- Jméno
- Jiří
- Přijmení
- Mareček
- Klub
- Golf Hostivař
- HI (HCP)
- 50,1
7. 5. 2018 - Podařilo se mi překonat všeliké technické i organizační problémy a tak si zase můžu udělat chvilku na mulligena. Počasí je jak z partesu, takže mnozí z nás už na hřišti zkoušejí, co zapomněli/nezapomněli či potrénovali/nepotrénovali. Já koukal včera na finále Wells Fargo Championship a byl svědkem oné ponižující chvíle, kdy Rickie Fowler zahrál čtyřputt na sedmnáctce. Naprosto jsem s ním soucítil. I když pro mne je čtyřputt daleko všednějším úkazem, než pro něj. Jde spíše o princip. "Odkud se tohle vzalo, ježkovy voči," myslel si v tu chvíli zcela jistě Fowler. Dráha přečtená, jeden putt už kolem jamky projel, takže i prověřená a prásk, ať uděláte, co uděláte, do jámy to nedotlačíte. Puttování to je disciplína sama o sobě, zároveň také fyzikální mystérium a navíc ještě oblast hraničící z náboženstvím. Právě na greenu se díváme směrem dolů pomalu stejně často, jako směrem nahoru, hledaje tam odpovědi na hluboké a existenciální otázky o tom, jestli jsme si tohle zasloužili, nebo je to jen žert či schválnost nějaké vyšší moci. Já osobně jsem kola se svou nejlepší dlouhou hrou vždycky totálně potopil na greenech, ale pokud se mi na greenech dařilo, stačilo to vždycky jen k záchraně podprůměrného kola, kdy mi to lítalo do všech světových stran. Jak tohle změnit? Podle čeho se puttování vlastně řídí, když i ti nejlepší z nejlepších mohou mít období, kdy není jistý ani put z dvaceti centimetrů?
První, co člověka napadne je trénink. Nebožák chudý amatér zkouší rychlost koberce, poměřuje ji s rychlostí vlněné deky na parketách, zaměruje papírové ruličky od toaletního papíru a podobně. Bohatý amatér si naproti tomu nechá nafitovat putter, nechá se změřit na moderních přístrojí, nechá si poradit od profíků a podobně. Výsledek? Nejistý. Chudý amatér ho může v jednom dni úplně zostudit, pak třikrát po sobě prohrát o fous či dva fousy a naopak. Tréninky samozřejmě pomáhá, ale jako všechno v golfu, nikdy není jisté, že nás zachrání. Je možné, že by tento mysteriózní um podléhal ještě něčemu jinému? Co třeba psychika? A ted nemluvím o stresu při hře, nebo schopnosti se vyrovnat s porážkou či příkořím. Mluvím o tom, že občas máte v životě období, kdy se cítíte dobře a věci se vám daří, aniž byste se museli nijak zvlášť snažit. Jindy se ale můžete přetrhnout, dáváte do toho všechny zkušenosti a znalosti, co máte a výsledek, pokud je akceptovatelný, je vždycky takový nějaký upatlaný a ukoptěný. Vemte si třeba McIlroye nebo Spietha, oba měli období, kdy jejich puttování na turnajích vypadalo nepřekonatelně, jako nějaká počítačová hra. Desetimetrový putt v tu chvíli působil jako dvoumetrový, ale oba dva si pak užili období temna, kdy je právě tato jejich zbraň nechala úplně na holičkách. A to se mohou záhadou puttování zabývat na té nejvyšší možné úrovni. Vědouc toto vše, za sebe pokorně mohu říci: Neserte golfové bohy... Tak zase v pondělí na viděnou. (Aź teď jsem si všiml, že kolega Valach Francovka se také věnuje puttování, takže chci jen dodat, že podobnost je čistě náhodná. Taky su z Valašska, tož možná máme cosi v tej gebuli pospojované...)
Upraveno moderátorem:
