Nevyžádané rady mysli I: Když pozitivní myšlení nestačí (Blog.Týčko.cz)
V golfu stejně jako v životě se často snažíme „správně myslet . Věřit si, vizualizovat úspěch, mít emoce pod kontrolou. Ale co když i přes všechnu snahu uděláme chybu? Nebo ještě hůř zahrajeme skvěle navzdory pochybnostem ? To mě přivedlo k přehodnocení všeho, co jsem se jako sportovní psycholožka učila.
Golf neexistuje univerzální recept na dokonalý švih. Každý hráč má svůj jedinečný styl švihu, který může vést k úderům stejně působivým jako u kohokoli jiného. Podobně i v oblasti sportovní psychologie neexistuje jediný návod na úspěch. Existuje celá řada teorií a metod, které mohou zlepšit vaši takzvanou mentální hru. Během své kariéry jsem se seznámila s několika metodami. Díky práci s atlety jsem mohla pozorovat, která metoda funguje a za jakých podmínek.
Abych to zjednodušila, často je rozděluji na dvě kategorie: ty převzaté z „tradiční psychologie a „moderní psychologie. Zatímco tradiční metody poskytují dobrý základ, často jsem si všimla, že se moji sportovci cítí omezeni tím, že se příliš spoléhají na mentální cvičení, která někdy nevedou k požadovaným výsledkům.
Psychologie tradiční školy tvrdí, že k dosažení vrcholového výkonu je potřeba dosáhnout správné úrovně mentálního stavu , následované pozitivním myšlením a vizualizací úspěchu. Podle této teorie jakmile dosáhnete ideálního mentálního stavu úspěch je nevyhnutelný.
Roky jsem se soustředila na tvorbu afirmací, reflexi po každém kole a vizualizaci skvělých úderů. Nedávná zkušenost při práci s klientem mi ale otevřela oči.
Stalo se vám někdy, že stojíte nad míčkem a v hlavě se vám objeví myšlenka: „Nepokaž to ?“
Můj klient měl podobnou zkušenost. Odstoupil od míčku, na chvíli se zamyslel, prošel si svoji mentální rutinu, ale ta myšlenka stále neodešla. Naopak kvůli časovému tlaku a očekáváním diváků se ještě zesílila. Přesto ale musel ránu zahrát. A co se stalo? Perfektní rána . Rovně a přímo na tyč.
Tento okamžik mě přiměl přehodnotit vše, co jsem o tradiční psychologii věděla a učila. Stalo se vám někdy, že jste zahráli dokonalou ránu, přestože jste se necítili sebevědomě? Hráli jste v těžkých podmínkách, ale přesto jste dosáhli skvělého výsledku? Tyto zkušenosti zpochybňují základy tradiční psychologie.
Tradiční psychologie se často zaměřuje na kontrolu myšlenek a emocí z přesvědčení, že optimální výkon přichází pouze tehdy, když se cítíte sebevědomí, soustředění a pod kontrolou. Doporučuje techniky, jako jsou:
● Pozitivní myšlení potlačování negativních myšlenek a jejich nahrazování afirmacemi
● Mentální představivost vizualizace úspěšného výsledku
● Kontrola emocí držení emocí pod kontrolou v každé situaci
I když mají tyto metody své výhody, mohou být omezující. Jak? Pokud se sportovci zaměřují příliš na kontrolu myšlenek a emocí, mohou si vytvořit zbytečný tlak, aby vždy mysleli pozitivně nebo jednali určitým způsobem. To může vést k úzkosti, frustraci a výkonnostnímu stresu, protože lidské emoce a myšlenky jsou nepředvídatelné a nekontrolovatelné. Zkuste se nad tím pozastavit. Když začnete pochybovat nad určitou ranou nebo svým výsledkem a vaše myšlenky se změní ovlivňuje výkon spíše snaha tyto myšlenky potlačit, nebo jejich samotná přítomnost?
Toto zjištění mě vedlo k prozkoumání moderní psychologie přístupu, který klade důraz na flexibilitu, uvolnění a schopnost pracovat s emocemi místo jejich potlačování.
Věčné přemýšlení, co si myslíme, je jako když řídíme auto a neustále se díváme do zpětného zrcátka.
Závěr prvního dílu: Tradiční psychologie má své místo. Ale jen do chvíle, kdy nás nutí potlačovat to, co je přirozené. Myšlenky, emoce, pochybnosti to všechno k výkonu patří.
Možná jsme si dlouho mysleli, že když budeme dostatečně pozitivní, všechno půjde hladce. Že když se naučíme potlačit pochybnosti a „nastavit se správně , úspěch se dostaví. Jenže realita je často jiná
někdy zahrajeme skvěle i s hlavou plnou hluku. A jindy, i když jsme v dokonalém flow, se to prostě nepovede.
Tohle poznání může být nejdřív trochu nepříjemné. Jako bychom ztratili kontrolu nad něčím, o co jsme tolik usilovali. Ale zároveň v tom může být obrovská úleva. Protože zjišťujeme, že nemusíme být dokonalí, abychom mohli podat dobrý výkon . Nemusíme čekat na ideální stav mysli. Můžeme hrát a žít i s pochybnostmi, se strachem, s emocemi.
A právě tady končí tradiční přístup a začíná něco nového. Méně o kontrole. Více o svobodě. O přijetí toho, co je, a o hledání cesty, jak být ve hře i s tím, co nám hlava říká.
V příštím díle se podíváme na modernější přístup. Místo potlačování myšlenek se naučíme s nimi řídit doslova.
