- Autor vlákna
- #61
Nový handicapový systém – 2. díl (Golf.cz)
Nový Celosvětový handicapový systém – 2. díl
V prvním dílu našeho seriálu jsme se věnovali hlavně tomu, co to handicap je a k čemu slouží. Dnes se podíváme trochu do historie a odpovíme si tak na otázku, proč vlastně nejsou handicapy jednotné už od samého počátku.
V současné době existuje šest hlavních handicapových systémů – USGA, CONGU, EGA a systémy používané v Austrálii (GA), Jižní Africe (SAGA) a Argentině (AAG). Každý z nich se také tou nebo jinou měrou podílel na vzniku nového WHS a jeho parametrech. WHS je ovšem oficiálně zaštiťován, stejně jako samotná pravidla golfu, dvěma hlavními golfovými autoritami – USGA a R&A. Ovšem R&A byste v tom seznamu současných handicapových systémů resp. autorit hledali marně. Proč vlastně?
R&A se totiž od samého počátku zaměřilo pouze na pravidla hry jako takové a handicapové otázky byly ponechány v místní kompetenci – tak jak to tomu kterému klubu nebo komunitě vyhovovalo. Ve své době, kdy navíc nebylo nijak rozšířené cestování za golfem, to určitě dávalo smysl, protože golfové zvyklosti ohledně způsobu nebo četnosti hry se mohly značně lišit a každý si tak mohl najít systém, který mu více vyhovoval.
Ostatně i dnes si skupina hráčů může pro svou vlastní vnitřní potřebu stanovit vlastní systém vyrovnání. Když bude třeba skupina přátel hrát pravidelně pospolu, aniž by ale hráli turnaje a měli tak třeba aktuální oficiální handicap, mohou si vlastní handicapy upravovat třeba tak, že ten, kdo vyhraje, dostává od příště o ránu méně. Časem se doberou vzájemně vyvážených handicapů tak, že jejich hra bude vyrovnaná.
Potřeba handicapů se ostatně objevila poměrně záhy, protože jinak by byly zajímavé a spravedlivé pouze souboje vyrovnaných hráčů. A tak první dochovaná zmínka o něčem takovém pochází již ze 17. století (Thomas Kincaid)! Handicapy se v té době určovaly dohodou na prvním odpališti a mohly mít např. podobu „každou třetí, „každou druhou“, „jedna na každé“ apod. To samozřejmě mohlo fungovat jen u hráčů, kteří se navzájem znali.
Pojem „handicap“ jako takový vzniká až v 19. století (z obchodní hry „hand in cap“), přičemž nejprve se objevuje v dostihové terminologii a vzápětí také v golfové (kolem roku 1870). Nejčastěji používaným způsobem byl průměr tří nejlepších výsledků za celou sezónu, byť dlouhodobě nutně upřednostňoval lepší hráče. V té době ale popularita golfu prudce rostla i díky rozvoji železniční dopravy a tak vznikla potřeba nějakého jednotného systému.
Prvním oficiálním systémem se tak, možná překvapivě, stal systém zavedený LGU (Ladies Golf Union) v roce 1893, včetně přidělování norem hřištím, přičemž se jednalo o průměrový systém. Teprve v roce 1924 pak na popud R&A vzniká British Golf Unions Joint Advisory Committe, kterážto během roku 1925 připraví systém Standard Scratch Score a handicapování, který se stal platným pro muže na britských ostrovech počínaje rokem 1926. Tento orgán se pak v roce 1960 změnil na Council of National Golf Unions (CONGU), pod kteroužto hlavičkou vystupuje dodnes. V roce 2004 pak došlo i na sloučení se systémem LGU.
Jiná situace byla za velkou louží, kde USGA včas chytila i tyto otěže do svých rukou a tak po létech příprav a pokusů byl jednotný handicapový systém USGA ustaven v říjnu 1911. I tam ale často existovaly mezi jednotlivými státy resp. asociacemi určité rozdíly, třeba ohledně určování norem hřišť.
Systémy se následně vyvíjely tak, jak se vyvíjela i hra. Třeba USGA od původního průměru 3/10 přešla na 10/25 a posléze na 10/20. To CONGU se naopak v roce 1983 inspirovalo tehdejším australským systémem a opustilo průměrování, když přešlo na nám známý iterační systém, kdy nový handicap závisí pouze na posledním handicapu a právě odehraném výsledku.
EGA systém pak vzniká v roce 2000 (resp. od tohoto roku platí, formován byl v průběhu let 1995-1999) a je inspirován tím nejlepším ze všech ostatních stávajících systémů. Používán je tak třeba systém norem podle USGA a k tomu iterační způsob změn podle CONGU.
Naopak Austrálie opustila svůj iterační systém v roce 2010 a nahradila ho plnou implementací USGA systému (průměr 10/20), aby si ho po prvních zkušenostech a vlastním výzkumu přizpůsobila na dnešních 8/20.
Idea jednotného handicapového systému pro celý golfový svět pak byla nabíledni již dlouho, ale zrealizovat se ji povedlo až v této dekádě. Po předběžném průzkumu (nakolik by jednotlivé asociace a hráči takový systém přivítali a co by měl obnášet) byly zformovány příslušné komise (jak pro technickou, tak i pro legislativní stránku věci) a výsledkem jejich činnosti je WHS (Word Handicap System), který začne platit od příštího roku. Přechod na nový systém je určitě žádoucí, ovšem každá asociace si datum přechodu může zvolit podle svých technických možností.
Nový handicapový systém – 1. díl
Dalibor Procházka
předseda Hendikepové komise
České golfové federace
.
.
.
Pokračovat ve čtení...
