5.6. 2024 jsem si splnil jeden velký golfový sen, takže můžu v klidu hodit hole do rybníku.
Pokud by ještě někdo na tomto fóru netušil na jak nevyzpytatelný, šílený a ojedinělým způsobem vtipný a ironický sport jsme se dali, tak tady je můj příběh.
Od rána jsem byl hrozně unavený, ale už předchozí večer jsem si řekl, že si půjdu zatrénovat. V ranním kómatu jsem na sebe navlékl golfové hadry a jel do práce. To, že jsem byl už v golfovém, mě donutilo na ten trénink po práci nakonec dojet. Plus teda proběhl vnitřní monolog se spoustou přemlouvání, abych dal přednost potu a krvi před válením se na gauči. Plán byl jen trénovat. Ostatně jako vždy, když se dokopu k tréninku přes týden. Nerad totiž hraju po práci, protože nemám čistou hlavu a nedokážu se soustředit. Hra po práci mě taky většinou stojí nějaký ten míček. Když mně ale po dvou koších bylo po 17. hodině oznámeno, že si mám sbalit fidlátka, že driving zavírá, tak s adrenalinem, který se mně vlil do žil, jsem si řekl, že když už jsem se tam tahal, tak půjdu na hřiště a uvidím, kolik toho poztrácím. A vyrazil jsem.
Oproti zvyklostem a klasické rutině před hrou jsem navíc porušil snad všechno, co normálně dělám.
Po výborném drajvu na další jamce jsem vytáhl hodinky z bagu, zapnul apku a dal si je do kapsy, abych aspoň viděl vzdálenost do grýnu. Následující ránu jsem příšerně topnul. No nic, vypínat je už nebudu. Průběžný výsledek po 5. jamce tomu sice moc neodpovídal, ale pocit nečekaně zůstával. Nevím, jak to máte vy, ale já mám pár her v roce, kdy se cítím neskutečně na vlně, sebevědomí roste a já se celou dobu cítím jak kanadský hokejista, který nikdy nepochybuje, i když prohrává 0:3 a do konce zápasu mu zbývají 2 minuty.
Od 6. jamky se vše unášelo na vlnách pohody až přišla srážka s realitou na 15. jamce, kdy jsem se dostal do špatné pozice v bunkeru, ze které jsem to zkušeně topnul do půlmetrového heavy roughu za grýn kousek od plotu. Odtud jsem se dostal na grýn až na třetí pokus, kdy jsem dokonce jednou promáchl, takže celkově pátou na grýnu. Normálně bych se chtěl zabít, ale tentokrát jsem si úplně v pohodě spočítal, že pokud se chci dostat na svůj vysněný výsledek, tak musím zahrát na posledních třech jamkách -1. Naplánoval jsem si to úplně v klidu a chladně jako Tiger před lety. A to přísahám, že jsem kromě vody nic nepil a nebyl ani pod vlivem prášků. I přes ten kolaps jsem na sebe nebyl naštvaný, ale prostě jen věřil, že to dám. Měl jsem už za sebou dvě birdie, jeden chip in a hlavně mně fantasticky fungoval driver. Asi chce taky na výstavku.
Navíc jsem měl za sebou loňskou zkušenost, kdy mě rozložila právě 15. jamka, kde jsem tenkrát zahrál pouhý double a i když jsem byl celkově na +5, tak mě to sejmulo. Včera jsem s quadruple bogey byl po patnáctce na +9, ale řekl jsem si, že teď to na té patnáctce prostě nenechám. Jako co si budeme povídat, lepší by určitě bylo si to říct už na jejím odpališti.
Na 16. jamce padlo vytoužené birdie po druhém chip inu za kolo a to už jsem se začal trošku klepat. Do drahého psa to pořád mělo daleko, ale nějaký třes tam byl.
Na 17. jamce jsem to zkušeně zatáhnul do levého rafu mezi stromy. S veverkama jsme na tom hřišti už v podstatě kámoši a dneska jsme ještě nepokecali. Perfektní načasování. Naštěstí to bylo jen 100 metrů do grýnu a měl jsem tam mezírku. Povedená rána, grýn v regulaci a dva putty z cca 15 metrů.
