Petr M.
Aktivní člen
Reaguji na zde nedávno uveřejněný článek o hře v domovině golfu v St. Andrews. Admin mě vyzval, abych se podělil o své zážitky a já jsem si vzpomněl, že jsem již kdysi publikoval tento článek na již neexistujícím fóru, takže jsem ho opět oprášil a znovu uveřejňuji. Tento výlet jsme absolvovali již v roce 2011, takže údaje o fee jsou už samozřejmě neplatné, ale vše aktuální lze dohledat na stránkách www.standrews.com
V roce 2011 jsem si splnil jeden golfový sen, kterým byla hra na Old Coursu v St. Andrews. Nikdy bych nevěřil, že golf může být tak emoční a adrenalinová záležitost, ale kráčet po nejslavnějším hřišti na světě je zkrátka pocit, který se tady nedá dobře popsat. To se musí zažít a přál bych to všem golfistům.
Vezmu to pěkně po pořádku. Jeli jsme ve čtyřech autem. 2.000 Km a 24 hodin cestování s člověkem pořádně zamává, ale přežít se to dá. Pokud si chcete zahrát Old Course, je nutno si koupit balíček min. 2 nebo 3 hřišť spadající pod St. Andrews Links, který má celkem 7 hřišť. Žádost se podává v září a musíte si sami najít kombinaci hřišť a sami si najít kde je kdy volno. A když to vše klapne, dostanete v říjnu dopis, že můžete hrát po zaplacení 100 % nevratné zálohy. My jsme zvolili kombinaci Eden Course, Old Course a Castle Course. Fee na tyto 3 hřiště stojí 300 liber. Na konec jsme si ještě přidali Crail - Balcomie. Musím zdůraznit, že styl hry na těchto linksových hřištích je diametrálně odlišný od toho, jak to hrajeme tady u nás. Eden a Old jsou si velmi podobné, vždyť také leží těsně vedle sebe. Nejsou to hřiště nijak těžká a jamky jsou relativně krátké. Co je však na těchto hřištích určujícím faktorem je vítr, tvrdost a rychlost greenů a bunkery. V takové podobě jako zde se s těmito faktory ovlivňující hru nesetkáte nikde u nás. Vichřice vám nedovolí drivovat dále než 130 metrů, po větru je to naopak přes 300 metrů, na greenu se míče ve větru neustále klepou, kolikrát se z klidu rozjedou a je nutno počítat i se stranovým brejkem od větru až 0,5 metru. Co se rychlosti greenů týče, tak dvojpat je velkým úspěchem a trojpat je běžná věc, zvlášť pokud patujete třeba 50 metrů na zdvojených greenech. Některé bunkery jsou docela zákeřně umístěné a vůbec by je v těch místech nikdo nečekal. Ferveje jsou šikovně vyspádované tak, aby po dobré ráně míč odjel právě do těchto bunkerů, které mají vysoké přední hrany, některé jsou obrovské, až strašidelné a zasekat se v nich je celkem běžné. Potupné vyhrání proti směru hry je ale nejlepší varianta. Ferveje jsou velmi tvrdé a velmi nízko střižené, takže dostat se pod míč a udělat správný řízek je dost problém. Dost častou variantou jsou topinky. Na ferveji 20 metrů před greenem se běžně patuje. Čip nemá smysl, protože míč ujede daleko za jamku. Nejvíce adranalinu na Old Coursu je drive na 17. jamce přes přístavbu hotelu. Šlajs znamená umístit míč někomu na balkon nebo do pokoje. Nám se drivy všem podařili na fervej a v té euforii člověk úplně křičí radostí. A poslední 18. jamka proti majestátní klubovně je kapitola sama o sobě. Nezbytné focení na můstku přes potok kudy prošly všechny legendy golfu a pak závěrečný pat do paru za potlesku diváků je asi to nejvíc, co jsem kdy v golfu zažil.
Úplně odlišné hřiště je Castle Course, nejnovější v St. Andrews. Nádherně položené hřiště na útesu vedle moře s výhledy na St. Andrews s velice ochotnými maršály i ostatní obsluhou hřiště. Bylo to asi nejtěžší hřiště jaké jsem v životě hrál a v kombinací s vichřící jakou jsem ještě na golfu nezažil, to bylo pro mě na hranici hratelnosti. Hřiště je extrémě tvarované, rough je zde vysoký a hustý, všude bukery a opět velmi tvrdé, rychlé a extrémě tvarované greeny. Každopádně zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Posledním hřištěm, které jsme hráli, bylo hřiště Crail - Balcomie sedmého nejstaršího klubu na světě. Relativně jednoduchý typický links podél moře se spoustou autů nás překvapivě dost potrápil, ale přičítali jsme to už únavě a silnému větru.
Zahrát si v "Domově golfu" je obrovský zážitek a přeji ho všem. Člověk zde cítí tu histori a majestátnost na každém kroku. Možná i kvůli tomu je pokora vůči hřišti jaksi samozřejmá věc.
