- Jméno
- Jiří
- Přijmení
- Mareček
- Klub
- Golf Hostivař
- HI (HCP)
- 50,1
16. 9. 2019 - Jak jste si asi všimli, poslední mulligan jsem pro jamku napsal prakticky před rokem. Proč ta jedenáctiměsíční pauza? Důvodů je mnoho a lenost bych z nich rozhodně taky nevynechával, nicméně nešlo jen o příspěvky na fóru. To golf samotný prakticky zmizel z mého života, respektive se tam snažil zuby nehty udržet. Zřejmě bude víc lidí, kteří mají podobnou zkušenost. Prostě se do něčeho ponoříte a jste tím uchváceni, abyste se pak po nějaké době ponořili a byli uchváceni něčím jiným. Problémem takové situace je čas a zrovna golf si volného času cucne vrchovatě. Když se mi tedy naskytly možnosti, jak se realizovat v kulturní sféře, ve které se prakticky celý život pohybuju, šel tak nějak přirozeně a postupně golf stranou. Kromě občasné devítky s kamarádem, cca jednou za dva měsíce, jsem na hole nešáhl. Přestal jsem sledovat i své oblíbené golfové kanály a turnaje. Dokonce i Tigerovo historické vítězství na Masters jsem viděl ze záznamu. Prostě pomalá golfová smrt... Už jsem dokonce uvažoval, jestli všechno to vybavení co mám, zbytečně nezabírá místo. Ale znáte to, cesty golfových bohů jsou nevyzpytatelné, žádná kaše se nejí hned po vytažení z mikrovlnky a tak všelijak podobně.
Jednou jsem takhle byl s kamarádem Mirkem ve Štiříně (už jsem tady o tom psal), bylo to po dlouhé době, vlastně se mi ani moc nechtělo, ale nakonec se tam cosi odehrálo. Tedy teď nemyslím ty tripláče a škrtnuté jamky, myslím v mé hlavě. Ptal jsem se sám sebe: Proč už tohle vlastně neděláš, když ti to přes všechno to golfové utrpení a zoufalství stejně dělá tak dobře na tu hlavu? Nakonec jsem si dokonce zajel pro klubovou kartičku, která na mě v Hostivaři čekala půl roku, a přihlásil se i na poslední Sunset Tour jamky, abych zjistil, jestli všichni pořád vypadáte stejně. Upřímně, je to ale těžké. Protože každý začátek je těžký, a když začínáte podruhé, není to o nic jednodušší. Věřte mi. Když jsem si byl jen tak bez tréninku zahrát jednou za dva měsíce, nebyla to sice žádná sláva, ale zábava určitě ano. Jakmile jsem ale začal znovu chodit na driving a trochu se tomu věnovat, jako bych se musel všechno učit znovu. Chtěl bych vás tedy v rámci kolegiality a přátelství o něco poprosit, nezlobte se na mě moc, když na hřišti budu připomínat spíš senzibila hledajícího vodu, nebo dělníka zahrabaného v písečném dolu. Slibuju, že udělám maximum, abych se z toho zase vyhrabal. A taky zkusím zase psát nějaké ty mulligany, jestli tedy chcete... Díky a těším se na vás v Hořehledech.
