O uplynulém víkendu zaplavilo Hořehledy svatební veselí. Budu naprosto upřímný – nemám svatby rád a po téhle ještě o dost míň. Je určitě super, že máte garantovanou tržbu bez ohledu na počasí (málokdo ruší svatbu týden předem) a že máte se svými službami zásah na cca 80 potenciálních klientů najednou. Ale zde sociální jistoty a klady většinou končí.
Je pro mne obtížně pochopitelné, že většina svatebčanů si vypřeje svatbu pro 80 lidí v golfovém resortu s komplet servisem (welcome drinky, občerstvení, obřad na hřišti, půjčení bugin, hostina, raut, golfová akademie, hudba, výzdoba,...) a pak řeší, že šampus prodávám za 290 Kč, když v Makru stojí 105 Kč a jestli by si ho nemohli teda koupit tam...
Stejně tak obtížně chápou, že pro takové množství lidí je potřeba stanovit jasné mantinely z hlediska času (3x ohřívaný losos kvůli focení opravdu nechutná dobře) i pohybu (ano, do restaurace se s rautem a hudbou vejde skutečně max 56 osob a ty 2 další stoly tam prostě nejdou dát).
A už vůbec nerozumí tomu, že aby se o ně měl kdo starat, je nutné celý resort uzavřít a domluvit většinou 6 lidí navíc. No a ty lidi musí někdo zaplatit. Zvlášť když jsou v práci od svítání do svítání.
Ale o tom jsem vlastně mluvit nechtěl. Chtěl jsem mluvit o vzteku, smutku a zklamání.
Když totiž zjistíte v 23:00, při snaze uklidit půjčené buginy, že obě jsou pryč a k tomu chybí ještě vaše vlastní, je vám úzko. Když proběhnete okolí hotelu a stále je nemáte, je vám o trochu hůř.
Pak se v neblahé předtuše vydáte směr hřiště a podle míhajícího se světla se předtucha potvrzuje. Objevíte první zcela zlitou dvojici na jediné osvícené bugině a po ostřejší výměně názorů je z ní vyhodíte a jedete hledat zbylé dvě.
Druhou najdete o 100 m dál v totální tmě s posádkou, co moc nevnímá, co jí říkáte. Třetí najdete jezdící po drivingu a řidič vám místo pozdravu skoro pozvrací boty a k tomu počastuje mnoha lichotivými slovy.
No nic, postupně buginy svozíte zpátky a pomalu se uklidňujete. Při poslední projížďce ovšem uvidíte podivný stín na prvním greenu a při podrobnějším pohledu je vám jasné, že pánové se cest nedrželi. Postupně zjišťujete, že si z hřiště udělali tankodrom, takže krom jediného greenu jezdili na všech. Trefili 4 stromy, orvali a poškrábali všechny buginy a rozjezdili 3 odpaliště a 4 bunkery.
S viníky se nemá smysl moc bavit, beztak se jen smějí, případně zbaběle utečou. Takže co se stalo už o půlnoci vysvětlujete místnímu oddělení státní policie a o dvě hodiny později ještě krajské kriminálce. Mrznete když potřetí procházíte hřiště jen v tričku a kraťasech, máte skrznaskrz promočený boty, dusí vás bezmoc a vztek, když vám policista místo pozdravu řekne, že si za to stejně můžete sami, protože ste si to měli líp hlídat.
Protože vám touhle kratochvílí svatebčané zkrátili mezidobí na spánek o 2 hodiny na 2 hodiny, rozhodnete se svatbu v 2:30 ukončit. Dočkáte se jen kyselých obličejů a brblání pod vousy.
A ty ráno u snídaní pokračují. A pokud si myslíte, že někdo z rally závodníků přišel a řekl alespoň půl slova omluvy, tak si to myslíte blbě...
Je pro mne obtížně pochopitelné, že většina svatebčanů si vypřeje svatbu pro 80 lidí v golfovém resortu s komplet servisem (welcome drinky, občerstvení, obřad na hřišti, půjčení bugin, hostina, raut, golfová akademie, hudba, výzdoba,...) a pak řeší, že šampus prodávám za 290 Kč, když v Makru stojí 105 Kč a jestli by si ho nemohli teda koupit tam...
Stejně tak obtížně chápou, že pro takové množství lidí je potřeba stanovit jasné mantinely z hlediska času (3x ohřívaný losos kvůli focení opravdu nechutná dobře) i pohybu (ano, do restaurace se s rautem a hudbou vejde skutečně max 56 osob a ty 2 další stoly tam prostě nejdou dát).
A už vůbec nerozumí tomu, že aby se o ně měl kdo starat, je nutné celý resort uzavřít a domluvit většinou 6 lidí navíc. No a ty lidi musí někdo zaplatit. Zvlášť když jsou v práci od svítání do svítání.
Ale o tom jsem vlastně mluvit nechtěl. Chtěl jsem mluvit o vzteku, smutku a zklamání.
Když totiž zjistíte v 23:00, při snaze uklidit půjčené buginy, že obě jsou pryč a k tomu chybí ještě vaše vlastní, je vám úzko. Když proběhnete okolí hotelu a stále je nemáte, je vám o trochu hůř.
Pak se v neblahé předtuše vydáte směr hřiště a podle míhajícího se světla se předtucha potvrzuje. Objevíte první zcela zlitou dvojici na jediné osvícené bugině a po ostřejší výměně názorů je z ní vyhodíte a jedete hledat zbylé dvě.
Druhou najdete o 100 m dál v totální tmě s posádkou, co moc nevnímá, co jí říkáte. Třetí najdete jezdící po drivingu a řidič vám místo pozdravu skoro pozvrací boty a k tomu počastuje mnoha lichotivými slovy.
No nic, postupně buginy svozíte zpátky a pomalu se uklidňujete. Při poslední projížďce ovšem uvidíte podivný stín na prvním greenu a při podrobnějším pohledu je vám jasné, že pánové se cest nedrželi. Postupně zjišťujete, že si z hřiště udělali tankodrom, takže krom jediného greenu jezdili na všech. Trefili 4 stromy, orvali a poškrábali všechny buginy a rozjezdili 3 odpaliště a 4 bunkery.
S viníky se nemá smysl moc bavit, beztak se jen smějí, případně zbaběle utečou. Takže co se stalo už o půlnoci vysvětlujete místnímu oddělení státní policie a o dvě hodiny později ještě krajské kriminálce. Mrznete když potřetí procházíte hřiště jen v tričku a kraťasech, máte skrznaskrz promočený boty, dusí vás bezmoc a vztek, když vám policista místo pozdravu řekne, že si za to stejně můžete sami, protože ste si to měli líp hlídat.
Protože vám touhle kratochvílí svatebčané zkrátili mezidobí na spánek o 2 hodiny na 2 hodiny, rozhodnete se svatbu v 2:30 ukončit. Dočkáte se jen kyselých obličejů a brblání pod vousy.
A ty ráno u snídaní pokračují. A pokud si myslíte, že někdo z rally závodníků přišel a řekl alespoň půl slova omluvy, tak si to myslíte blbě...
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 10. – Proč taky hraju golf?
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 8. – Opruzy vol.I