Na posledním týčku jsem už byl v transu. Žádná nervozita, jen kanadská krev v žilách. 6 železo. Povedená rána, ale kvůli těm zpropadeným brýlím jsem si nebyl jistý, jestli jsem nebyl dlouhý. Jak jsem se blížil ke grýnu, tak jsem viděl, že jsem na něm a dokonce celkem blízko, cca 5-6 metrů od fangle. Trošku roztřesený první putt, 20 cm doklepnutí a obrovská radost a taky úleva. Zvládl jsem to, dotkl jsem se golfového nebe. Poprvé pod 80
Pozn. pod čarou. Přidávám svůj oblíbený golfový citát v podobě, kterou si chci vyrobit a hodit na stěnu. Vedle bude číslo 79 s míčkem. Driver zatím promine, stál hromadu peněz a stále nemá odmakáno.
Pokud by ještě někdo na tomto fóru netušil na jak nevyzpytatelný, šílený a ojedinělým způsobem vtipný a ironický sport jsme se dali, tak tady je můj příběh.
Od rána jsem byl hrozně unavený, ale už předchozí večer jsem si řekl, že si půjdu zatrénovat. V ranním kómatu jsem na sebe navlékl golfové hadry a jel do práce. To, že jsem byl už v golfovém, mě donutilo na ten trénink po práci nakonec dojet. Plus teda proběhl vnitřní monolog se spoustou přemlouvání, abych dal přednost potu a krvi před válením se na gauči. Plán byl jen trénovat. Ostatně jako vždy, když se dokopu k tréninku přes týden. Nerad totiž hraju po práci, protože nemám čistou hlavu a nedokážu se soustředit. Hra po práci mě taky většinou stojí nějaký ten míček. Když mně ale po dvou koších bylo po 17. hodině oznámeno, že si mám sbalit fidlátka, že driving zavírá, tak s adrenalinem, který se mně vlil do žil, jsem si řekl, že když už jsem se tam tahal, tak půjdu na hřiště a uvidím, kolik toho poztrácím. A vyrazil jsem.
Oproti zvyklostem a klasické rutině před hrou jsem navíc porušil snad všechno, co normálně dělám.
- Neměl jsem hodinky, resp. řemínek k hodinkám, který by mi dovolil je mít na ruce při hře a vědět přesně, kolik metrů hraju.
- Pití jen na 9 jamek. Nic k jídlu.
- Ani jedna rána driverem, nebo hybridem na drivingu. Železa navíc trefovaná stylem: střídavě oblačno, spíše zataženo, sem tam trakaře.
- Žádný putt, ani chip na cvičném grýnu. Nebyl čas, protože na týčko se chystal tříčlenný flajt, tak jsem je požádal, jestli bych je mohl přeskočit. Většinou když spěchám, tak ta první rána stojí za to. Topinka, tlusťoch, křoví, aut, zátah, slice. Prostě rána předvídatelná jako dubnové počasí.
- Nabídka spolupráce: Hrál jsem s nalezencem, protože vzhledem ke své formě na drivingu jsem hamižně nechtěl obětovat nový míček. Žádná firma se mnou totiž stále nepodepsala kontrakt zaručující bezplatný a doživotní příděl míčků. Na nalezenci je i firemní logo Mercedesu, s tím bych se přinejhorším spokojil taky. Nevyměnil jsem ho (Srixon Z Star) a celé jsme to spolu dotáhli až do konce. Půjde na výstavku
- Normálně hraju v kontaktních čočkách, ale na trénink chodím v brýlích. Sice to není tak pohodlné jako čočky, ale kvůli drivingu a několika desítkám minut nehodlám obětovat pár čoček (potomci Mayů by z mé chuti něco obětovat měli určitě radost). Kromě toho, že brýle nejsou při sportu tak pohodlné, tak ty mé mají i své světlé stránky, kdy kvůli neaktuálním dioptriím je někdy fajn tu tragédii na drivingu nevidět. Zjistil jsem ale, že horší je to na hřišti, kde ten míček po drajvu nejen nutně vidět potřebujete, ale hlavně ho chcete najít, což jde někdy dost blbě, když ani nevíte, na jaké straně hledat, takže jsme si párkrát zahráli i na schovávanou. Ne že bych to s čočkami neznal, ale tam hledám aspoň na správné straně.
