Učený z nebe nespadl. A život není spravedlivý. Ten golfový už určitě ne. Někdy se daří, člověk neví proč, někdy to tam prostě ne a ne padnout, i když máte natrénováno, hole za desítky tisíc - prostě ne vždy má každý svůj den. A někteří to bohužel zvládají s ladností trabanta s prasklým výfukem projíždějícím rozbahněným močálem. Pojďme se na pár těchto pro mnohé nepříjemných zážitků z golfového pole podívat. Cílem tohoto článku není vyvolávat hon na čarodějnice, ale vyzvat ty poctivé, když něco vidíte, co do toho našeho krásného sportu nepatří, nenechávejte si to pro sebe a řešte to a těm nepoctivcům a různým vykukům, kterým svědomí dovolí tak činit - nevěřte tomu, že vás nikdy nikdo nevidí. Vidí.
Příběh 1. - Poslední míč (od @JirMar á la Jiří Mareček, www.19jamka.cz)
Tenhle zážitek se hlavně řadí k mým nejbolestivějším golfovým zkušenostem. Nikoliv snad proto, že bych dostal něčím po hlavě, ale proto, že jsem člověk empatický a některé události, kterých jsem svědkem ve mě prostě vyvolávají silnou odezvu. Něco takového se odehrálo ve Staré Boleslavi na odpališti čtvrté jamky. Určitě jste tam mnozí z vás byli a tak víte, že jde o pětipar, který má po pravé straně nepříjemně blízko out. Z odpaliště je to do autu bratru jen pár metrů, skoro si na něj můžete sáhnout. Náš flajt tam došel při přátelském turnaji SPG Tour a můj herní partner šel na odpal přede mnou. Vzal tuším hybrid, párkrát cvičně švihl a pak zahrál totální banán přímo doprava do outu. Se sklíčeným výrazem se sehnul a natýčkoval znova. Zamířil více vlevo a zahrál nachlup stejnou ránu, která opět zmizela ve keřících vpravo. Člověk nemusí být telepat, aby odhadl, co se mu asi odehrávalo v hlavě. Základy hry skřípají, objevují se trhliny a celá stavba hrozí totálním sesypáním. Odvážný spoluhráč ale sveřepě natýčkoval potřetí, postavil se nad míč a šup, znovu jako přes kopírák. V tu chvíli už jsem se uvnitř kroutil zoufalstvím s ním. Jen se na to dívat, bylo utrpení. Nesměle jsem mu navrhl, jestli tu jamku nechce škrtnout, ale z jeho pohledu mi bylo jasné, že teď už je to kdo z koho. On proti vesmíru, zákonům fyziky i golfovým bohům. S kamennou tváří pak vrátil hybrid do bagu a vytáhl osmičku železo. Pochopil jsem, že je za tím gesto pokory, po kterém se snad nad ním golfový všehomír může slitovat. Neslitoval. Míč odešel do věčných lovišť a já si vzpomněl na pravidlo, že pokud hráči na turnaji dojdou míče, je vymalováno. Už jsem si říkal, že budu svědkem české varianty Johna Dalyho, nakonec ale spoluhráč uznal dočasnou porážku a proškrtl políčko ve skorkartě. Poslední míč si moudře nechal pro příští jamku. Nakonec s ním obešel na hranici diskvalifikace celý zbytek turnaje.
Příběh 2. - Sosnaball (od @mkopcak á la Martin Kopčák, www.golf-horehledy.cz)
Asi nejčernější zážitek mé rozhodcovské kariéry mohu přilípnout jistému Evženu Sosnovi z Příbrami. Je pikantní, že pan Sosna se v golfovém světě pyšní svou úžasnou hrou, hodnotnými kontakty, single HCP a vlastní na příbramském letišti golfový indoor. A přitom je to podvodník prvního řádu. Dokonce na základě tohoto zážitku vzniklo pojmenování pro podvodně spuštěný míček používaný členy našeho klubu = "sosnaball". Evžen Sosna byl mezi hráči Pošumavské Golfové Ligy známý pro svoji neuvěřitelnou schopnost najít každý míček. Řada hráčů se s ním rozkmotřila, někteří i přímo z hřiště odcházeli. Byl jsem proto jako rozhodčí turnaje požádán, abych měl jeho hru pod kontrolou. Vydržel to až do 18. jamky. Míč zcela zjevně vyhozený do autu nijak nepojišťoval provizí a nekompromisně se ho vydal hledat do míst, kde být nikdy nemohl. V momentě, kdy jsem zdánlivě zmizel za křovím si míček z kapsy vyhodil do roughu. Ještě chvíli kolem "hledal" a pak ho vítězně objevil. Po mém upozornění, že jde zjevně o nedorozumění, protože mu míček vypadl z kapsy, už o golf příliš nešlo. Nejdříve jsem byl osočen ze zaujatosti a pak mi bylo střídavě nadáváno, vyhrožováno inzultací i soudy. Stížnosti letěli napříč hřištěm, k pořadateli turnaje, k prezidentovi klubu. Pan Sosna u nás dostal celoživotní zákaz hry.
