Měl jsem nějakou pracovní prácičku ( rozuměj firemni chlastačku) na tři dny kousek za Prahou. Tak jsem si řekl, že toho využiju a trošku provětrám pár hřišť při cestě na východ od koně. Zakoupil jsem tedy kartu PGC, zajistil si parťáka na každé z hřišť a ve středu brzičko ráno vyrazil. Na plánu byla Zbraslav a Čerňák ve středu a následně v pátek při odjezdu z náročného pracovního jednání Molitorov. Na těch prvních dvou hřištích jsem nebyl snad dva nebo možná i tři roky a na Molitorově nikdy.
Z nějakého důvodu mi Zbraslavské hřiště už ani dříve nebylo bůhvíjak sympatické a bohužel se to za ty roky nezměnilo. Začlo to už cestou, když při příjezdu ku Praze mi přítel Waze dal najevo, že já a Zbraslavské hřiště k sobě nepatříme. Posměšně mě informoval, že jsem ne úplně dobře vyhodnotil nebezpečí problémů na trase a svůj teetime nejspíše nestihnu. Další věc, co mě vyiritovala, byla ta závora na parkoviště. Jako by říkala: "Seš si jstej, že seš tu vítán?" Pokračovalo to "příjemnou" recepční s ukázkovým PMS. Komplikovanou situaci s mým malinko opožděným příjezdem jsme ale nakonec přeci nějak zvládli. Prvních 9 jamek dobrý, ale pak jsme se bohužel dostali do vleku dvou flightů vietnamských obchodníků. Hráli z bílých odpališť, ale asi to bylo spíš z nějakých prestižních důvodů, protože podle toho rozhodně neodpalovali. Zato na grýnech to byla hra borců. Tolik přeměřování ze všech možných i nemožných úhlů kolikrát nevidím ani na Golfchanellu. Naštěstí hráli z týčka tak blbě, že i jim to přišlo blbý a po pár jamkách nás nakonec pustili před sebe. Pozorný čtenář si všiml, že o golfu jsem toho moc nenapsal. Tohle hřiště mě prostě nějak neoslovuje. Vnímám, že se kolem něj vznáší jakási aura nadstandardu, kterou ale já osobně nevidím. Evidentně vysílá na jiné frekvenci, než jsem já schopen přijímat. Kdyby nás vietnamci nepustili a měli bychom se za nima táhnout až na osmnáctku, ani bych ho nepotřeboval dojít do konce. Potřeboval jsem spíš stihnout teetime na Čerňáku.
Tentokrát mě Waze dopravil na místo včas. Že by dobré znamení? Ohledně BlackBridge mi z nejasných vzpomínek vzlínal mnohem příjemnější pocit a ukázalo se že oprávněně. Hřiště je zábavné, personál příjemný. Dokonce i k venkovanům, co jim čouhá sláma z bot. Povedla se nám s @Dana taková taškařice. Jamku č.4 jsme vyhodnotili jako jamku č.1 a přišli na svůj omyl až na grýnu. Podotýkám, že oba jsme měli na ruce golfový hodinky. Po padesátce by holt měl každej, kdo vyrazí dál než za dopravní značku označující konec obce trvalého bydliště, vyfasovat asistenta. No nic, pokračovali jsme dál a po 18-ce jsem šel přiznat blbost na recepci s prosbou, zda bychom nemohli dodatečně dojít ty první tři jamky. Narozdíl od Zbraslavské ježibaby byla slečna na recepci i za takové situace velice milá a vstřícná. Jak už jsem psal, hřiště je zábavné, plochy parádní, hru jsem si moc užil a nebýt tej protivnej dálnice, určitě bych si na Čerňák šel zahrát mnohem častěji než jednou za tři roky.
Pracovní záležitosti jsme během následujících dvou dnů a večerů a nocí vyřešili k všeobecné spokojenosti. A protože moc nepiju a neponocuju, byl jsem v pátek v poledne plný sil vyrazit na dosud nepoznaný Molitorov. Neměl jsem žádná přehnaná očekávání a to se ukázalo jako výborná výchozí pozice. Domácká atmosfera hřiště mi byla rozhodně mnohem příjemnější než závora na parkovišti na Zbraslavi. Hřiště se sice nemůže kvalitou ploch ani layoutem srovnávat třeba s BlackBridge, ale zábavu si tam najít lze. Zvlášť pokud je člověk driverovej typ a fouká vítr. Vyblbnul jsem se s driverem jako už dlouho ne. Nejdelší drive jsem zaznamenal na 8.jamce. Z kopce po větru hodinky nahlásily 309m. Druhý nejdelší byl 289m. Smutné je, že obě dotčené jamky jsem doplácal na bogie. První devítku jsem šel s mladším kolegou z výše uvedené firemní akce. Protože se ale tento mladý muž alkoholu a jiným bujarým záležitostem věnoval v předchzích dvou večerech mnohem aktivněji než já, došly mu síly a já jsem přišel po deváté jamce o asistenta. To se projevilo tak, že po 13. jamce jsem zabloudil rovnou na 16-ku. Divný mi to přišlo zase až na grýnu. Škoda peněz za hodinky, když se na ně stejně nedívám. Tak jsem ty dvě jamky vložil mezi 17-ku a 18-ku a dobře jsem udělal. Obě jsem zahrál v paru a nakonec stejně tak i tu 18-ku. Když budu mít cestu kolem, rád se zase zastavím.
