.
Osobně mi hřiště nepřišlo nijak těžké. Jamky jsem bez problému byl schopen hrát v regulaci, bunkerům jsem se až na 17. jamku úspěšně vyhýbal. Zcela nečitelné byly odrazy na FW, míč se chová jako hopík (přestože bylo krásně zeleno a šťavnato) a to v kombinaci s tím, že na 10 m2 plochy najdete veškeré možné sklony způsobuje to, že míč také může ležet o 50 m jinde, než čekáte.
Hrát na green kopcem v podstatě nejde. Trefit použitelné dopadové plochy vyžaduje milimetrovou přesnost, jinak prostě končíte za greenem nebo v bunkeru. Tzn. až na jednotlivé výjimky jsem hrál 100 m chippy nebo 50m putty. To v Čechách prostě nenatrénujete…
Po hřišti po různu najdete staré hraniční kameny, jsou dost nevkusně obtaženy umělou zelenou trávou. Prý aby je nepoškodili golfisté, je jim více než 800 let…
Jubilee
Hru na tomhle hřišti z roku 1897 notně ovlivnila nastupující chřipka. Do 7. jamky jsem hrál -2 (ano, bylo to po větru), pak jsem ale začal smrkat, potit se a cítil jsem horečku a nakonec jsem byl rád, že jsem to vůbec došel.
Hřiště je designem v podstatě totožné s Old Course, je ale výrazně užší a tak roughy i bunkery přicházejí mnohem víc do hry. Z fairwaye jsem toho tady moc nenahrál.
Tady jsme si zpětně dali za pravdu, že mít k tomu ještě New Course, bylo by to vše skoro stejné.
Castle Course
Golfový šperk. Nebe. Ráj! Patrně jsem nehrál na ničem tak nádherném, v takových kulisách a při takovém počasí. Manželce jsem na 17. jamce poslal souřadnice místa, kde chci rozprášit svůj popel.
Hřiště se moderně (rozuměj jamky mění směr, klesají a stoupají, každá je o dost jiná než předchozí,…) motá na svahu nad St. Andrews s neopakovatelnými výhledy na hrad a katedrálu, stejně jako na rozervané a kameny poseté pobřeží. Přesto jsou jamky dobře čitelné, komfortně široké a greeny peláší jak hladovej chrt. Já tu se dvěma sněhulákama přines 82.
Jestli se nedostanete na Old Course, tohle je rozhodně to, co si chcete v St. Andrews zahrát.
Kittocks Course
Jedna ze dvou 18ek patřící k hotelu Fairmont, týčící se na východ na kopci nad St. Andrews. Byť hřiště sdílí „stejnou“ louku jako předchozí Castle, je zase o chlup jiné. Především – můžete si půjčit buginu. My šli (jeli) po delší dešťové přeháňce v 15 hodin odpoledne a byli jsme tam úplně sami. Poprvé jsme tu potkali vnitrozemskou vodní překážku a samozřejmě jsme to do ní oba jebli. Bunkery tu mají stěny obložené dřevem a když do nich po schodech sestupujete, nemůžete se zbavit představy, kolik topinek tu někoho už připravilo o oko nebo šourek. Řada jamek je obklopena původními hraničními zídkami, což parádně dokresluje běžnou představu skotského golfového hřiště.
Kingarrock Hickory Golf
Cca 20 minut jízdy od St. Andrews máte šanci nejen hrát na 100 let starém hřišti, ale i se 100 let starými holemi. Za 90 liber tu na 18 jamek dostanete půjčené skutečné hickory hole a pustí vás na hřiště, které se udržuje ve stejném stylu jako tehdy.
Sekají ho starými vřetenovkami taženými za traktorem a v zimě ho spásají ovce. Najdete tu jen jeden bunker (ano, byl jsem v něm) a především, fairway jsou užší než v Hořehledech. Ale zatímco u nás jsou okolo přívětivé stromky a křovíčka umožňující nález a výklep, zde je metr vysoká naprosto nehledatelná a nehratelná džungle.
Do hry dostanete 5 míčů s doplňkem, že si kdykoli můžete dojít pro další. My to zvládli, byť já tedy rozhodně přinesl jiných 5 míčů než jsem původně dostal. Ale chlapíka, co šel pár jamek za námi, jsem viděl vracet se do klubovny asi 5x.
