Vyrazil jsem jako řidič pro mělnické účastníky terezínského campu, aby děcka nejezdily tam a zpátky. Můj první dojem byl, že jsem v Hobitíně, nebo ve Velkých Pelouších, skoro všechny stavby napůl schované v zeleni, úzké cestičky, 4 malá parkoviště, cestu jsem našel jen k jednomu atd..
Hřiště je venkovské. To by nevadilo, ale posekaná tráva na fervejích ano.
Greeny menší, pomalejší.
V bunkrech jsem nebyl, ale vypadaly jak můj účes po 2 měsících karantény.
Odpaliště ve stylu želvího hrbu, bohužel na některých jamách žlutý hozený k červeným, čili zmatení prvohráče.
U jamek 10-12 je poznat, že jsou dodělávané dodatečně, řekl bych, že psí noha na 10 má zbytečně dlouhé druhé rameno, ale protože jsem tam uhrál bogey, a na 12 birdie, tak si nestěžuju.
Vlastně tady celou dobu kritizuju, protože i architektonicky je tam pár výstředností, třeba bunker na jamce č. 4, do kterého se dle mýho soudu nikdo nemůže dostat, ale jako celek to má nějaké zvláštní kouzlo, takže jsem si to vlastně docela užil. Že bych sem jel znova z Mělníka, to ne, ale jestli mi někdy nařídí soud v Kladně na odpoledne, tak si možná hole do auta vezmu.
Restaurace vynikající, pohrdnul jsem denní nabídkou a dal si vývar s velkým nadýchaným játrovým knedlíčkem a sépiové špagety s krevetami. Dobrý to bylo. Točený birrel, cenově trochu dražší.