Díky za pěknou a poučnou diskusi.
Jsem přesvědčen, že je to značně individuální. Já pod pojmem lehké hřiště mám především spojeno pohodu, klid, procházku - tzn. trávím tam čas buď sám, nebo s rodinou a přáteli, je čas a nálada na povídání a nikoli honba za pokořením času/rekordu/vzdálenosti atp. A musí být vizuálně zajímavé, být na co koukat. Louky, kde nic neroste, mě prostě vizuálně neláká (to je příklad i té Roudničky, byť jsem jí nehrál).
Za mě lehké - krátké hřiště, resp. krátké jamky, kde není problém hrát klidný bogey golf i bez dřev a driveru. Je to pro mě hřiště, kde není jedna jamka jako druhá a kde jsou terenní nerovnosti - jedno jestli stromy, nebo zajímavě tvarované jamky ala druhá devítka Beřovice. Je to pro mě hřiště, kde jsou dobře dohledatelné a následně hratelné míčky i zahrané mimo fervej (skutečně hledání míčků v rafech a různých ďolících okolo nesnáším, viz například ty ostrůvky linksu na Zbraslavi - kde nemůžete najít míček na deseti metrech čtverečních). Upravené ferveje a greeny, rozumně, klidně pomalejší, ale ať jsou viditelné. Hřiště musí mít přehlednou navigaci, vzdálenostní kolíky a mělo by být hratelné, tzn. žádné časté záludnosti.
Tzn. vypadávají mi z toho všechna sportovní hřiště. Bohužel mi z toho vypadávají i různé kratší devítky, kde vždycky je nějaký kompromis, který předchozí odstavec vylučuje.
Já třeba jsem si užil Podbořánky, klidná devítka. Líbila se mi i Barbora a Bítozeves. Za mě i Hořehledy, byť tam jsou ty žrouti míčků. Mladá Boleslav se mi nelíbí, přijde mi to jak václavák a letiště v jednom, byť hřišti a jeho kvalitě nemohu nic vytknout, ale přijde mi takové "uniformí".