JAK JSEM SE KE GOLFU DOSTAL aneb každý začátek je těžký, aspoň pro mě.
To byla komrda! "Co se stalo?", ptám se trenéra. Jemu se to mluví. On hraje golf už 15 let a já zde na driving range stojím poprvé ve svých 46 letech. Navíc začalo pršet.
"Není špatného počasí na golf, je jen špatně oblečený golfista", slyším další z jeho mouder. Nechápu, proč se nejdeme před deštěm schovat, když klubovnu máme 5 metrů za zády. Nejde mně to a ještě moknu v kraťasech a triku. Takhle jsem si letní dovolenkový den s golfem rozhodně nepředstavoval. Nebýt Milana, který mě ke golfu řečmi přivedl, asi bych zde teď a tady nestál.
Vše začalo na Severce, v restauraci na okraji rybářského rybníka. Jako všechna zásadní rozhodnutí nad skleničkou Chardonnay. Na obrazovce protějšího plazmového televizoru běží vysílání nějakého golfového turnaje. "Nevíš, Milane, jaká jsou přesná pravidla? To nemůže být obtížná hra, vidím, jak jim to lehce lítá". Třicet let chodím na túry po horách, a jak to tak ovíněný pozoruji, je to taková turistika krásnou přírodou, zpestřená golfovým odpaly. Ostatně s Milanem se už o golfu bavíme 2 roky, aniž bychom o něm cokoliv bližšího věděli, nebo ho dokonce zkusili. Vždy je to v rámci mimopracovního posezení jako nyní. Dnes už to naši kolegové ale nevydrželi a prý, buď to začnete hrát, nebo o tom přestaňte konečně mluvit. Mají pravdu, už jsme za ta léta trapní. Jenom kecy a skutek utek. A dovolená je přece příležitost, jak s golfem začít!
Se zapůjčenou sedmičkou železem po ukončení 1. lekce upaluji z hřiště. Dělá to trenér tak s každým, že mu vrazí golfovou hůl do ruky se slovy: "Tak zítra!", nebo jen se mnou, se dřevem? Aby měl jistotu, že se druhý den vrátím. Vážně se mně nepodařilo za 45 minut dostat ani jeden míček do vzduchu? Třeba to bude tím věkovým rozdílem mezi mnou a trenérem. Zatímco on je mladý kluk, já starý chlap. Nebo herní úrovní? Zatímco mu jdou odpaly výborně, mně na ho..o... A tak mám určitý hendikep. Ba ne, hendikep právě ještě nemám. Golfový hendikep je číselné vyjádření kvality golfistovy hry. Čím nižší číslo, tím lépe golfista obvykle hraje. A u mě se o nějaké hře zatím nedá vůbec hovořit.
"Vstávat, vstávat a cvičit! Ale proč? Protože je ráno. Jenže já mám ještě noc." Protivné vyzvánění budíku. Nejenom že nemůžu cvičit, ale nemohu vstát ani z postele. Hrozně mě po včerejšku bolí mezižeberní svaly. Golf zkrátka není nic pro mě. Ale co dělat? Odpoledne budu muset stejně zajít ba hřiště a alespoň vrátit hůl. Po 2 Ibalginech se po obědě už zase cítím jako jura, tak jako Beran to přece nevzdám.
Ještě i na 2. lekci mě trenér ujišťuje, že po absolvování pěti cvičných lekcí odjedu domů z dovolené jako "opravdový" golfový začátečník se Zelenou kartou. Na 3. lekci už se o tom nezmiňuje a já jsem nucen si dokoupit novou permanentku na dalších 5 lekcí. Bolesti mezižeberních svalů mě provází den co den. Jen díky Ibalginům dochází na hřiště a odpaluji a odhaluji... Spíše se dopaluji než odpaluji. Mezi tím mordováním nasává golfové pojmy jako je fairway, bunker, rough, green...
Konečně přichází na řadu moje 1. odehrané devítijamkové hřiště! Stojím na 1. odpališti, přede mnou dlouhá a široká fairway bez jakýchkoliv záludností. Pohoda. Ať odpálím, kam odpálím, pořád zůstanu na fairwayi. Tak "Hezkou hru!". Příprava na týčku, zaujmutí postoje, zahájení nápřahu, provedení švihu a hlavně udržení rovnováhy. Prásk! Že jsem zapomněl na rčení: Nic to nechce, jen hrát lehce? Houby, pořád na fairwayi. Takový banana ball se jen tak nevidí. A jsem vpravo v lese. Vždyť ten les se zdál tak daleko. Do pr..., pardon, golfový gentleman takhle nemluví. No, zkrátka, jak mně to mohlo jít dále, když jsem se rozhodil hned na začátku? Dodnes si jenom pamatuji 6. tříparovou 95 metrů dlouhou jamku se svým prvním ostrovním greenem. Po mém třináctiletém golfovém snažení už zdaleka není nehratelná.
Bez Zelené karty- hendikepu 54, zato s golfovým půlsetem zn. Wilson a s předsevzetím: Golf zvládne každý, tak proč ne já? opouštím beskydskou dovolenkovou destinaci.
Takhle se začala psát moje 1. golfová kapitola v Rožnově pod Radhoštěm a už to trvá 17 let. Aktuální HI mám 15,5. Mým domáckým hřištěm jsou Mladé Buky s nádhernými výhledy na Žalý, Černou horu, Světlou horu, Sněžku, Svorovou horu a Rýchory. S krkonošským Přiďte pobejt! Váš všechny zdraví Míra
