- Jméno
- Jiří
- Přijmení
- Mareček
- Klub
- Golf Hostivař
- HI (HCP)
- 50,1
24. 9. 2018 - Velké turnaje se hrají v podstatě každý týden, finále FedEx Cupu je sice jen jednou za rok, ale stejně. Tentokrát to však bylo jiné. Už jen tím, že mi v neděli nezávisle na sobě několik lidí psalo: Díváš se? A já se teď můžu zeptat vás: Viděli jste to?! Každému musí být jasné, na co se ptám. Na v pořadí již osmdesaté vítězství Tigera Woodse. Hlavně to, co předvedl v sobotu, mohlo vyvolat obvyklé výkřiky: Je zpátky! Šest ran pod par na sedmi jamkách... co vám mám povídat. Všem je asi jasné, o čem se teď bude v golfových médiích mluvit - rekord Sama Sneada je "jen" o dvě vítězství dál a co teprve rekord Jacka Nicklause... vyhraje Tiger znovu major? Tohle je prostě to, co Tiger s golfovým světem provádí. Já sám jsem v určité době ztratil víru v to, že se bude moct vůbec plnohodnotně vrátit na tour. Pozorovat ho v té době, jak se trápí na hřišti, bylo až fyzicky bolestivé. Říkal jsem si, kdyby odešel se vztyčenou hlavou a věnoval se golfu jako osobnost, ne jako profesionální hráč, by bylo důstojnější. Pak ho našli v autě pod vlivem prášků proti bolesti a vypadalo to na podobné dno, jako když se omlouval za sexuální skandály. Ale ne, Tiger si tvrdohlavě vedl svou - pokud budu moc hrát, chci hrát a vyhrávat. Tuhle sezónu nad ním mohl člověk jen kroutit hlavou. Na to, jak dlouho byl mimo hru, měl velmi solidní výsledky, na druhou stranu to ale mnohdy vypadalo všelijak.
Teď sezónu uzavřel vítězstvím a jeho comeback tak dostal nový rozměr. I tak si šlo ale všimnout, jak těžký tento návrat je. Na tiskovce po turnaji se ho třeba jedna novinářka ptala, proč jeho oslava na posledním greenu nebyla tak odvázaná, jak je u něj obvyklé. Tiger sice zvednul ruce ve vítězném gestu nad hlavu, ale trochu to působilo tak, jako by jeho paže v tu chvíli vážily tak třicet kilo. Byla v tom úleva, ale taky únava. I v tom, jak se Tiger snažil zadržovat slzy, když šel po fairwayi poslední jamky. Muselo to být pro něj obrovské zadostiučinění, po tom všem, čím si prošel. Vždycky chtěl být bezchybný, perfektní, pak se musel naučit žít s tím, že takový není, ale stejně se nevzdal. Tiger vždycky šetřil úsměvy při hře a letos bylo na něm často vidět, jak je frustrovaný a nespokojený. Člověk by si řekl, proč to teda dělá, když ho ta hra tak štve. Co potřebuje světu dokazovat? Světu nic a myslím, že ani sám sobě. To, co chce, je to za čím šel vždycky. Vítězství. Chce ho zažít znovu, aby si připomenul, jaké to je. Chce se ještě jednou vyškrábat, až na vrchol. Třeba se mu to podaří, třeba ne. Ale vidět Tigera po zhruba pěti letech opět vyhrát turnaj, byl velký zážitek. I když pominu to, jak něco takového pomůže golfu obecně a jiné podobné fráze o Tigerově vlivu, jen z čistě z mého soukromého pohledu byl tohle napínavý příběh s dobrým koncem. Díky za něj Tigře. Tak zase v pondělí na viděnou.
Leda snad samotnému Tigerovi, že mu nevěřil, ale není ten článek sám o sobě vlastně takovou omluvou? Nehledě k tomu, že Tiger nejspíš asi ani tento ani ten původní nečetl a číst nebude. 
