Tato situace se týká pravidla 12-2. Zvednutí míče za účelem identifikace. Situace:
Hráč si přihraje v turnaji míček ke greenu. Z místa, odkud odpaloval, nevidí, kde přesně míček skončil, je schován za vlnou terénu. Flajt dojde ke greenu a konkrétní hráč zjistí, že u daného místa jsou od sebe dva metry dva míčky. Ten druhý míček není nikoho jiného z flajtu (ti skončili pro potřeby této situace viditelně na greenu). Hráč dojde na místo, zběžně koukne na míčky - svoji značku nevidí, oznámí svému zapisovateli záměr provést identifikaci míčku, k jednomu z míčků (oba cca dva metry od greenu) píchne týčko, míček zvedne, zjistí, že není jeho. Protože si už není jist,vezme týčko, píchne ho rychle k druhému míčku a koukne i na ten druhý, který je skutečně jeho. Pak ho vrátí umístěním zpátky a dohrává jamku (se svým, oním druhým míčkem). První míček byl nějaký ztracenec.
Vnímám u této situace několik nejasností: Pravidlo hovoří, že musím mít k identifikaci dobrý důvod. Když jsem první míček identifikoval jako cizí (ztracený), a mám v podstatě téměř jistotu, že ten míček druhý je skutečně můj, je takovýto postup akceptovatelný, provést identifikaci i druhého míčku, zvlášť, když je takhle u greenu? Podle pravidle na to právo mám. A za druhé: čistě dle pravidel, oznámím zapisovateli, že provedu identifikaci před prvním míčkem, měl bych (asi ano) oznámit toto i před druhým míčem? Trochu jinak situaci vnímám někde v rafu, 200 m od greenu, ale taky dva metry od greenu, v podstatě na "dobrém kousku" trávy.
A s tím spojená obecná otázka... hráč přijde, zběžně koukne na míček, na první pohled nevidí, křikne na zapisovatele, píchne týčko, zvedne míček... jak toto řešit, posuzovat, jestli skutečně se dostatečně shýbl a snažil se, aby identifikoval svůj míček bez zvednutí?
Hráč si přihraje v turnaji míček ke greenu. Z místa, odkud odpaloval, nevidí, kde přesně míček skončil, je schován za vlnou terénu. Flajt dojde ke greenu a konkrétní hráč zjistí, že u daného místa jsou od sebe dva metry dva míčky. Ten druhý míček není nikoho jiného z flajtu (ti skončili pro potřeby této situace viditelně na greenu). Hráč dojde na místo, zběžně koukne na míčky - svoji značku nevidí, oznámí svému zapisovateli záměr provést identifikaci míčku, k jednomu z míčků (oba cca dva metry od greenu) píchne týčko, míček zvedne, zjistí, že není jeho. Protože si už není jist,vezme týčko, píchne ho rychle k druhému míčku a koukne i na ten druhý, který je skutečně jeho. Pak ho vrátí umístěním zpátky a dohrává jamku (se svým, oním druhým míčkem). První míček byl nějaký ztracenec.
Vnímám u této situace několik nejasností: Pravidlo hovoří, že musím mít k identifikaci dobrý důvod. Když jsem první míček identifikoval jako cizí (ztracený), a mám v podstatě téměř jistotu, že ten míček druhý je skutečně můj, je takovýto postup akceptovatelný, provést identifikaci i druhého míčku, zvlášť, když je takhle u greenu? Podle pravidle na to právo mám. A za druhé: čistě dle pravidel, oznámím zapisovateli, že provedu identifikaci před prvním míčkem, měl bych (asi ano) oznámit toto i před druhým míčem? Trochu jinak situaci vnímám někde v rafu, 200 m od greenu, ale taky dva metry od greenu, v podstatě na "dobrém kousku" trávy.
A s tím spojená obecná otázka... hráč přijde, zběžně koukne na míček, na první pohled nevidí, křikne na zapisovatele, píchne týčko, zvedne míček... jak toto řešit, posuzovat, jestli skutečně se dostatečně shýbl a snažil se, aby identifikoval svůj míček bez zvednutí?