Anketa Dýchání při puttování – jak na to jdete vy?

Puttování je chvíle soustředění a klidu, kdy každý detail hraje roli. Ať už jde o techniku držení, vizualizaci trajektorie míčku nebo správné dýchání, každý má své vlastní postupy. Puttování je moment, kdy dokážeme své tělo zpomalit, aby nás vedlo k přesnému úderu. Jak na to jdete vy? Dýcháte volně, zadržujete dech, nebo snad měníte svůj rytmus těsně před samotným úderem?

Zapojte se do naší ankety a podělte se o svůj přístup!

U puttování jsem u toho asi nikdy nepřemýšlel. U klasické rány vždy s nápřahem vydechuji, což mi pomáhá v klidnějším švihu. Možná by to u puttování také pomohlo

Lukas řekl:

U puttování jsem u toho asi nikdy nepřemýšlel. U klasické rány vždy s nápřahem vydechuji, což mi pomáhá v klidnějším švihu. Možná by to u puttování také pomohlo

Více...

To mám přesně opačně, stejně jako při silovém cvičení - do záběru výdech, to samé do impaktu. Zkoušel jsem to schválně obráceně a je to strašně nepřirozené.

Snažím se u putování dýchat přirozené. Do patu výdech. Svého času jsem zadržoval dech bych více vnímal hůl, ale přišlo mi, že pak se více rozstřesu a jsem z toho více "nervózní", než se snažit hýbat s holí stylem odtažení nádech, rána výdech. U klasické rány se o to snažím taky, ale tam bohužel u rány zpravidla dech zadržím, nebo spíše vydechnu až těsně po kontaktu s míčkem. Teda myslím.

Nejlepší je si to začít uvědomovat - netrefíte chvilku vůbec nic. :-D

Před zahráním patu se hluboce nadechnu, vydechnu a zahraji úder ještě před dalším nadechnutím. Pokud si nejsem jistý, tak vložím další nádech a výdech a pak patuji. Paty mam 1,65 patu na jamku, při GIR pod 1,9 patu.

requo řekl:

Snažím se u putování dýchat přirozené. Do patu výdech. Svého času jsem zadržoval dech bych více vnímal hůl, ale přišlo mi, že pak se více rozstřesu a jsem z toho více "nervózní", než se snažit hýbat s holí stylem odtažení nádech, rána výdech. U klasické rány se o to snažím taky, ale tam bohužel u rány zpravidla dech zadržím, nebo spíše vydechnu až těsně po kontaktu s míčkem. Teda myslím.

Nejlepší je si to začít uvědomovat - netrefíte chvilku vůbec nic. :-D

Více...

Dýchání je pro tělo - a hlavně MOZEK - zcela automatická podvědomá činnost. Snaha jakkoliv jej ovlivňovat jen zatěžuje mozek a ten pak nemá kapacitu na činnosti, které musí vykonávat vědomě.
Takže se fakt nesoustřeďte na to, jak dýcháte, ale věnujte svou mozkovou kapacitu jen tomu, po jaké dráze a jakou silou chcete míček do jamky poslat.
Pokud jste nervózní nebo máte nějaké pochybnosti nebo jste nesoustředění, tak si udělejte dechové cvičení na zklidnění mysli, poté svou předúderovou rutinu a pak už jen mechanicky udeřte do míčku. Pokud celou dobu předúderové rutiny a následného úderu udržíte v mysli cíl (jamka nebo místo, kam chci hrát), tak budete mít daleko větší šanci na úspěch. Mozek totiž na základě zkušeností z předešlých dobrých úderů pak má šanci lépe řídit vešketý pohyb.

Dýchání většinou řeším tak, že před nápřahem vydechnu a pak jsem v kyslíkovém dluhu a po ráně se nadechnu.
Mám to tak přirozené.
Většinou když topnu, tak je to jeden z důvpdů, že jsem se v nápřahu nadechnul.

Seppper řekl:

To mám přesně opačně, stejně jako při silovém cvičení - do záběru výdech, to samé do impaktu. Zkoušel jsem to schválně obráceně a je to strašně nepřirozené.

Více...

Dřív jsem to měl stejně, ale na doporučení trenéra jsem to změnil. Nějakou dobu mi to přišlo taky nepřirozené, ale za chvíli jsem si zvykl a je to za mě lepší. S nádechem do nápřahu jsem měl tendenci to víc rvát