- Jméno
- Jiří
- Přijmení
- Mareček
- Klub
- Golf Hostivař
- HI (HCP)
- 50,1
4. 6. 2018 - Asi jste si všimli, že na posledním turnaji u Jacka Nicklause vyhrál ten divný týpek v hoganovské bekovce, jehož jméno se sice může vyslovit, ale nikdo to pořádně nedokáže. Opakujte se mnou: brajsn dešambó, brajsn dešambó, nebo tak nějak. Tenhle kluk je tak trochu záhada a kdyby někdo hledal zajímavou zápletku na román s golfovou tématikou, rozhodně by s jeho příběhem nešáhl vedle. Není to ale klasický bildungsroman o tom, jak vlastní hlavou prorazit zeď a vyhrát nad všemi ostatními. I když byly doby, kdy golfoví komentátoři a znalci sázeli na to, že se přesně něco takového stane. Von totiž dešambó vstupoval do profesionálního golfu s vizitkou, kterou nemá jen tak někdo. Ještě jako amatér totiž zvládnul vyhrát současně tituly USA National Collegiate Athletic Association (NCAA) a US Amateur Championships - něco takového se podařilo jen čtveřici hráčů: Jacku Nicklausovi, Philu Mickelsonovi, Tigeru Woodsovi a Ryanu Mooreovi. A co víc, tohoto úspěchu dosáhl s vybavením, které nikdo jiný nepoužívá (nepoužíval). S holemi stejné délky...
Tato informace (a také příběh kluka zamilovaného kromě golfu také do fyziky a matematiky) vzbudila značnou pozornost a oči golfového světa pozorně sledovaly jeho hru na Masters 2016, které bylo zároveň jeho posledním amatérským turnajem. Se skore +5 tam získal trofej pro nejlepšího amatéra za dělené 21. místo a najednou všechny začalo zajímat s čím a proč vlastně hraje. Jednou z věcí, která prý změnila jeho pohled na golf, byla tajemná kniha ještě tajemnějšího golfisty jménem Homer Kelley. Jako začínající hráč šel na hřiště a zahrál 116 ran, psal se rok 1939 a Kelley byl ze své hry tak otrávený, že hodil hole na půl roku do kouta a sedl ke knihám. Snažil se vlastně najít golfový kámen mudrců, totiž odhalit podstatu golfu, aby ji pak mohl ovládnout. A šel na to od lesa, tedy vlastně od vědy. Měsíce zkoumal variaci úhlů, délek, fyzikálních veličin a snažil se rozlousknout v čem to celé je. Nakonec se vydal znovu na hřiště a zahrál 77 ran. Šokován vlastním úspěchem pak o svých zjištěních napsal knihu „The Golfing Machine". Místo toho, aby způsobila opravdovou revoluci v golfu, zůstala celkem nepovšimnuta. Její obsah nakonec znal jen velmi úzký okruh hráčů, golfových avantgardistů a iluminátů. Jednou z nich prý byla i slavná Annika Sörenstam.
A pak tu byla taky firma EDEL pánů Edela a Schye, dvojice bláznivých vynálezců, hledajících netušené invace golfových holí. Brajsn se s nimi znal a ještě jako kluk od nich získal třeba putter s nastavitelným loftem (dostal jej se slevou). Právě oni pak pro tehdy nadějného hráče dokázali postavit jím navržený set želez, který měl stejnou délku šaftu... Vědom si těchto věcí, sledoval jsem Brajsona na předloňském Masters se zatajeným dechem. Bylo to jako nějaké mysteriózní sci-fi - golfové Akta X. Co když jsme všechno špatně pochopili? Co když podstatu úspěšné hry, kterou by zvládl každý, odhalil tajemný Kelley a nikdo ho neposlouchal. Může zvláštní uhlazený mladík prostě přijít a všem vyřít zrak? Když se první den Masters objevilo jeho jméno v první destíce na leaderboardu, říkal jsem si šokovaně: "On to vážně může vyhrát..." Nestalo se a žádná revoluční kariéra nepokračovala ani po tom. Ne že by nebyl úplně bez úspěchu. Vyhrál John Deere Classic v roce 2017 a teď podruhé na Memorialu. Ale mezi úspěšnými hráči je to zatím kariéra, řekněme, průměrná. Hlavně proti původním očekáváním. Nicméně přináší, dle mého, dvě důležitá zjištění. Za prvé - je více cest jak hrát a chápat golf. A za druhé - ani věda nemá odpověď na všechno. Hlavně pokud je v tom zainteresovaná tak nestálá veličina, jako je lidský prvek. Tož zase v pondělí na viděnou.