Samotná hra byla naprosto kouzelná a to především díky radě provozovatele, ať si to jdeme jen užít a hrajeme zlehka. Švih jsem zpomalil o 50% a světe div se, ten klacek z tuhýho neohebnýho dřeva posílal rány pořád slušných 180 m daleko. Odhadnout jak daleko poletí železa, kde místo čísel byli nápisy jako niblick nebo mashie, chtělo chvilku zvyku, ale zahráli jsme si krásný bogey golf. Až mne to skoro nutí k zamyšlení, jestli bych takový golf nechtěl hrát víc než ten aktuální…
Závěrem
Neváhejte a jeďte. Asi zmoknete a zmrznete. Ale poznáte úplně jiný sport, než jak ho známe my ze středu Evropy. Nic co tu máme se ani okrajově neblíží tomu, na čem hrají oni tam. Já pojedu určitě zas!
Přiletěli jsme do Edinburghu po půlnoci, do postele jsem se dostal kolem 3. ráno. Ale už ve čtvrt na 7 jsem stál na 18. greenu Old Course v St. Andrews. Studený mořský vzduch mne štípal do nosu a já zbožně hladil trávu tam, kde to před více než 600 lety celé začalo. S tupým úsměvem jsem hleděl přes první fairway a Swilcan Bridge a jen okrajově vnímal probouzející se město za svými zády. Ta tíha okamžiku mi vehnala slzy do očí, stejně jako když jsem o den později na tomto místě týčkoval první míč a o 4 hodiny později zavěsil poslední putt. Uvědomění si, že boříte spiky do stejného písku jako miliony golfistů před vámi vás prostě přemůže…a já se nechal přemoct moc rád!
V brzkém ránu vyhnáni svými mazlíčky vyráželi směrem k druhé jamce první pejskaři, protože byla neděle a to je Old Course zavřený – jako úcta k historii a darování prostoru linksů prostému lidu k trávení volného času, se toto hřiště každou neděli mění na veřejný park. Tam kde Tiger zahrál své nejlepší rány leží deky místních při pikniku, kde Rory utopil své naděje na další major pobíhají děti a hází si tenisákem.
Nikdy by mne nenapadlo, že se mi podaří si tu zahrát. A ano, stálo to bezezbytku za to a kdykoli bych se tam okamžitě vrátil…
Výlet do skotského St. Andrews jsem dostal od tchána jako dárek k Vánocům a na cenu zájezdu a hry na většině níže popsaných hřišť se mne neptejte. Nevím je a ani vědět nechci. Zároveň náš zážitek bezesporu významně ovlivňuje to, že za celý týden nám pršelo při hře asi 1,5 hodiny. Jinak bylo v podstatě na tričko, byť všudypřítomný vítr o sobě dával znát.
St. Andrews
Městečko má přes 15 000 obyvatel, dalších 9 000 je studentů z místní velké univerzity. Vás budou zajímat 2 ulice, na kterých jsou všechna ubytování, restaurace a obchody. Co jsem tak zaznamenal, tak většina blbin co si koupíte (vypichovátko, ručník, markovátko, cover na putter,…) stojí ve všech obchodech stejné peníze. Jíst se dá obstojně všude, od pouličního kebabu, přes tradiční fisch&chips až po exkluzivní večeře v klubovnách.
Pořádný kus krávy s výhledem na 18. green ze soukromé klubovny St. Andrews Golf Club byl bezesporu neopakovatelný zážitek, stejně luxusní bylo jídlo i v běžně přístupném clubhousu St. Andrews společném pro všechna hřiště na této straně města. Doplňkově mohu doporučit pořádnou vesnickou žranici v Steak Barn, jen malý kousek za městem.
Zcela určitě však nevynechejte návštěvu druhé nejslavnější 19. jamky na světě, baru The Dunvegan, který je jen 50 m od 18. greenu. Je tu furt plno, ale vždycky se někam vejdete. My se nacpali k již plnému baru a po našem příchodu se k němu pak ještě vešlo dalších 20 lidí. Na stěnách i stropě jsou fotky snad všech myslitelných hráčů a hráček golfové historie, personál je velmi ochotný a když na sobě máte oblečení České golfové federace s českou vlajkou, dostanete ochutnat i velmi limitované edice whisky. Pít se to nedá, petrolej patří do kamen, ale zážitek je to ohromný!
Součástí takzvaných St. Andrews links je 7 hřišť. 6 z nich najdete na západ od města (Old, New, Jubilee, Eden, Strathtyrum a Balgove (9)) a jediné na východě – Castle course, které je zároveň nejmladší, otevřeno 2008. Všemi hřišti projde za rok cca 230 000 hráčů. Všechna východní hřiště sdílí jeden driving, který má cca 30 vnitřních stání s radarem a nespočet venkovních. Personál je všude superochotný a milý, byť je to vlastně obrovská golfová fabrika.