Příběhy 3. - 5. (od @Dusko á la Dušan Houdek, www.golfcourses.cz)
Před pěti lety jsme se rozhodli v redakci vydat se na "donquijotský" boj s těmi, kdo ničí pověst golfu coby sportu gentlemanů. Rozhodli jsme se uspořádat golfový turnaj pro tyto nepoctivce s tím, že jim umožníme hrát podle jejich (golfových?) pravidel (o turnaji někdy příště). Na turnaj jsme nominovali první tři účastníky s divokou kartou, o kterých jsme věděli, co kdy, kde a jak provedli, včetně jejich jmen a fotografií. Nominaci jsme zveřejnili a požádali jsme všechny čtenáře o nominace další. Tady nastal zásadní problém, naivně jsme si mysleli, že svědectví zúčastněných osob postačí k tomu, abychom mohli hříšníky mediálně odtajnit a netušili jsme, že si vykoledujeme trestní oznámení od jednoho z nominovaných. Vzhledem k tomu, že věc není stále promlčena - trestní oznámení sice bylo nakonec staženo z neznámého důvodu, ale nechceme v tuto chvíli porušovat aktuálně platné zákony, tak jsme ponechali z identity jenom křestní jména a datum konání turnaje.
Richard, HCP: 11,2
Vyhrál námi promovaný turnaj – hrál na rány ze žlutých, měl hrát z bílých – ačkoliv to věděl, přijal výhru a ještě se zúčastnil play-off seZbyňkem. Při rozstřelu na 18. jamce sjel Zbyňkův míček do vody, takže s trestnou na vítězství nakonec nedosáhl. Zbyněk, který nám neoficiálně tuto informaci poskytl, protest nechtěl podat, ostatní hráči z flightu Richarda nic neoznámili, takže nebylo co řešit, neboť soutěžní výbor v tu dobu neobdržel žádný protest od lidí, kteří sice po hře dosvědčili, že Richard z bílých nehrál, ale oficiálně se k tomu nikdo z nich nechtěl znát. Požádali jsme zprostředkovaně Richarda, aby si, když už odvezl všechny ceny, alespoň nevybral poslední výhru: zapůjčení vozu BMW na víkend, čemuž, dle nám dostupných informací partnera BMW, vyhověl.
Oldřich, HCP: 21,5
Bývalý manažer golfového hřiště – o golfu by tedy mohl dost vědět. Pozval mne do svého flightu (on a jeho dva kamarádi) na turnaj na Kunětickou Horu. Hra na rány. Canon start-šli jsme z 5. jamky. Bohužel jsem kvůli komplikaci na cestě přijel na poslední chvíli, takže jsem zpočátku turnaji moc nevěnoval pozornost, proto jsem ani nezjistil, že moje kategorie hraje na rány. Nic netuše jsem na 9. jamce (4par) po ztrátě míče v roughu, kdy jsem se nechtěl vracet na odpaliště (celý den „chcalo a chcalo...“) oznámil, že jamku nedohrávám s tím, že ji škrtám. Nikdo nic nenamítal ani mne neupozornil - až na odpališti následující jamky mně řekli spoluhráči o co jde. Ale dohrával jsem turnaj, abych případně uhrál nějaké stablefordové body, turnaj na rány však pro mne skončil. I podle vyjádření rozhodčího jsem byl nadále oprávněn dělat i zapisovatele. Oldu jsem zapisoval já. Na každé jamce jsem korigoval jeho nahlášený výsledek, a ačkoliv věděl, že si už na něj dávám pozor, tak to zkoušel znovu a znovu dál. Na 3paru, jamka 13, zahrál první do vody, na to zahlásil, že hraje novou ránu, protože byl vyrušen hovorem z vedlejšího greenu... Nedal jsem mu šanci. Pro mně tak vpodstatě skončil turnaj i herně, protože jsem musel neustále hlídat jeho excesy. Vyvrcholení bylo na jamce 16. Oba jsme na tomto pětiparu byli 3. ranou na greenu. On pak puttoval 5x!! směrem do kopce a s kopce, při posledním pátém puttu (8. rána) z kopce dolů míček přejížděl jamku a jel směrem k bunkeru. Když byl už asi 1m pod jamkou zastavil jej putterem ještě před tím, než se sám míček zastavil, a puttoval zpět nahoru-byl krátký. Míček sebral, jamku nedohrál a