Po výborném drajvu na další jamce jsem vytáhl hodinky z bagu, zapnul apku a dal si je do kapsy, abych aspoň viděl vzdálenost do grýnu. Následující ránu jsem příšerně topnul. No nic, vypínat je už nebudu. Průběžný výsledek po 5. jamce tomu sice moc neodpovídal, ale pocit nečekaně zůstával. Nevím, jak to máte vy, ale já mám pár her v roce, kdy se cítím neskutečně na vlně, sebevědomí roste a já se celou dobu cítím jak kanadský hokejista, který nikdy nepochybuje, i když prohrává 0:3 a do konce zápasu mu zbývají 2 minuty.
Od 6. jamky se vše unášelo na vlnách pohody až přišla srážka s realitou na 15. jamce, kdy jsem se dostal do špatné pozice v bunkeru, ze které jsem to zkušeně topnul do půlmetrového heavy roughu za grýn kousek od plotu. Odtud jsem se dostal na grýn až na třetí pokus, kdy jsem dokonce jednou promáchl, takže celkově pátou na grýnu. Normálně bych se chtěl zabít, ale tentokrát jsem si úplně v pohodě spočítal, že pokud se chci dostat na svůj vysněný výsledek, tak musím zahrát na posledních třech jamkách -1. Naplánoval jsem si to úplně v klidu a chladně jako Tiger před lety. A to přísahám, že jsem kromě vody nic nepil a nebyl ani pod vlivem prášků. I přes ten kolaps jsem na sebe nebyl naštvaný, ale prostě jen věřil, že to dám. Měl jsem už za sebou dvě birdie, jeden chip in a hlavně mně fantasticky fungoval driver. Asi chce taky na výstavku.
Navíc jsem měl za sebou loňskou zkušenost, kdy mě rozložila právě 15. jamka, kde jsem tenkrát zahrál pouhý double a i když jsem byl celkově na +5, tak mě to sejmulo. Včera jsem s quadruple bogey byl po patnáctce na +9, ale řekl jsem si, že teď to na té patnáctce prostě nenechám. Jako co si budeme povídat, lepší by určitě bylo si to říct už na jejím odpališti.
Na 16. jamce padlo vytoužené birdie po druhém chip inu za kolo a to už jsem se začal trošku klepat. Do drahého psa to pořád mělo daleko, ale nějaký třes tam byl.
Na 17. jamce jsem to zkušeně zatáhnul do levého rafu mezi stromy. S veverkama jsme na tom hřišti už v podstatě kámoši a dneska jsme ještě nepokecali. Perfektní načasování. Naštěstí to bylo jen 100 metrů do grýnu a měl jsem tam mezírku. Povedená rána, grýn v regulaci a dva putty z cca 15 metrů.
Na posledním týčku jsem už byl v transu. Žádná nervozita, jen kanadská krev v žilách. 6 železo. Povedená rána, ale kvůli těm zpropadeným brýlím jsem si nebyl jistý, jestli jsem nebyl dlouhý. Jak jsem se blížil ke grýnu, tak jsem viděl, že jsem na něm a dokonce celkem blízko, cca 5-6 metrů od fangle. Trošku roztřesený první putt, 20 cm doklepnutí a obrovská radost a taky úleva. Zvládl jsem to, dotkl jsem se golfového nebe. Poprvé pod 80
Pozn. pod čarou. Přidávám svůj oblíbený golfový citát v podobě, kterou si chci vyrobit a hodit na stěnu. Vedle bude číslo 79 s míčkem. Driver zatím promine, stál hromadu peněz a stále nemá odmakáno.
