Pondělní mulligan #20 - O expertech, švihu a televizi

5. 2. 2018 - Naprosto otevřeně přiznám každému, že jsem golf začal hrát v televizi. Tedy přesněji řečeno ve své fantazii, jejíž kulisy vytvořily televizní přenosy turnajů. Je celkem jisté, že v tom nejsem sám. Pamatuji si celkem přesně pocit uhranutí z naprosto odlišného světa, kterým byly zelené fairwaye golfového hřiště. Nejdříve jsem dlouhé hodiny civění na PGA Tour trávil vlastně kvůli terapii, celá ta věc, prostředí a tempo hry mě spolehlivě zbavovaly stresu. Z přenosů jsem se automaticky učil pravidla i terminologii, a protože jsem trochu nejistý trvalo mi rok, než jsem začal opravdu uvažovat o tom, že golf začnu hrát doopravdy. Toto ale zásadně změnilo i můj pohled na golf v televizi. Najednou informace o výsledku a pořadí byly stejně důležité, jako rozbory švihu hráčů, názory na to, co je dobré a co špatné, jak by se mělo hrát to a tamto. Televize byla pro mě na začátku hlavní a nejdůležitější zdroj informací. Proto mě aktuálně velice zaujala diskuze, která už se na internetu nějakou dobu vede. Je totiž o tom, že všechen tento doplňující informační materiál v přenosech je vlastně jen dojmologie, ze které nelze vycházet. Až na to, že velmi početná divácká obec této dojmologii celkem věří a akceptuje ji.

Zmiňuji jej tady celkem často, je to hlava otevřená, svébytný samorost a nebojí se tnout do citlivých slabin golfového sportu i byznysu - ano, Mark Crossfield samozřejmě u této debaty nemůže chybět. Právě on již dlouho upozorňuje na úskalí analýzy švihu z videa, jako dvourozměrného média. Naposledy na svém youtube kanálu celkem do hloubky rozebíral i názorně ukazoval, že to, co na první pohled vypadá jako sofistikovaná analýza televizních expertů, je spíše jen programovou výplní času, která nemá mnoho faktické hodnoty. Jaké jsou jeho argumenty? Expert dostane vždycky jen dvourozměrný záběr, i když třeba z více úhlů. Nemůže ale přesně označit místo, ze kterého byly tyto záběry snímány. Což znesnadňuje rozpoznání toho, jak se hůl pohybuje. Ani extrémně zpomalené záběry pak nedokáží přesně ukázat, co se při úderu do míče děje, natož, jakým místem na líci byl míč trefen. Dalším důležitým faktorem je to, že expert při rozboru může jen odhadovat, jaký druh rány se daný hráč snažil odehrát. Mark stejným televizním způsobem zkoušel analyzovat sám sebe, aby svoje názory předvedl v praxi. Sám pak otevřeně přiznává, že sice některým zájemcům radí skrze videa, která mu poslali, ale vždycky upozorňuje jen na obecné problémy a dodává, že se to tak sice z daného videa jeví, ale vůbec to tak být nemusí. Toto prozření mu umožnili přesné měřicí přístroje jako GC2 nebo třeba Trackman, které odhalily dosud málo známé principy spojené s golfovým švihem.

Není to sice úplně na to, aby všichni začali křičet, že král je nahý, ale stejně tato kontroverze nabízí řadu zajímavých otázek a úvah. Měla by i televize držet krok s technologií a na některých odpalištích mít GC2, aby skrze tvrdá čísla jasné, co se s míčem přihodilo? Jak by na něco takového reagovali hráči samotní? Praktickým problémem je, že přesné přístroje potřebují takzvané referenční body. Hráči by tak třeba museli na turnaji používat tečky na líci hole, což asi není moc příjemné. Samozřejmě, že velký posun v přenosech bylo elektronické sledování míče, to je ale druh informace, který se vztahuje spíše k vývoji turnaje, než k problematice švihu jako takového. Zároveň ale tento problém nastavuje jiné zrcadlo, i když poněkud paranoidní. Nakolik vlastně sama televize chce a potřebuje říkat pravdu? Existuje vůbec nějaká? Záleží na tom? Naštěstí, alespoň co se golfu týče, rada je tu jednoduchá. Nedejte na televizi a zajděte k trenérovi, který vás může změřit a na základě těchto dat i poradit, co se švihem. Dojmologie je totiž v golfu trochu moc a najde se řada lidí, které celkem slušně živí. Od výrobců holí, přes trenéry až po televizní experty. Tak zase v pondělí na viděnou.