Pokračovat ve čtení...
V golfu stejně jako v životě se často snažíme „správně myslet . Věřit si, vizualizovat úspěch, mít emoce pod kontrolou. Ale co když i přes všechnu snahu uděláme chybu? Nebo ještě hůř zahrajeme skvěle navzdory pochybnostem ? To mě přivedlo k přehodnocení všeho, co jsem se jako sportovní psycholožka učila.
Neexistuje univerzální recept na dokonalý švih nebo hlavu
Golf neexistuje univerzální recept na dokonalý švih. Každý hráč má svůj jedinečný styl švihu, který může vést k úderům stejně působivým jako u kohokoli jiného. Podobně i v oblasti sportovní psychologie neexistuje jediný návod na úspěch. Existuje celá řada teorií a metod, které mohou zlepšit vaši takzvanou mentální hru. Během své kariéry jsem se seznámila s několika metodami. Díky práci s atlety jsem mohla pozorovat, která metoda funguje a za jakých podmínek.
Abych to zjednodušila, často je rozděluji na dvě kategorie: ty převzaté z „tradiční psychologie a „moderní psychologie. Zatímco tradiční metody poskytují dobrý základ, často jsem si všimla, že se moji sportovci cítí omezeni tím, že se příliš spoléhají na mentální cvičení, která někdy nevedou k požadovaným výsledkům.
Přístup „tradiční psychologie
Psychologie tradiční školy tvrdí, že k dosažení vrcholového výkonu je potřeba dosáhnout správné úrovně mentálního stavu , následované pozitivním myšlením a vizualizací úspěchu. Podle této teorie jakmile dosáhnete ideálního mentálního stavu úspěch je nevyhnutelný.
Roky jsem se soustředila na tvorbu afirmací, reflexi po každém kole a vizualizaci skvělých úderů. Nedávná zkušenost při práci s klientem mi ale otevřela oči.
Příklad z praxe: „Nepokaž to
Stalo se vám někdy, že stojíte nad míčkem a v hlavě se vám objeví myšlenka: „Nepokaž to ?“
Můj klient měl podobnou zkušenost. Odstoupil od míčku, na chvíli se zamyslel, prošel si svoji mentální rutinu, ale ta myšlenka stále neodešla. Naopak kvůli časovému tlaku a očekáváním diváků se ještě zesílila. Přesto ale musel ránu zahrát. A co se stalo? Perfektní rána . Rovně a přímo na tyč.
Tento okamžik mě přiměl přehodnotit vše, co jsem o tradiční psychologii věděla a učila. Stalo se vám někdy, že jste zahráli dokonalou ránu, přestože jste se necítili sebevědomě? Hráli jste v těžkých podmínkách, ale přesto jste dosáhli skvělého výsledku? Tyto zkušenosti zpochybňují základy tradiční psychologie.
Kontrola = tlak
Tradiční psychologie se často zaměřuje na kontrolu myšlenek a emocí z přesvědčení, že optimální výkon přichází pouze tehdy, když se cítíte sebevědomí, soustředění a pod kontrolou. Doporučuje techniky, jako jsou:
● Pozitivní myšlení potlačování negativních myšlenek a jejich nahrazování afirmacemi
● Mentální představivost vizualizace úspěšného výsledku
● Kontrola emocí držení emocí pod kontrolou v každé situaci
I když mají tyto metody své výhody, mohou být omezující. Jak? Pokud se sportovci zaměřují příliš na kontrolu myšlenek a emocí, mohou si vytvořit zbytečný tlak, aby vždy mysleli pozitivně nebo jednali určitým způsobem. To může vést k úzkosti, frustraci a výkonnostnímu stresu, protože lidské emoce a myšlenky jsou nepředvídatelné a nekontrolovatelné. Zkuste se nad tím pozastavit. Když začnete pochybovat nad určitou ranou nebo svým výsledkem a vaše myšlenky se změní ovlivňuje výkon spíše snaha tyto myšlenky potlačit, nebo jejich samotná přítomnost?
Toto zjištění mě vedlo k prozkoumání moderní psychologie přístupu, který klade důraz na flexibilitu, uvolnění a schopnost pracovat s emocemi místo jejich potlačování.
Věčné přemýšlení, co si myslíme, je jako když řídíme auto a neustále se díváme do zpětného zrcátka.
Závěr prvního dílu: Tradiční psychologie má své místo. Ale jen do chvíle, kdy nás nutí potlačovat to, co je přirozené. Myšlenky, emoce, pochybnosti to všechno k výkonu patří.
Možná jsme si dlouho mysleli, že když budeme dostatečně pozitivní, všechno půjde hladce. Že když se naučíme potlačit pochybnosti a „nastavit se správně , úspěch se dostaví. Jenže realita je často jiná
někdy zahrajeme skvěle i s hlavou plnou hluku. A jindy, i když jsme v dokonalém flow, se to prostě nepovede.
Tohle poznání může být nejdřív trochu nepříjemné. Jako bychom ztratili kontrolu nad něčím, o co jsme tolik usilovali. Ale zároveň v tom může být obrovská úleva. Protože zjišťujeme, že nemusíme být dokonalí, abychom mohli podat dobrý výkon . Nemusíme čekat na ideální stav mysli. Můžeme hrát a žít i s pochybnostmi, se strachem, s emocemi.
A právě tady končí tradiční přístup a začíná něco nového. Méně o kontrole. Více o svobodě. O přijetí toho, co je, a o hledání cesty, jak být ve hře i s tím, co nám hlava říká.
Pokračovat ve čtení...
