Já jsem si dřív nemyslel, že je potřeba měkkých rohoží. Ale loni, když jsem trénoval více a to především v Praze v Hostivaři, tak jsem si postupně uvědomil, jak je příjemné, když rohože jsou poměrně měkké, rovné a čisté. Je to jedna z věcí, díky které si myslím, že mě baví trénovat. Ano - dřív jsem si říkal, že když se naučím hrát tvrdého povrchu, budu pak umět hrát všude... ale nějak mě postupně tento asketický přístup k sebezdokonalování už tolik postupně přechází. Takže stejně jako mám radost a dobrý pocit z kvalitních a příjemných fervejí, stejně tak mám dobrý a příjemný pocit z kvalitních rohoží. Ona i pak ta hra/trénink je jiná. Víc to baví a díky tomu i jde - když to nekope při sebemenší chybě jak kůň. A tím spíše tam půjdu příště znovu trénovat.
Na druhou stranu - tam, kde pravidelně netrénuju, mi to je vcelku jedno. Na těch pár ran před hrou snesu téměř cokoli.
Pro mě třeba tragické byly dycky rohože na warmup na Zbraslavi. Tak pěkné a poměrně drahé hřiště, a takový šunt, co tam je/byl. Fuj.