při odchodu z greenu mně hlásil: Piš mně 8. Oznámil jsem mu, že jsem jej musel disknout, protože nedohrál metrový putt a tedy ani jamku. Nechápal. Při cestě na další odpaliště mně nabízel výměnu: on řekne svému kamarádovi, který mně psal, že na té jamce 9 mně napíšou 6 ran, což bych asi prý - kdybych se vrátil na odpaliště zahrát 3. ránu – uhrál, a já mu zapíšu tedy ne 8, ale 9 na té jamce kterou jsme právě opustili. Bylo toho ještě víc, ale to by bylo na mininovelu. Bývalý manažer TERASY - Ústí mně, když jsem mu to říkal, zděšeně konstatoval, že si Olda nedávno u něj vybral první místo v turnaji, kdy zřejmě neuhlídal tužku, a zahrál nějakých šílených 42 stablefordů. Měl s sebou opět tu svou suitu, všichni se umístili na čele svých kategorií. Když jsem se dozvěděl, že tento člověk dělal zkoušky na rozhodčího golfu, tak mně polil studený pot.
Miloš, HCP: 15,6
Komerční turnaj v Mladé Boleslavi. Jenom stručně - bylo nám všem ve flightu divné, že několikrát hrál od poměrně vzrostlého stromu s free dropem. Pak na jedné jamce byl přistižen svým zapisovatelem, kterého si nevšiml, jak si z bagu vyndal modrou stužku a přivazuje ji ke kmeni vzrostlejší borovičky. Kolega s tváří pokerového hráče Miloše hlasitě vyzval k vysvětlení, ten jej ale nebyl schopen. Zapisovatel tedy před ním namístě roztrhal jeho skorekartu. Nebylo to sice profesionální, ale asi v tu chvíli pochopitelné. Jen na okraj, těch stužek měl Miloš v bagu ještě asi pět. Nikdo z přítomných, ani Miloš, už nikdy tuto kauzu více neřešil.
Příběh 1. - Poslední míč (od @JirMar á la Jiří Mareček, www.19jamka.cz)
Tenhle zážitek se hlavně řadí k mým nejbolestivějším golfovým zkušenostem. Nikoliv snad proto, že bych dostal něčím po hlavě, ale proto, že jsem člověk empatický a některé události, kterých jsem svědkem ve mě prostě vyvolávají silnou odezvu. Něco takového se odehrálo ve Staré Boleslavi na odpališti čtvrté jamky. Určitě jste tam mnozí z vás byli a tak víte, že jde o pětipar, který má po pravé straně nepříjemně blízko out. Z odpaliště je to do autu bratru jen pár metrů, skoro si na něj můžete sáhnout. Náš flajt tam došel při přátelském turnaji SPG Tour a můj herní partner šel na odpal přede mnou. Vzal tuším hybrid, párkrát cvičně švihl a pak zahrál totální banán přímo doprava do outu. Se sklíčeným výrazem se sehnul a natýčkoval znova. Zamířil více vlevo a zahrál nachlup stejnou ránu, která opět zmizela ve keřících vpravo. Člověk nemusí být telepat, aby odhadl, co se mu asi odehrávalo v hlavě. Základy hry skřípají, objevují se trhliny a celá stavba hrozí totálním sesypáním. Odvážný spoluhráč ale sveřepě natýčkoval potřetí, postavil se nad míč a šup, znovu jako přes kopírák. V tu chvíli už jsem se uvnitř kroutil zoufalstvím s ním. Jen se na to dívat, bylo utrpení. Nesměle jsem mu navrhl, jestli tu jamku nechce škrtnout, ale z jeho pohledu mi bylo jasné, že teď už je to kdo z koho. On proti vesmíru, zákonům fyziky i golfovým bohům. S kamennou tváří pak vrátil hybrid do bagu a vytáhl osmičku železo. Pochopil jsem, že je za tím gesto pokory, po kterém se snad nad ním golfový všehomír může slitovat. Neslitoval. Míč odešel do věčných lovišť a já si vzpomněl na pravidlo, že pokud hráči na turnaji dojdou míče, je vymalováno. Už jsem si říkal, že budu svědkem české varianty Johna Dalyho, nakonec ale spoluhráč uznal dočasnou porážku a proškrtl políčko ve skorkartě. Poslední míč si moudře nechal pro příští jamku. Nakonec s ním obešel na hranici diskvalifikace celý zbytek turnaje.
