Položil bych kontrolní otázku. Kolikrát jsem já osobně za 15 let potřeboval na hřišti službu maršála? Nulakrát je správně. Většinou na hřišti nejsou a když ano, tak by mě ani ve snu nenapadlo sledovat, kde se momentálně nachází, co zrovna dělá nebo kontrolovat, jestli si plní svoje povinnosti. Místní pravidla si na hřišti, kde hraju jen občas, přečtu sám, vypichuju taky osobně a když někde něco zapomenu, párkrát se to stalo, tak si to najdu taky sám, protože to považuju za normální a styděl bych se za svoji hloupost obtěžovat někoho jiného. Když jsem maršála někdy potkal, tak se choval příjemně, většinou jsme prohodili pár vět a já nikdy nezapomenu pochválit hřiště! S pomalou hrou je problém, ale tam, kde byl maršál fyzicky přítomen, tak to vždy nějakým způsobem řešil, nikdy se na to nevykašlal a já jsem si uvědomil, že mu kvůli chování některých lidí, jeho práci ale vůbec nezávidím. Moje heslo i v životě je: Kdyby všichni dělali všechno jak mají, tak bychom měli všichni polovinu starostí!