Jo a nepotřebujete lovítko - v každém potůčku jsou stejně jako u nás hrábě v bunkerech připravena erární lovítka.
Obětujte hodinu času a vyražte do místního golfového muzea. Jak jinak, je 50m od 18. greenu a najdete v něm nádherně zpracovanou prezentaci golfové historie. Od vzniku samotného sportu, přes vývoj vybavení, oblečení, pravidel. Vše přehledné, srozumitelné a interaktivní. Navrch si můžete zkusit zahrát asi 6ti druhy historických putterů na umělém greenu.
Lundin Golf Club
V neděli po obědě jsme měli hrát New Course. Bohužel na něm probíhalo jakési tréninkové kolo a tak jsme místo toho vyrazili cca 20 km daleko na druhou stranu poloostrova do Lundin Golf Clubu. Původně jsme to vnímali jako zklamání, po odehrání všeho ostatního jsme se s tchánem shodli, že to nakonec bylo moc dobře, že jsme jeli zrovna sem.
To, že je hřišti přes 100 let a leží přímo u moře, tu nikoho moc neohromí. Je však výjimečné v tom, že cca polovina jamek opouští klasický linksový systém 9 jamek u moře jedním směrem a druhých 9 jamek v opačném směru zpět. Zde se na 6. jamce vydáte do vnitrozemí a především do kopce, což už tak běžné není a 3 jamky hrajete dokonce cca 30 m nad úrovní moře. Na posledních pár jamek se opět vracíte k osvědčené linksové variantě.
Hřiště není nijak záludné a na první oťuknutí skotských podmínek mi zpětně přijde naprosto skvělé. Překvapilo mne, že to co se z dálky tváří jako obyčejná borovicová kleč je z blízka nějaká místní odrůda smrtícího bodláku – ostny jak dikobraz, naprosto nepřístupnej džihád. Žel bohu, najdete ho všude kolem St. Andrews. Roughy jinak hledatelné, avšak na naše poměry významně hůře hratelné. Hůl to prostě sežere a nepustí!
Old Course
Klepal jsem se před odpalem jak drahej pes. Dokonce jsem si vzal hybrid, abych minimalizoval ostudu. Ale rozpůlil jsem fairway, do greenu krásný Pko, který samozřejmě nezastavilo, takže chip a 2 putty a já vysmátej odcházel z první jámy s bogie a pocitem, že to možná nebude taková hrůza. A nebyla – 83 ran beru na tomhle místě jako hru pod PAR.
Schválně jsem se ptal startéra, jestli je ta v Čechách okřídlená historka pravdivá – probešlág s řízkem na odpališti a vyhazov pryč. Nejdřív se usmál a zeptal se, proč to nezkusím. A pak prohlásil, že před dávnými časy to možná mohla být pravda, ale že se aktuálně snaží otevřít co největšímu počtu golfistů a ukazovat vlídnou a přátelskou tvář.
Nejsem si úplně jist, že je to dobře. Na hřišti byl zrušen limit HCP, tzn. může tu skutečně hrát každý. Což při počtu cca 300 hráčů denně představuje pro caddy a maršály značnou výzvu. Tlak na rychlost hry je tu skutečně enormní a nikdo se s vámi moc nebaví. Hrál s námi americký pár, kdy především manželka nebyla moc dobrá golfistka. Během 2 jamek to její caddy vyhodnotil tak, že jí začal týčkovat na začátku FW, z bunkeru jí míče vyndaval a z roughu vykopával na FW. Pro rychlost hry dozajista prospěšné, pro zážitek ze hry na nejstarším hřišti na světě nic moc.
Osobně mi hřiště nepřišlo nijak těžké. Jamky jsem bez problému byl schopen hrát v regulaci, bunkerům jsem se až na 17. jamku úspěšně vyhýbal. Zcela nečitelné byly odrazy na FW, míč se chová jako hopík (přestože bylo krásně zeleno a šťavnato) a to v kombinaci s tím, že na 10 m2 plochy najdete veškeré možné sklony způsobuje to, že míč také může ležet o 50 m jinde, než čekáte.
