Lázně Kostelec

Překvapení. Milá slečna na recepci, ikonická první jamka, nesmyslná poslední, spousta slepých ran, “komunistický hotel/panelák” překvapivě ničemu nevadí, dobré kafe.

Do Kostelce jsem se vrátil po 12 letech, tehdy to byl první rok mého golfu a zejména druhá polovina hřiště vypadala jinak - nedospěle.
Nyní jde o plnohodnotnou devítku s podobným vysokohorským nesmyslem na závěr jako na Slapech.
Do většího detailu se pouštět nebudu, podepsal bych vše, jak popsal @requo .
Určitě nebudu mít tendenci se brzy vracet, ale pokud by mi skončilo jednání ve Zlíně dvě hodiny před setměním jako dnes, stavil bych se.

Kostelec u Zlína jsem si už dávno vyhlídl na místo české rodinné golfové dovolené. Zaujala mě především kombinace hotelu, poměrně velkého bazénu a hřištěm... hrozně mě zajímalo, jak může jít dohromady pro mě hotel jak vystřižený z minulého století a trochu šmrcnutý pro mě stylem ROH, na což pamatuji jako kluk s rodiči, s něčím tam neslučitelným za dob komunismu - golfem. A dohromady to jde. Golf tu mimo golfisty nikoho nezajímá, resp. lépe řečeno, nikomu tu nepřekáží a nepůsobí tu nijak nepatřičně... Prostě tak nějak přirozeně tu souzní a prostě je. Golfová klubovna "19.jamka" je ve spodním patře, skoro nikdo z běžných hostů starších ročníků tam nezajde. Přitom je moc pěkná, taková uvnitř s atmosférou, koberce a tak. Zároveň tu najdete krytý driving (!) i vnitřní dvoreček na patování. A vynikající kafe, lepší než nahoře v hotelu (chodili jsme sem na klidnou ranní kávu po snídani se ženou). A co celkově služby hotelu? Hele, když se naladíte na styl let minulých, akceptujete, že převážná klientela jsou starší ročníky, sem tam s vnoučky... tak prostě nelze očekávat služby jak v moderním horském welness hotelu. Což jsem trochu já očekával, a původně jsem byl asi neprávem trochu zklamán. Nakonec ale tím, že jsme po snídani zpravidla odjížděli na výlet někam do okolí a vraceli se až večer - rychlá devítka, koupání, večeře a krátké posezení u skleničky postačovalo. Slabší byly večeře v rámci zaplacené polopenze. Porce možná trošku menší (dojíst se dá polévkou), a vybírá se dopředu vždy ze 4 jídel, chuťově dobré, kuchař umí. Ale styl jak mensa, nebo závodní jídelna. Asi z praktických důvodů s ohledem na skladbu klientely. Ale nadšení to ve mně nevzbuzovalo. K večeři zdarma k pití jen voda v pidi skleničkách (možnost si dojít sám dotočit), nikdo se vás nezeptá, jestli chcete z baru něco (můžete si ale sami přinést). Nechápu to, furt jsem si myslel, že na tomhle se vydělává... nemluvě o tom, že bych si klidně každý den k večeři to jedno pivo dal a děti limonádu nebo džus na dovolené taky. V době naší týdenní návštěvy tu bylo celkově dost plno a frmol. Pokoje ok, ale ten šampón by tedy na pokoji být mohl (dá se koupit na recepci). Tak prostě tak.

Už jdu k hřišti. Hřiště je z poloviny výrazně kopcovité, i když prostřední část je jakoby v kopci po vrstevnici (trochu mi to celé připomíná místy devíti jamkové hřiště v Motole v Praze), první jamka je třípar, kdy se odpaluje z rohožky od klubovny na vzdálenost možná 120 metrů dolů na poměrně velký grýn. První rána tak dává obavy, že se ztrapníte - chyba, je to všem ostatním tady úplně šumák. Díky tomu, že je sucho a léto v plném proudu, tak docela bezpečná strategie je hrát ránu kratší - míček se úplně v pohodě i dokutálí až na grýn. I když hrát klasickou ránu až na grýn vás odmění nádherným, dlouhým obloukem, kteří pořád letí a letí... Druhá jamka dogleg, 4 par, s výrazným kopcem při druhé ráně na grýn. Třetí jamka přehledný delší 3 par, ale milosrdně z kopce. A pak začíná sekvence 4 jamek, které trochu vypadají, že byly dodělány později (nezjišťoval jsem), než ostatní - jsou jiné: poměrně prostorné, takového modernějšího charakteru. Přišla mi zvlášní kombinace jamek 4 a 5, oba dlouhé pětipary, dohromady skoro kilometr. A jdete až na první ránu na čtyřce rovně. Prostě krosnu na záda (bag) a hurá na tu dlooooouhoooou túru. Pokud máte krátké rány, nebo s sebou prcka, tak je to docela výzva, jamky vůbec neubíhají. Další čtveřice jamek jsou dva 4 pary, oba těsně pod 300 metrů, takže hezky skórovatelné. Třípar přes rokli a poslední místně ikonická devítka, 4 par, kdy jdete cca 180 metrů dlouhou ránu rovně a pak vás čeká možná 140 metrů dlouhá rána na grýn. No, ale ve výšce snad 30 metrů. Neměřil jsem to, ale tohle jinde nezažijete. Je to skutečná výzva. A pokud se vám podaří druhou zahrát na grýn, rozlije se vám v srdci nádherný pocit... zvlášť když vidíte trošku škodolibě, jak se zbytek flajtu útrpně plahočí přískokama směrem vzhůru. Ne vážně, tahle jamka je hodně těžká - pokud nemáte délku a dostatečnou výšku ran, tak to je skoro nehratelné při myšlence na dobré skóre.

Stav hřiště v půlce letních prázdnin: sucho, vyprahlo. I když teď trochu už zapršelo, tak je to místy lepší. Ale odskoky jsou výrazné. Pokud netrefíte grýn, tak často skončíte na něčem ztvrdlém, případně i holé zemi. Odskoky výrazně vstupují do hry i na prostřední části hry, kdy ferveje jsou sice plus minus rovné (maximálně sklon nahoru a dolů), ale mimo fervej je svah od ferveje dopryč (jamky jsou jakoby na vrstevnici jedné stráně v kopci). Naštěstí je to tu skoro komplet vysekané, takže hratelné je to téměř všude. Grýny ok, trochu možná pomalejší, než by se mi k plné spokojenosti líbilo. Místy takové malé holinky, nic však dramatického.

Jsem rád, že jsem šel hřiště během týdne vícekrát, s odstupem. Prní hru jsem paradoxně měl nejlepší, pak jsem chtěl machrovat - a zpravidla díky odskokům se mi to vymstilo. První poněkud neutrální dojem jsem při každém dalším průchodu poopravil směrem nahoru - hřiště je hodně zajímavé, čím častěji ho člověk hraje, tím má větší chuť mu ukázat, zač je toho loket. Docela mě to zaujalo, málokdy to mám tak, že bych s hřištěm soupeřil, ale tady se mi ta emoce nějak objevila. Že by proto, že chci nahrát co nejmenší počet ran, abych měl fóra před devítkou? ANO! Na devítku odpaliště si pak stoupnete, chytnete plíce... slyšíte v duchu hudbu z Gladiátora a "JE TO TADY"! Kdo z koho! Já ti ukážu ty zpropadená devátá jamko! Do boje! :-D