Příběh 2. - Sosnaball (od @mkopcak á la Martin Kopčák, www.golf-horehledy.cz)
Asi nejčernější zážitek mé rozhodcovské kariéry mohu přilípnout jistému Evženu Sosnovi z Příbrami. Je pikantní, že pan Sosna se v golfovém světě pyšní svou úžasnou hrou, hodnotnými kontakty, single HCP a vlastní na příbramském letišti golfový indoor. A přitom je to podvodník prvního řádu. Dokonce na základě tohoto zážitku vzniklo pojmenování pro podvodně spuštěný míček používaný členy našeho klubu = "sosnaball". Evžen Sosna byl mezi hráči Pošumavské Golfové Ligy známý pro svoji neuvěřitelnou schopnost najít každý míček. Řada hráčů se s ním rozkmotřila, někteří i přímo z hřiště odcházeli. Byl jsem proto jako rozhodčí turnaje požádán, abych měl jeho hru pod kontrolou. Vydržel to až do 18. jamky. Míč zcela zjevně vyhozený do autu nijak nepojišťoval provizí a nekompromisně se ho vydal hledat do míst, kde být nikdy nemohl. V momentě, kdy jsem zdánlivě zmizel za křovím si míček z kapsy vyhodil do roughu. Ještě chvíli kolem "hledal" a pak ho vítězně objevil. Po mém upozornění, že jde zjevně o nedorozumění, protože mu míček vypadl z kapsy, už o golf příliš nešlo. Nejdříve jsem byl osočen ze zaujatosti a pak mi bylo střídavě nadáváno, vyhrožováno inzultací i soudy. Stížnosti letěli napříč hřištěm, k pořadateli turnaje, k prezidentovi klubu. Pan Sosna u nás dostal celoživotní zákaz hry.
Příběhy 3. - 5. (od @Dusko á la Dušan Houdek, www.golfcourses.cz)
Před pěti lety jsme se rozhodli v redakci vydat se na "donquijotský" boj s těmi, kdo ničí pověst golfu coby sportu gentlemanů. Rozhodli jsme se uspořádat golfový turnaj pro tyto nepoctivce s tím, že jim umožníme hrát podle jejich (golfových?) pravidel (o turnaji někdy příště). Na turnaj jsme nominovali první tři účastníky s divokou kartou, o kterých jsme věděli, co kdy, kde a jak provedli, včetně jejich jmen a fotografií. Nominaci jsme zveřejnili a požádali jsme všechny čtenáře o nominace další. Tady nastal zásadní problém, naivně jsme si mysleli, že svědectví zúčastněných osob postačí k tomu, abychom mohli hříšníky mediálně odtajnit a netušili jsme, že si vykoledujeme trestní oznámení od jednoho z nominovaných. Vzhledem k tomu, že věc není stále promlčena - trestní oznámení sice bylo nakonec staženo z neznámého důvodu, ale nechceme v tuto chvíli porušovat aktuálně platné zákony, tak jsme ponechali z identity jenom křestní jména a datum konání turnaje.
Richard, HCP: 11,2
Vyhrál námi promovaný turnaj – hrál na rány ze žlutých, měl hrát z bílých – ačkoliv to věděl, přijal výhru a ještě se zúčastnil play-off seZbyňkem. Při rozstřelu na 18. jamce sjel Zbyňkův míček do vody, takže s trestnou na vítězství nakonec nedosáhl. Zbyněk, který nám neoficiálně tuto informaci poskytl, protest nechtěl podat, ostatní hráči z flightu Richarda nic neoznámili, takže nebylo co řešit, neboť soutěžní výbor v tu dobu neobdržel žádný protest od lidí, kteří sice po hře dosvědčili, že Richard z bílých nehrál, ale oficiálně se k tomu nikdo z nich nechtěl znát. Požádali jsme zprostředkovaně Richarda, aby si, když už odvezl všechny ceny, alespoň nevybral poslední výhru: zapůjčení vozu BMW na víkend, čemuž, dle nám dostupných informací partnera BMW, vyhověl.