Nový Celosvětový handicapový systém – 2. dílV prvním dílu našeho seriálu jsme se věnovali hlavně tomu, co to handicap je a k čemu slouží. Dnes se podíváme trochu do historie a odpovíme si tak na otázku, proč vlastně nejsou handicapy jednotné už od samého počátku.
V současné době existuje šest hlavních handicapových systémů – USGA, CONGU, EGA a systémy používané v Austrálii (GA), Jižní Africe (SAGA) a Argentině (AAG). Každý z nich se také tou nebo jinou měrou podílel na vzniku nového WHS a jeho parametrech. WHS je ovšem oficiálně zaštiťován, stejně jako samotná pravidla golfu, dvěma hlavními golfovými autoritami – USGA a R&A. Ovšem R&A byste v tom seznamu současných handicapových systémů resp. autorit hledali marně. Proč vlastně?
R&A se totiž od samého počátku zaměřilo pouze na pravidla hry jako takové a handicapové otázky byly ponechány v místní kompetenci – tak jak to tomu kterému klubu nebo komunitě vyhovovalo. Ve své době, kdy navíc nebylo nijak rozšířené cestování za golfem, to určitě dávalo smysl, protože golfové zvyklosti ohledně způsobu nebo četnosti hry se mohly značně lišit a každý si tak mohl najít systém, který mu více vyhovoval.
Ostatně i dnes si skupina hráčů může pro svou vlastní vnitřní potřebu stanovit vlastní systém vyrovnání. Když bude třeba skupina přátel hrát pravidelně pospolu, aniž by ale hráli turnaje a měli tak třeba aktuální oficiální handicap, mohou si vlastní handicapy upravovat třeba tak, že ten, kdo vyhraje, dostává od příště o ránu méně. Časem se doberou vzájemně vyvážených handicapů tak, že jejich hra bude vyrovnaná.
Potřeba handicapů se ostatně objevila poměrně záhy, protože jinak by byly zajímavé a spravedlivé pouze souboje vyrovnaných hráčů. A tak první dochovaná zmínka o něčem takovém pochází již ze 17. století (Thomas Kincaid)! Handicapy se v té době určovaly dohodou na prvním odpališti a mohly mít např. podobu „každou třetí, „každou druhou“, „jedna na každé“ apod. To samozřejmě mohlo fungovat jen u hráčů, kteří se navzájem znali.
Pojem „handicap“ jako takový vzniká až v 19. století (z obchodní hry „hand in cap“), přičemž nejprve se objevuje v dostihové terminologii a vzápětí také v golfové (kolem roku 1870). Nejčastěji používaným způsobem byl průměr tří nejlepších výsledků za celou sezónu, byť dlouhodobě nutně upřednostňoval lepší hráče. V té době ale popularita golfu prudce rostla i díky rozvoji železniční dopravy a tak vznikla potřeba nějakého jednotného systému.
Prvním oficiálním systémem se tak, možná překvapivě, stal systém zavedený LGU (Ladies Golf Union) v roce 1893, včetně přidělování norem hřištím, přičemž se jednalo o průměrový systém. Teprve v roce 1924 pak na popud R&A vzniká British Golf Unions Joint Advisory Committe, kterážto během roku 1925 připraví systém Standard Scratch Score a handicapování, který se stal platným pro muže na britských ostrovech počínaje rokem 1926. Tento orgán se pak v roce 1960 změnil na Council of National Golf Unions (CONGU), pod kteroužto hlavičkou vystupuje dodnes. V roce 2004 pak došlo i na sloučení se systémem LGU.
Jiná situace byla za velkou louží, kde USGA včas chytila i tyto otěže do svých rukou a tak po létech příprav a pokusů byl jednotný handicapový systém USGA ustaven v říjnu 1911. I tam ale často existovaly mezi jednotlivými státy resp. asociacemi určité rozdíly, třeba ohledně určování norem hřišť.
Systémy se následně vyvíjely tak, jak se vyvíjela i hra. Třeba USGA od původního průměru 3/10 přešla na 10/25 a posléze na 10/20. To CONGU se naopak v roce 1983 inspirovalo tehdejším australským systémem a opustilo průměrování, když přešlo na nám známý iterační systém, kdy nový handicap závisí pouze na posledním handicapu a právě odehraném výsledku.
EGA systém pak vzniká v roce 2000 (resp. od tohoto roku platí, formován byl v průběhu let 1995-1999) a je inspirován tím nejlepším ze všech ostatních stávajících systémů. Používán je tak třeba systém norem podle USGA a k tomu iterační způsob změn podle CONGU.
Naopak Austrálie opustila svůj iterační systém v roce 2010 a nahradila ho plnou implementací USGA systému (průměr 10/20), aby si ho po prvních zkušenostech a vlastním výzkumu přizpůsobila na dnešních 8/20.
Idea jednotného handicapového systému pro celý golfový svět pak byla nabíledni již dlouho, ale zrealizovat se ji povedlo až v této dekádě. Po předběžném průzkumu (nakolik by jednotlivé asociace a hráči takový systém přivítali a co by měl obnášet) byly zformovány příslušné komise (jak pro technickou, tak i pro legislativní stránku věci) a výsledkem jejich činnosti je WHS (Word Handicap System), který začne platit od příštího roku. Přechod na nový systém je určitě žádoucí, ovšem každá asociace si datum přechodu může zvolit podle svých technických možností.
Nový handicapový systém – 1. díl
Dalibor Procházka
předseda Hendikepové komise
České golfové federace
.
.
.
Pokračovat ve čtení...
:max_bytes(150000):strip_icc()/golfing-game--asian-woman-golfer-action-to-win-after-long-putting-golf-ball-on-the-green-golf--sunset-time--copy-space--healthy-concept-942923726-5acc141c43a1030037d1abb0.jpg)
