V jiném vlákně (
článku) jsme řešili, že český golf podle měřitelných čísel v podstatě několik let stagnuje. A právě v takové fázi považuji za klíčové, aby lidé ve vedení byli skutečně plnohodnotně přítomní – časově, mentálně, kapacitně. Dokud se vše daří a jede se na vlně a furt se roste, dá se mnohé táhnout nadšením a po večerech. Ale když je potřeba něco přenastavit, rozpohybovat, sjednocovat a motivovat, pak to bez každodenního nasazení prostě dlouhodobě (léta) až na vzácné výjimky nefunguje. Argumentace, že někteří lidé už jsou zajištění jinde a finance nepotřebují, je podle mě pro stabilní a dlouhodobou spolupráci lichá a v praxi dle mého neplatná.
Očekáváme od "dobrovolného" prezidenta, viceprezidentů a dalších, že nakopnou celý systém. Ale to se nedá dělat jen mezi schůzkami v jiné práci nebo ve chvílích, kdy zrovna zbývá čas. Jsou to reprezentativní nebo výkonné funkce? Mají být odměnou, nebo nástrojem ke změně? Když věci nejdou hladce, přichází frustrace, neshody a tlak – a to už je práce. Plnohodnotná práce, která by měla být smluvně definovaná, hodnocená a placená. Klidně i s výkonnostní složkou – například navázanou na růst příjmů nebo hráčské základny. Jaké konkrétní cíle si federace stanoví, to je samozřejmě věcí jejích členů. Ale bez jasně vymezených a vydiskutovaných cílů, odpovědnosti a podpory se budeme točit v kruhu ideálů, které narážejí na realitu běžného pracovního života a omezené motivace jednotlivců.
Druhý rozměr, který považuji za neméně důležitý, je ten symbolický: pokud je tato práce neplacená, hrozí, že dotyčný bude vnímaný spíš jako figurka do výroční zprávy než jako skutečný lídr. Případně si někdo může klást otázku – proč to vlastně dělá? Je skutečně nestranný? Nesleduje tím i vlastní zájmy, nebo někoho v pozadí? A pak – bude mít vždy sílu a ochotu stavět se do čela
všech, včetně těch, se kterými třeba nesdílí stejné názory, a kopat za ně navenek? Ze své zkušenosti vím, jak náročné je vést kolektivy nebo spolky, když je to jen bokovka – a ne profese. Bez mandátu a odpovídajícího zázemí člověk zákonitě sklouzává k tomu, co mu dává větší pracovní nebo osobní naplnění.
Pokud tedy chceme, aby vedení federace opravdu vedlo, musí mít podle mého názoru pro svou práci vytvořené odpovídající podmínky. Ano – děláme to pro golf, pro lásku ke sportu, pro světový mír… to všechno zní hezky. Ale důvěra se nevyjadřuje jen volbou – důvěra se projevuje i tím, že výkon této práce formálně a trvale ohodnotíme. Že dáme těm lidem zázemí, i to finanční. A nemluvím jen o prezidentovi – ale o všech, kdo se aktivně podílejí na řízení a směřování českého golfu a jsou součástí struktur ČGF.
Chceme, aby se tomu věnovali naplno, nebo aby byli jen na fotkách? A co až přijdou další hubená a slabá léta? Kdo se toho ujme? Měli bychom vytvářet takové podmínky, aby tyto role byly nejen atraktivní, ale i přenositelné, dlouhodobě udržitelné a aby bylo možné formálně oslovit a zaplatit kvalitní kandidáty i pracovníky v budoucnu.
Tolik můj osobní názor.