Navštívil jsem tři hřiště a na každém jsem si způsobil vlastní blbostí nějaké příkoří. Přístě budu chytřejší ... snad.
Z nějakého důvodu mi Zbraslavské hřiště už ani dříve nebylo bůhvíjak sympatické a bohužel se to za ty roky nezměnilo. Začlo to už cestou, když při příjezdu ku Praze mi přítel Waze dal najevo, že já a Zbraslavské hřiště k sobě nepatříme. Posměšně mě informoval, že jsem ne úplně dobře vyhodnotil nebezpečí problémů na trase a svůj teetime nejspíše nestihnu. Další věc, co mě vyiritovala, byla ta závora na parkoviště. Jako by říkala: "Seš si jstej, že seš tu vítán?" Pokračovalo to "příjemnou" recepční s ukázkovým PMS. Komplikovanou situaci s mým malinko opožděným příjezdem jsme ale nakonec přeci nějak zvládli. Prvních 9 jamek dobrý, ale pak jsme se bohužel dostali do vleku dvou flightů vietnamských obchodníků. Hráli z bílých odpališť, ale asi to bylo spíš z nějakých prestižních důvodů, protože podle toho rozhodně neodpalovali. Zato na grýnech to byla hra borců. Tolik přeměřování ze všech možných i nemožných úhlů kolikrát nevidím ani na Golfchanellu. Naštěstí hráli z týčka tak blbě, že i jim to přišlo blbý a po pár jamkách nás nakonec pustili před sebe. Pozorný čtenář si všiml, že o golfu jsem toho moc nenapsal. Tohle hřiště mě prostě nějak neoslovuje. Vnímám, že se kolem něj vznáší jakási aura nadstandardu, kterou ale já osobně nevidím. Evidentně vysílá na jiné frekvenci, než jsem já schopen přijímat. Kdyby nás vietnamci nepustili a měli bychom se za nima táhnout až na osmnáctku, ani bych ho nepotřeboval dojít do konce. Potřeboval jsem spíš stihnout teetime na Čerňáku.
Tentokrát mě Waze dopravil na místo včas. Že by dobré znamení? Ohledně BlackBridge mi z nejasných vzpomínek vzlínal mnohem příjemnější pocit a ukázalo se že oprávněně. Hřiště je zábavné, personál příjemný. Dokonce i k venkovanům, co jim čouhá sláma z bot. Povedla se nám s @Dana taková taškařice. Jamku č.4 jsme vyhodnotili jako jamku č.1 a přišli na svůj omyl až na grýnu. Podotýkám, že oba jsme měli na ruce golfový hodinky. Po padesátce by holt měl každej, kdo vyrazí dál než za dopravní značku označující konec obce trvalého bydliště, vyfasovat asistenta. No nic, pokračovali jsme dál a po 18-ce jsem šel přiznat blbost na recepci s prosbou, zda bychom nemohli dodatečně dojít ty první tři jamky. Narozdíl od Zbraslavské ježibaby byla slečna na recepci i za takové situace velice milá a vstřícná. Jak už jsem psal, hřiště je zábavné, plochy parádní, hru jsem si moc užil a nebýt tej protivnej dálnice, určitě bych si na Čerňák šel zahrát mnohem častěji než jednou za tři roky.
Pracovní záležitosti jsme během následujících dvou dnů a večerů a nocí vyřešili k všeobecné spokojenosti. A protože moc nepiju a neponocuju, byl jsem v pátek v poledne plný sil vyrazit na dosud nepoznaný Molitorov. Neměl jsem žádná přehnaná očekávání a to se ukázalo jako výborná výchozí pozice. Domácká atmosfera hřiště mi byla rozhodně mnohem příjemnější než závora na parkovišti na Zbraslavi. Hřiště se sice nemůže kvalitou ploch ani layoutem srovnávat třeba s BlackBridge, ale zábavu si tam najít lze. Zvlášť pokud je člověk driverovej typ a fouká vítr. Vyblbnul jsem se s driverem jako už dlouho ne. Nejdelší drive jsem zaznamenal na 8.jamce. Z kopce po větru hodinky nahlásily 309m. Druhý nejdelší byl 289m. Smutné je, že obě dotčené jamky jsem doplácal na bogie. První devítku jsem šel s mladším kolegou z výše uvedené firemní akce. Protože se ale tento mladý muž alkoholu a jiným bujarým záležitostem věnoval v předchzích dvou večerech mnohem aktivněji než já, došly mu síly a já jsem přišel po deváté jamce o asistenta. To se projevilo tak, že po 13. jamce jsem zabloudil rovnou na 16-ku. Divný mi to přišlo zase až na grýnu. Škoda peněz za hodinky, když se na ně stejně nedívám. Tak jsem ty dvě jamky vložil mezi 17-ku a 18-ku a dobře jsem udělal. Obě jsem zahrál v paru a nakonec stejně tak i tu 18-ku. Když budu mít cestu kolem, rád se zase zastavím.
Navštívil jsem tři hřiště a na každém jsem si způsobil vlastní blbostí nějaké příkoří. Přístě budu chytřejší ... snad.
.
