Nedávno jsem měl zajímavou debatu s kamarádem, golfistou s handicapem lehce pod 20, který obvykle končí své hry s celkovým skóre kolem 90-95 ran. Na začátku našeho rozhovoru mi pověděl něco, co mě zaujalo: „Dneska jsem byl na Slapech a 9 parů a jedno birdie. Čekal jsem, že to bude konečně skvělý výsledek. Ale pak přišly tři triple bogey a celé to skončilo na 89 ranách. To zase byla hra úplně na ho… .“
Pro mě z toho vyvstává zajímavá psychologická otázka: Proč máme sklon soustředit se více na chyby než na úspěchy? Můj kamarád popsal den, kdy i přes dosažení pro něj úctyhodného množství parů a dokonce jednoho birdie jeho celkový dojem z hry kazí jen několik špatně zahraných jamek. Tento fenomén krásně ukazuje, jak se naše mysl přirozeně zaměřuje více na negativa, zdůrazňuje osobní neúspěchy a dává jim přednost před pozitivními a i objektivními aspekty našich výkonů, a to nejen před ostatními, ale i sami před sebou. Domnívám se, že ve sportu jako je golf, kde je úspěch často měřen nejen podle jednoho konkrétního výsledku, ale i podle dlouhodobé konzistence a mentální stability, může tento psychologický jev hrát klíčovou roli pro naše celkové vnímání a vůbec, setrvání a dlouhodobé užívání si této nádherné aktivity.
Předpokládám, že naše předpojatost k negativům má kořeny v evoluční biologii. Bylo pro naše předky zásadní rychle rozpoznat a reagovat na hrozby, což nás předurčilo k extrémní citlivosti a nutnosti rychlé reakce na negativní podněty. V moderním světě, kde bezprostřední fyzické hrozby ustoupily do pozadí, však tato tendence může vést k nadměrnému zaměření na chyby a selhání, čímž oslabuje naši schopnost ocenit naše úspěchy a radovat se z nich.
Zajímavé je, že golf, díky své komplexnosti, může sloužit jako dokonalé zrcadlo nejen na hřišti, ale i v životě mimo něj. Vyžaduje nejen fyzické dovednosti, ale také významnou mentální odolnost. Schopnost překonat chybu a pokračovat s čistou hlavou je zásadní. Tento přístup lze výhodně aplikovat i mimo golfové hřiště. Učení se, jak akceptovat chyby jako součást procesu a soustředit se na pozitiva, může vést k lepšímu duševnímu zdraví a, vracejíc se zpět k golfu, i k lepším výsledkům na hřišti a tím i k větší spokojenosti s naší hrou.
Jsem přesvědčen o tom, že je důležité, abychom byli jako jednotlivci vědomi tohoto psychologického jevu a snažili se najít alespoň nějakou rovnováhu v našem vnímání úspěchů a neúspěchů. Ve sportu jako golf, kde je mentální síla tak klíčová, může být schopnost uznat a oslavit naše úspěchy, i když jsou provázené chybami, rozhodující pro udržení motivace a celkové radosti z hry. Práce na tomto mentálním nastavení může přinést nejen lepší výkony, ale také větší osobní spokojenost a radost ze hry a z života obecně.
Takže: Chyby v ranách a na jamkách analyzujme, poučme se z nich pro příště, pracujme třeba tréninkem dlouhodobě na jejich minimalizaci, případně přizpůsobme svoji hru a strategii ran tomu, aby k nim docházelo co nejméně. Nenechme, aby nás tyto chyby ovládly, a nikdy neztrácejme kvůli nim radost z celkově skvělého výsledku. Nebo alespoň ne na příliš dlouho.
Pro mě z toho vyvstává zajímavá psychologická otázka: Proč máme sklon soustředit se více na chyby než na úspěchy? Můj kamarád popsal den, kdy i přes dosažení pro něj úctyhodného množství parů a dokonce jednoho birdie jeho celkový dojem z hry kazí jen několik špatně zahraných jamek. Tento fenomén krásně ukazuje, jak se naše mysl přirozeně zaměřuje více na negativa, zdůrazňuje osobní neúspěchy a dává jim přednost před pozitivními a i objektivními aspekty našich výkonů, a to nejen před ostatními, ale i sami před sebou. Domnívám se, že ve sportu jako je golf, kde je úspěch často měřen nejen podle jednoho konkrétního výsledku, ale i podle dlouhodobé konzistence a mentální stability, může tento psychologický jev hrát klíčovou roli pro naše celkové vnímání a vůbec, setrvání a dlouhodobé užívání si této nádherné aktivity.
Předpokládám, že naše předpojatost k negativům má kořeny v evoluční biologii. Bylo pro naše předky zásadní rychle rozpoznat a reagovat na hrozby, což nás předurčilo k extrémní citlivosti a nutnosti rychlé reakce na negativní podněty. V moderním světě, kde bezprostřední fyzické hrozby ustoupily do pozadí, však tato tendence může vést k nadměrnému zaměření na chyby a selhání, čímž oslabuje naši schopnost ocenit naše úspěchy a radovat se z nich.
Zajímavé je, že golf, díky své komplexnosti, může sloužit jako dokonalé zrcadlo nejen na hřišti, ale i v životě mimo něj. Vyžaduje nejen fyzické dovednosti, ale také významnou mentální odolnost. Schopnost překonat chybu a pokračovat s čistou hlavou je zásadní. Tento přístup lze výhodně aplikovat i mimo golfové hřiště. Učení se, jak akceptovat chyby jako součást procesu a soustředit se na pozitiva, může vést k lepšímu duševnímu zdraví a, vracejíc se zpět k golfu, i k lepším výsledkům na hřišti a tím i k větší spokojenosti s naší hrou.
Jsem přesvědčen o tom, že je důležité, abychom byli jako jednotlivci vědomi tohoto psychologického jevu a snažili se najít alespoň nějakou rovnováhu v našem vnímání úspěchů a neúspěchů. Ve sportu jako golf, kde je mentální síla tak klíčová, může být schopnost uznat a oslavit naše úspěchy, i když jsou provázené chybami, rozhodující pro udržení motivace a celkové radosti z hry. Práce na tomto mentálním nastavení může přinést nejen lepší výkony, ale také větší osobní spokojenost a radost ze hry a z života obecně.
Takže: Chyby v ranách a na jamkách analyzujme, poučme se z nich pro příště, pracujme třeba tréninkem dlouhodobě na jejich minimalizaci, případně přizpůsobme svoji hru a strategii ran tomu, aby k nim docházelo co nejméně. Nenechme, aby nás tyto chyby ovládly, a nikdy neztrácejme kvůli nim radost z celkově skvělého výsledku. Nebo alespoň ne na příliš dlouho.
