V zátočinách řeky Jizery plyne život zjevně tak nějak pomaleji a něžněji než jinde.
Nádherně zeleně křivky místních menších greenů i šťavnatých fairwayí tu stínem ochlazjí vysoké stromy a pitoreskní layout jamek dává jasně najevo, že hřiště nevzniklo dle moderních šablon současných golfových areálů.
A je to zatraceně dobře, protože rekreační golfista se tu cítí doma.
Vyškolen stovkami historek, myslel jsem si, že jsa připraven. A hovno! Na tohle vás nepřipraví nic.
Už od mostu přes řeku jsem mával členskou kartičkou, abych si místního strážce greenů Méču nadběhl. Dostal jsem “seřváno”, že když mám rezervaci přes TT, tak ji přeci nepotřebuju
.
A k tomu křížení jamek - přestože jsme se v jednu chvíli na křížení jamek 1, 2, 8 a 9 sešli dohromady v 16ti lidech, všichni se usmívali, postupně jsme si dali přednost a šli každý za svým. Ano, znervózníte, když si to spoluhráč namíří 3w přímo přes vaši hlavu kamsi do neznáma a nad hlavou vám nějaký permoník co 10 minut mlátí tyčí do kolejnice, ale Semilům to rádi odpustíte a ještě raději se sem vrátíte!