Hrát na green kopcem v podstatě nejde. Trefit použitelné dopadové plochy vyžaduje milimetrovou přesnost, jinak prostě končíte za greenem nebo v bunkeru. Tzn. až na jednotlivé výjimky jsem hrál 100 m chippy nebo 50m putty. To v Čechách prostě nenatrénujete…
Po hřišti po různu najdete staré hraniční kameny, jsou dost nevkusně obtaženy umělou zelenou trávou. Prý aby je nepoškodili golfisté, je jim více než 800 let…
Jubilee
Hru na tomhle hřišti z roku 1897 notně ovlivnila nastupující chřipka. Do 7. jamky jsem hrál -2 (ano, bylo to po větru), pak jsem ale začal smrkat, potit se a cítil jsem horečku a nakonec jsem byl rád, že jsem to vůbec došel.
Hřiště je designem v podstatě totožné s Old Course, je ale výrazně užší a tak roughy i bunkery přicházejí mnohem víc do hry. Z fairwaye jsem toho tady moc nenahrál.
Tady jsme si zpětně dali za pravdu, že mít k tomu ještě New Course, bylo by to vše skoro stejné.
Castle Course
Golfový šperk. Nebe. Ráj! Patrně jsem nehrál na ničem tak nádherném, v takových kulisách a při takovém počasí. Manželce jsem na 17. jamce poslal souřadnice místa, kde chci rozprášit svůj popel.
Hřiště se moderně (rozuměj jamky mění směr, klesají a stoupají, každá je o dost jiná než předchozí,…) motá na svahu nad St. Andrews s neopakovatelnými výhledy na hrad a katedrálu, stejně jako na rozervané a kameny poseté pobřeží. Přesto jsou jamky dobře čitelné, komfortně široké a greeny peláší jak hladovej chrt. Já tu se dvěma sněhulákama přines 82.
Jestli se nedostanete na Old Course, tohle je rozhodně to, co si chcete v St. Andrews zahrát.
Kittocks Course
Jedna ze dvou 18ek patřící k hotelu Fairmont, týčící se na východ na kopci nad St. Andrews. Byť hřiště sdílí „stejnou“ louku jako předchozí Castle, je zase o chlup jiné. Především – můžete si půjčit buginu. My šli (jeli) po delší dešťové přeháňce v 15 hodin odpoledne a byli jsme tam úplně sami. Poprvé jsme tu potkali vnitrozemskou vodní překážku a samozřejmě jsme to do ní oba jebli. Bunkery tu mají stěny obložené dřevem a když do nich po schodech sestupujete, nemůžete se zbavit představy, kolik topinek tu někoho už připravilo o oko nebo šourek. Řada jamek je obklopena původními hraničními zídkami, což parádně dokresluje běžnou představu skotského golfového hřiště.
Kingarrock Hickory Golf
Cca 20 minut jízdy od St. Andrews máte šanci nejen hrát na 100 let starém hřišti, ale i se 100 let starými holemi. Za 90 liber tu na 18 jamek dostanete půjčené skutečné hickory hole a pustí vás na hřiště, které se udržuje ve stejném stylu jako tehdy.
Sekají ho starými vřetenovkami taženými za traktorem a v zimě ho spásají ovce. Najdete tu jen jeden bunker (ano, byl jsem v něm) a především, fairway jsou užší než v Hořehledech. Ale zatímco u nás jsou okolo přívětivé stromky a křovíčka umožňující nález a výklep, zde je metr vysoká naprosto nehledatelná a nehratelná džungle.
Do hry dostanete 5 míčů s doplňkem, že si kdykoli můžete dojít pro další. My to zvládli, byť já tedy rozhodně přinesl jiných 5 míčů než jsem původně dostal. Ale chlapíka, co šel pár jamek za námi, jsem viděl vracet se do klubovny asi 5x.
Samotná hra byla naprosto kouzelná a to především díky radě provozovatele, ať si to jdeme jen užít a hrajeme zlehka. Švih jsem zpomalil o 50% a světe div se, ten klacek z tuhýho neohebnýho dřeva posílal rány pořád slušných 180 m daleko. Odhadnout jak daleko poletí železa, kde místo čísel byli nápisy jako niblick nebo mashie, chtělo chvilku zvyku, ale zahráli jsme si krásný bogey golf. Až mne to skoro nutí k zamyšlení, jestli bych takový golf nechtěl hrát víc než ten aktuální…
Závěrem
Neváhejte a jeďte. Asi zmoknete a zmrznete. Ale poznáte úplně jiný sport, než jak ho známe my ze středu Evropy. Nic co tu máme se ani okrajově neblíží tomu, na čem hrají oni tam. Já pojedu určitě zas!
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 51. - Vítězná prohra