Za dva roky jsme si výlet do St. Andrews zopakovali, tentokrát v 8 lidech, letecky na 10 dní, 7 hřišť, kdy jsme si ještě přidali neméně slavné hřiště Carnoustie Championship i s jeho dvěmi skoro stejnými sestrami. To je ale na další dlouhý článek, který se pokusím dát co nejdříve dohromady.
V roce 2011 jsem si splnil jeden golfový sen, kterým byla hra na Old Coursu v St. Andrews. Nikdy bych nevěřil, že golf může být tak emoční a adrenalinová záležitost, ale kráčet po nejslavnějším hřišti na světě je zkrátka pocit, který se tady nedá dobře popsat. To se musí zažít a přál bych to všem golfistům.
Vezmu to pěkně po pořádku. Jeli jsme ve čtyřech autem. 2.000 Km a 24 hodin cestování s člověkem pořádně zamává, ale přežít se to dá. Pokud si chcete zahrát Old Course, je nutno si koupit balíček min. 2 nebo 3 hřišť spadající pod St. Andrews Links, který má celkem 7 hřišť. Žádost se podává v září a musíte si sami najít kombinaci hřišť a sami si najít kde je kdy volno. A když to vše klapne, dostanete v říjnu dopis, že můžete hrát po zaplacení 100 % nevratné zálohy. My jsme zvolili kombinaci Eden Course, Old Course a Castle Course. Fee na tyto 3 hřiště stojí 300 liber. Na konec jsme si ještě přidali Crail - Balcomie. Musím zdůraznit, že styl hry na těchto linksových hřištích je diametrálně odlišný od toho, jak to hrajeme tady u nás. Eden a Old jsou si velmi podobné, vždyť také leží těsně vedle sebe. Nejsou to hřiště nijak těžká a jamky jsou relativně krátké. Co je však na těchto hřištích určujícím faktorem je vítr, tvrdost a rychlost greenů a bunkery. V takové podobě jako zde se s těmito faktory ovlivňující hru nesetkáte nikde u nás. Vichřice vám nedovolí drivovat dále než 130 metrů, po větru je to naopak přes 300 metrů, na greenu se míče ve větru neustále klepou, kolikrát se z klidu rozjedou a je nutno počítat i se stranovým brejkem od větru až 0,5 metru. Co se rychlosti greenů týče, tak dvojpat je velkým úspěchem a trojpat je běžná věc, zvlášť pokud patujete třeba 50 metrů na zdvojených greenech. Některé bunkery jsou docela zákeřně umístěné a vůbec by je v těch místech nikdo nečekal. Ferveje jsou šikovně vyspádované tak, aby po dobré ráně míč odjel právě do těchto bunkerů, které mají vysoké přední hrany, některé jsou obrovské, až strašidelné a zasekat se v nich je celkem běžné. Potupné vyhrání proti směru hry je ale nejlepší varianta. Ferveje jsou velmi tvrdé a velmi nízko střižené, takže dostat se pod míč a udělat správný řízek je dost problém. Dost častou variantou jsou topinky. Na ferveji 20 metrů před greenem se běžně patuje. Čip nemá smysl, protože míč ujede daleko za jamku. Nejvíce adranalinu na Old Coursu je drive na 17. jamce přes přístavbu hotelu. Šlajs znamená umístit míč někomu na balkon nebo do pokoje. Nám se drivy všem podařili na fervej a v té euforii člověk úplně křičí radostí. A poslední 18. jamka proti majestátní klubovně je kapitola sama o sobě. Nezbytné focení na můstku přes potok kudy prošly všechny legendy golfu a pak závěrečný pat do paru za potlesku diváků je asi to nejvíc, co jsem kdy v golfu zažil.
Úplně odlišné hřiště je Castle Course, nejnovější v St. Andrews. Nádherně položené hřiště na útesu vedle moře s výhledy na St. Andrews s velice ochotnými maršály i ostatní obsluhou hřiště. Bylo to asi nejtěžší hřiště jaké jsem v životě hrál a v kombinací s vichřící jakou jsem ještě na golfu nezažil, to bylo pro mě na hranici hratelnosti. Hřiště je extrémě tvarované, rough je zde vysoký a hustý, všude bukery a opět velmi tvrdé, rychlé a extrémě tvarované greeny. Každopádně zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Posledním hřištěm, které jsme hráli, bylo hřiště Crail - Balcomie sedmého nejstaršího klubu na světě. Relativně jednoduchý typický links podél moře se spoustou autů nás překvapivě dost potrápil, ale přičítali jsme to už únavě a silnému větru.
Zahrát si v "Domově golfu" je obrovský zážitek a přeji ho všem. Člověk zde cítí tu histori a majestátnost na každém kroku. Možná i kvůli tomu je pokora vůči hřišti jaksi samozřejmá věc.
Za dva roky jsme si výlet do St. Andrews zopakovali, tentokrát v 8 lidech, letecky na 10 dní, 7 hřišť, kdy jsme si ještě přidali neméně slavné hřiště Carnoustie Championship i s jeho dvěmi skoro stejnými sestrami. To je ale na další dlouhý článek, který se pokusím dát co nejdříve dohromady.
Přílohy
Upraveno moderátorem:
