Ať už máte kartu nebo ne, HCP 54 nebo -0,5… pro okolí budete pouze tak dobrým golfistou/golfistkou, jak se budete chovat. Netřeba znát z paměti všechna rozhodnutí R&D. Existuje však mnoho psaných i nepsaných pravidel, které je dobré znát, a které z Vás „dobrého“ golfistu udělají. Není asi horšího pocitu, než když Vás okolí považuje za hulváta a chrapuně, a vy ani netušíte, co se stalo. Následující řádky berte jako soubor doporučení, který by Vám měl pomoci si hru užít, a zároveň být pro okolí správným parťákem na golf. V neposlední řadě Vám pomůžou se na hřišti cítit více jako doma, i přes to, že to ještě nelétá jako těm chlapcům v televizi, a dodá potřebný klid a sebevědomí.
Zásadní věc: golf by měl být v prvé řadě zábava. Pokud dáme stranou ryze sportovní stránku hry, pak lze říci, že golfová etika, pravidla a místní pravidla mají tyto cíle: rychlost, bezpečnost a ohleduplnost.
Kapitola první - rychlost
Běžná hra 18 jamek trvá přes čtyři hodiny. I drobná prodleva 20 vteřin u každé rány se násobí u začátečníka třeba číslem 130. Vezmeme si kalkulačku a vyjde nám, že na konci hry zde máme zpoždění 43 minut! A teď si představte, že se sejde podobných hráčů vícero. Co hůře, nezdržujete pouze sebe a spoluhráče ve flightu, ale i všechny lidi za vámi (desítky hráčů). Zásada první zní: Sledujte čas. Netřeba stále koukat na hodinky. Dávejte si pozor, zda držíte kontakt s hráči před vámi a naopak zda se za Vámi se nevytváří fronta. Pouštějte (o tom více níže). Víte, že
za pomalou hru Vás mohou i vykázat z hřiště? Jak tomu předejít?
- Ihned po příchodu na odpaliště se připravím na ránu. Najít míček, týčko, volba hole… to vše vykonám ihned po příchodu na odpaliště. Nikoliv až na mě přijde řada. Pokud je odpaliště vzdálené od cesty, kde mám vozík, vezmu si s sebou raději 2 míčky. Nebudu se muset vracet v případě nezdaru první rány.
- Od rány k ráně chodím svižným krokem. Golf není nedělní vycházka v parku. Pokud jsem poslední a je to nezbytné, klidně popoběhnu. Svižná hra vás udrží v tempu a nebudete pod tlakem „někdo za mnou stále je“.
- Hraji rychle. Omezuji dobu přípravy před ranou na nezbytné minimum. Využívám čas, kdy se chystají ostatní. Vím, že 10 cvičných švihů mě akorát unaví, budu zdržovat ostatní a většinou mi to beztak nepomůže k lepší ráně.
- Zapisuji skoré na odpališti následující jamky. Nikoliv ihned po posledním puttu na greenu. Hráči za Vámi nemohou hrát na green, dokud já a všichni spoluhráči nejsou bezpečně daleko. Zapisujte skoré na odpališti následující jamky.
- Pokud můžu, hraju. Vyčkávání než odehrají ostatní zdržuje. Pokud můžu hrát a je to bezpečné a ne neohleduplné, hraji. Netřeba vždy čekat až odehrají všichni. Netřeba obdivovat všechny rány spoluhráčů. Netřeba ani bezmyšlenkovitě dodržovat, že hraje nejvzdálenější hráč od jamky (neplatí pro jamkovku a hru na greenu).
- Nepovedla se rána a letí, kdo ví kam? Nevadí, hraji provizi. Ztracený míč hledám jen nezbytně dlouho. Pokud spadl do obtížného terénu, beztak ho asi nenajdu. Má smysl se pak nahánět kvůli 20,- Kč?
- Míček hledám s holí v ruce. Pokud je potřeba míč hledat, vezmu si rovnou hůl či dvě, kterou pravděpodobně půjde míč z daného místa odehrát. Nezapomenu vozík 100m vzadu za sebou.
- Pomáhám ostatním hledat. Pokud hledá míč spoluhráč, ideálně odehrajte svůj a jděte mu pomoci.
- Když se nedaří, škrtám a jdu dál. Pokud na plném hřišti hraji v poli již desátou ránu, měl bych jamku proškrtnout, míček zvednout a pokračovat na další jamku. Na zkaženou jamku je lépe zapomenout, uleví se mé psychice a nebudu pod tlakem golfistů za mnou.
- Vozík parkuji vždy ve směru ke greenu. Při každé přípravě na ránu, hře z bunkeru i hledání míče parkujte vozík ve směru pohybu ke greenu, aby nebylo nutné se vracet.
- Při příchodu ke greenu hledám ceduli, označující směr k následující jamce „Next Tee“. S ohledem na tuto informaci zaparkuji vozík tak, abych pak mohl rovnou pokračovat na další odpaliště. Pokud mě čeká ještě nějaký chip nebo bunker shot. Vezmu si putter i Sw a poslední rány odehraji mimo dosah vozíku. Sw nezapomínám ležet na trávě u greenu.
- Rychlé odehrání z písku je snadné. Už při příchodu k bunkeru hledám hrábě. Pokud jsou po cestě, rovnou si je vezmu k místu, kde budete vstupovat do bunkeru. Vozík zaparkuji na kraji bunkeru směrem ke greenu, ale s ohledem na místo vstupu do bunkeru. Do bunkeru vstupuji ideálně nejkratší cestou k míči a stejnou cestou jdu i ven. Ušetřím si tím mnoho práce s úklidem.
- Když jdu putovat, mám s sebou vypichovátko a ballmark. Nemusím se vracet.
- Pokud jsem první na greenu (a všechny míče jsou již na něm též), vyndám praporkovou tyč a opatrně ji položím tak, aby ji nebylo možné trefit nepovedeným puttem mým i spoluhráčů. Pokud nelze jinak, umístím ji mimo green.
Kapitola druhá - bezpečnost
Bezpečnost zní jako samozřejmost, ale možná si to ne každý uvědomuje. Malý příklad: rychlost 46 gramů těžkého golfového míčku po odpalu je 200 km/h. Výsledná energie míčku je ve srovnatelných řádech s nábojem .22 LR kterým střílí Gabriela Koukalová („devítka“ má jen 3x více). Ano, golfový míček může i zabít, a zlomit kdejakou kost nebo rozbít auto umí opravdu snadno. Co tedy dělat?
- Nepálím míče jiným golfistům do zad, počkáme, až budou bezpečně daleko.
- Pokud míček letí jinam, než bylo záměrem, křičím nahlas „fore“. Jelikož ne vždy fouká vítr správným směrem, je potřeba křičet opravdu nahlas.
- Pokud slyším fore, okamžitě se skryji.
- Stojím tam, kde je to bezpečné. Nespoléhám na schopnosti jiných hráčů, předvídám možný odraz nepovedené rány.
- Nepodceňuji hůl! Běžná rána 50m wedgí se může proměnit v 120m, když se nepovede (topinka).
- Nestojím ve směru možného letu míče. I zkušený kamarád s HCP 4 může ránu pokazit a míček poslat 60 stupňů doprava místo rovně…
- Před každým úderem ujistěte se, že nikdo a nic nestojí za vámi. Dostat holí do hlavy by asi nebylo nic pěkného. Od hrajícího hráče nebo připravující se na úder si držte bezpečný odstup.
- Pokud hrajete mezi stromy, nestačí kontrolovat vše kolem sebe, ale i nad sebou. Zlomit hůl při nápřahu je snazší než byste si mysleli.
Kapitola třetí - ohleduplnost
Asi každý golfista chápe, že před odpalem je třeba se soustředit. Náhlý hluk může rozhodit kohokoliv a pokazit ránu. Na hřišti nejste sami a je potřeba to zohlednit. Podobně je to s uklízením bunkerů, opravami greenů, nebo odhazování odpadků. Zkrátka nečiňme ostatním to, co by asi nepotěšilo i vás.
- Všechny na hřišti a v resortu zdravím
- Nekřičím, nenadávám, hlasitě se neraduji po každé ráně (Ok, hole in one je asi jiná…). I hlasitý rozhovor je často slyšet jamky daleko (po větru).
- Uklízím po sobě odpadky. Zde snad není nutné psát proč. Případně i po ostatních.
- Vracím řízky a vypichuji pitchmarky (důlky po dopadu míče na green). Možná se ptáte proč je to tak důležité. Důlek po ráně (pokud není brzy opraven) může trávu poškodit na tolik, že uhyne, a na slunci rovnou vyschne. Výsledkem jsou vyschlé kroužky tvaru míčku na greenu. Oprava je nákladná a zdlouhavá. Na fariwayi je to obdobné. Chci, aby byly greeny hezké a rovné. Chci, aby na farwayi nebyly díry, kam mi může zapadnout míč.
- Bunker opouštím hezky uhrabaný. Když zapomenu po sobě uklidit, mohu způsobit opravdu nehezkou herní pozici komukoliv za mnou.
- Nešlapu spoluhráčům do dráhy puttu. Na greenu se pohybuji tak, abych nikdy nešlápl do dráhy puttu. Rovněž nechodím těsně kolem jamky. I sebemenší nerovnost na greenu může znamenat pokažený putt.
- Vozík a bag na green nepatří. Oboje si odložte vedle greeny směrem k dalšímu odpališti.
- Pokud jsem pomalejší, a je mi někdo trvale v patách, pouštím. Vše je o domluvě. Nejsnazší je pouštět na odpališti snadných jamek s vyšším PARem. Přijdu na odpaliště (když čas dovolí, odehraji klidně první ránu), počkám na hráče z druhému flightu, oznámím úmysl pustit. Hráči odehrají a jdou svou cestou. Možností č. 2 je například situace velmi nepovedených odpalů a následného hledání, kde vidíte čekající flightu na odpališti. Pokud jamka dovolí (je se kam schovat), můžete naznačit rukou, že hráči mohou hrát. Třetí častou možností, zpravidla u jednočlenného flightu za vámi, je určitou jamku rozehrát společně s tím, že se rychlejší hráč následně odpojí, nebo jej necháte puttovat jako prvního bez ohledu na pozici míče a úspěšnost puttu. Pokud hráči za vámi puštění odmítnou, nic se neděje a hrajte dle svého dál.
- Zohledňuji teetime i k ostatním. Pokud mi to ještě moc nejde, a vidím, že v 8:10 jde dvoučlenný flight s HCP 10, není dobrý nápad si dát svůj teetime hned před, ale naopak za nimi.
- Čtu místní pravidla. Bývají na zadní straně skoré karty, a často zde jsou popsány speciality hřiště. Je to lepší, než být vyhozen za průjezd vozíkem mezi greenem a bunkerem.
- Sleduji svůj stín. Na odpališti nebo greenu může váš stín rušit spoluhráče při odpalu nebo puttu.
- S praporkovou tyčí neházím. Mohl bych tím poškodit green. Pokud ji držím, ideálně praporkem dolů, třepotající vlajka by rušila spoluhráče.
- Svůj míč na greenu označím bez vyzvání. Pokud je v dostřelu puttů ostatních spoluhráčů, případně se zeptám, zda spoluhráč označení požaduje nebo nemá zájem o posunutí mé značky (ležící v dráze puttu).
- Cvičné švihy/rány provádím směrem od lidí a mimo odpaliště. Zasypat spoluhráče trávou, bahnem, pískem nebo kameny není ok. O možnosti, že vám hul vyklouzne z ruky nebo uletí hlava ani nemluvě. Pokud potřebujete cvičnou ránu na odpališti, není nic snazšího než si stoupnout tak, aby hlava hole byla mimo krátce střiženou plochu (ryjete tedy ve vyšší trávě a neničíte odpaliště).
Napadá vás něco, co zde chybí? Napište do diskuse a doplníme.