Oldřich, HCP: 21,5
Bývalý manažer golfového hřiště – o golfu by tedy mohl dost vědět. Pozval mne do svého flightu (on a jeho dva kamarádi) na turnaj na Kunětickou Horu. Hra na rány. Canon start-šli jsme z 5. jamky. Bohužel jsem kvůli komplikaci na cestě přijel na poslední chvíli, takže jsem zpočátku turnaji moc nevěnoval pozornost, proto jsem ani nezjistil, že moje kategorie hraje na rány. Nic netuše jsem na 9. jamce (4par) po ztrátě míče v roughu, kdy jsem se nechtěl vracet na odpaliště (celý den „chcalo a chcalo...“) oznámil, že jamku nedohrávám s tím, že ji škrtám. Nikdo nic nenamítal ani mne neupozornil - až na odpališti následující jamky mně řekli spoluhráči o co jde. Ale dohrával jsem turnaj, abych případně uhrál nějaké stablefordové body, turnaj na rány však pro mne skončil. I podle vyjádření rozhodčího jsem byl nadále oprávněn dělat i zapisovatele. Oldu jsem zapisoval já. Na každé jamce jsem korigoval jeho nahlášený výsledek, a ačkoliv věděl, že si už na něj dávám pozor, tak to zkoušel znovu a znovu dál. Na 3paru, jamka 13, zahrál první do vody, na to zahlásil, že hraje novou ránu, protože byl vyrušen hovorem z vedlejšího greenu... Nedal jsem mu šanci. Pro mně tak vpodstatě skončil turnaj i herně, protože jsem musel neustále hlídat jeho excesy. Vyvrcholení bylo na jamce 16. Oba jsme na tomto pětiparu byli 3. ranou na greenu. On pak puttoval 5x!! směrem do kopce a s kopce, při posledním pátém puttu (8. rána) z kopce dolů míček přejížděl jamku a jel směrem k bunkeru. Když byl už asi 1m pod jamkou zastavil jej putterem ještě před tím, než se sám míček zastavil, a puttoval zpět nahoru-byl krátký. Míček sebral, jamku nedohrál a při odchodu z greenu mně hlásil: Piš mně 8. Oznámil jsem mu, že jsem jej musel disknout, protože nedohrál metrový putt a tedy ani jamku. Nechápal. Při cestě na další odpaliště mně nabízel výměnu: on řekne svému kamarádovi, který mně psal, že na té jamce 9 mně napíšou 6 ran, což bych asi prý - kdybych se vrátil na odpaliště zahrát 3. ránu – uhrál, a já mu zapíšu tedy ne 8, ale 9 na té jamce kterou jsme právě opustili. Bylo toho ještě víc, ale to by bylo na mininovelu. Bývalý manažer TERASY - Ústí mně, když jsem mu to říkal, zděšeně konstatoval, že si Olda nedávno u něj vybral první místo v turnaji, kdy zřejmě neuhlídal tužku, a zahrál nějakých šílených 42 stablefordů. Měl s sebou opět tu svou suitu, všichni se umístili na čele svých kategorií. Když jsem se dozvěděl, že tento člověk dělal zkoušky na rozhodčího golfu, tak mně polil studený pot.
Miloš, HCP: 15,6
Komerční turnaj v Mladé Boleslavi. Jenom stručně - bylo nám všem ve flightu divné, že několikrát hrál od poměrně vzrostlého stromu s free dropem. Pak na jedné jamce byl přistižen svým zapisovatelem, kterého si nevšiml, jak si z bagu vyndal modrou stužku a přivazuje ji ke kmeni vzrostlejší borovičky. Kolega s tváří pokerového hráče Miloše hlasitě vyzval k vysvětlení, ten jej ale nebyl schopen. Zapisovatel tedy před ním namístě roztrhal jeho skorekartu. Nebylo to sice profesionální, ale asi v tu chvíli pochopitelné. Jen na okraj, těch stužek měl Miloš v bagu ještě asi pět. Nikdo z přítomných, ani Miloš, už nikdy tuto kauzu více neřešil.
Přílohy
Upraveno:
těm "lidem" by chtělo dát spíše pár poctivejch facek rovnou na místě... obávám se, že z oficiálně slušňáckých trestů si takový "charakter" nic dělat nebude
