Příběhy na téma: Moje golfové poprvé

Golfové začátky mohou být všelijaké, každého z nás přivedla k této hře jiná zkušenost či zážitek. Přesto ale mohou být tyto příběhy inspirující pro ostatní, kteří uvažují nad tím, jestli si s golfem začít a pro ty co už hrají, mohou být zase milým připomenutím vlastních začátků. Právě z těchto důvodů jsme příznivce levného golfu a 19.jamky oslovili, aby se se svými příběhy podělili s ostatními. A ti, co nejsou v článku, mají prostor pro svůj zážitek v napojené diskusi. Přidejte se!

PŘÍBĚH 1.: OD ZÁBAVY K VÁŠNI

Baru (HCP 10.8 / golfistkou 14 let): Je to hooodně dávno, psal se možná rok 1996. S přáteli jsme jeli golf vyzkoušet do Líšnice, na driving a fakt byla sranda Byl to nápad mého kamaráda. Nadchlo nás to natolik, že jsme asi tři roky jezdili do Poděbrad trénovat. V roce 2001 jsem si udělala v Semilech zelenou kartu. Paradoxně od té doby až do roku 2006 stály moje hole nečinně v koutě. Pak jsem jen občas našla chuť jít hrát. Teprve posledních cca 5 let hraju hodně, co nejvíc to jde a co nejčastěji mohu. Mám práci, syna a pejska, takže času úplně moc není, ale když je, mažu na hřiště. A můžu upřímně říct, že golf miluju! Naštěstí i můj přítel

PŘÍBĚH 2.: SBÍRÁNÍ ODVAHY NA POLI

@mirousek33 (bez HCP / golfistou 6 měsíců): Golf se mně líbí už dlouho, ale ze začátku jsem ho pozoroval jen v televizi a přemýšlel nad systémem této hry a obdivoval golfisty za jejich výkony. Až asi cca před dvěma lety jsem se v práci seznámil se svojí přítelkyní a po nějaké době jsem se dozvěděl, že její syn mimo toho, že hraje baseball, se také zajímá o golf. Tak jsem se o golf začal zajímat více. Zkoumal jsem videa na internetu, zjišťoval informace co a jak. Ale jelikož jsem pořád nevěděl co a jak, tak jsem se neodvážil zajít ani na driving. V březnu letošního roku jsem si pořídil sadu holí (startovací set pro začátečníky od ProKennex). Jelikož bydlíme v domečku a kousek od domku máme pole, nebylo co řešit. Na zahradě jsem si udělal provizorní jamku a na ní zkoušel puttování a odpalování směr pole. Jistě, že jsem měl kolikrát tendenci hole zahodit a vykašlat se na to. Ale pokaždé jsem si řekl, že je to jen začátek, že žádný učený z nebe nespadl a snad se to trénováním bude zlepšovat. Takhle to šlo pořád dokola. Až se mě podařilo dostat se na driving a poprvé si vyzkoušet, jaké to je, pořádně odpálit míček. V květnu jsem se dostal poprvé na hřiště, přesněji na akademii v Benátkách. První hřiště, první hra, myslím, že není co dodat, kdo zažil, pochopí. A tak to jde dál, další akademie na Hostivaři, poté cvičná louka na Zbraslavi a nedávno i akademie. To že se mně díky golfu podařilo najít nové přátele (tedy aspoň doufám) a nedávno díky nim si zažít a projít „normální“ hřiště, je další bonus této hry. Takže myslím, že není nic špatného na tom se pro tuto hru rozhodnout.

PŘÍBĚH 3.: OSVĚDČENÍM TO TEPRVE ZAČÍNÁ

@JardaK (HCP 27,2 / golfistou 2,5 roku): Dlouho jsem přemýšlel, jaký golf asi je, neznal jsem nikoho, kdo by ho hrál. Měl jsem i obvyklé předsudky o ceně. A pak vidím na Slevomatu ukázkovou hodinu za 100 Kč. Takže vyrážíme s podobně postiženým kolegou. Hodina byla fajn, zaujalo nás to, ale další nabídka už nám opět přišla drahá. Tak to na pár měsíců usnulo. A najednou zase Slevomat a celodenní kurz na jednom nejmenovaném jihočeském hřišti s možností složit rovnou zkoušku. Kurz za 1000 Kč, no neber to. Navíc kolega má poblíž chatu, tak se i zapařilo. A ona nakonec i ta zkouška dopadla. Protože jsme oba soudní a věděli jsme, že zkouška je pěkná věc, ale vlastně nic neumíme, začali jsme chodit pravidelně trénovat do Golfareny, našli si stálého trenéra a po dvou měsících se konečně odvážili na hřiště. To bolelo. Ale ještě pár her proběhlo a byl konec sezóny. Na jaře jsme pořídili start členství a začali objevovat hřiště. Povedlo se nám objevit i Hořehledy a další (aktuální) sezónu jsme tam oba plnoprávnými členy. Je to maličko z ruky, ale pohoda a prázdné hřiště (v porovnání s pražskými) za to stojí. S tím přišly první turnaje, pro mě osobně i dost úspěšné. Minulou sezónu jsem napočítal 32 dní na golfu (opravdu dní, hraju i 4 devítky za sebou), letos jsem už na 43 dnech, a to není konec. Začal hrát i syn, příští rok začíná i dcera.

PŘÍBĚH 4.: TY ZAČÁTKY, SNAD TISÍC PRAVIDEL

@kristyna (bez HCP / 10 tréninků): Ke golfu mě přivedl manžel. Golf se mi vždy líbil, ale nikdy bych nemyslela, že ho někdy vyzkouším. První hodinu jsem měla s trenérem v Beřovicích tohle léto. Byli jsme pouze na odpališti. Bylo náročné, aby celé tělo dělalo to, co má. Ale míčky lítali, i dál. Vždycky jsem si říkala, uvolnit postoj, volné ruce, jednu ruku pokrčit, druhou mít nataženou a pak jsem teprve odehrála. Musím říct, že mě to bavilo. Bylo příjemné letní počasí, obloha bez mráčků. Po dlouhé době někde s manželem bez dětí. Je pravda, že nervy, jestli mi to alespoň trochu půjde, byly. Ani jsem se moc netěšila. Bylo to nakonec fajn. A pak jsme se domluvili, že v létě zkusíme využít jeden prodloužený víkend k tréninku golfu někde jinde. Vybrali jsme si na 4 dny penzion v krásné krajině Jizerských hor poblíž Grabštějna a několik hodin na tamějším hřišti s trenérem včetně pár her na akademii. To celé díky programu Hraj golf, změň život. Bylo to fajn. Teď už vím, že samotná hra je ještě daleko lepší.

PŘÍBĚH 5.: SÁZKA, KTERÁ SE VYPLATILA

Raději Nápadný (HCP 17 / golfistou 5,5 let): Golf mi vždycky připadal jako nudný sport pro důchodce, či nafoukané zbohatlíky. Před 6lety jsem si domluvil večer s jednou „kamarádkou“ z Varů, kterou jsem zatím viděl jen na FB. Přijel jsem už odpoledne a volám kde je? Ona že na Cihelnách hraje golf a že mám přijet. Ok, řekl jsem. U recepce na mě čekala sexy tmavovláska v minisukni a trikem s límečkem. „Půjdeš se mnou pár jamek, že bys mi dělal caddyho, a popovídali jsme si?“ No sice jsem nevěděl, co je Caddy, ale kývl jsem. Od 1. jamky jsme si povídali hodně i o golfu a já tahal vozík. Říkal jsem jí, že je to určitě jednoduché a jako bývalý tenista to zvládnu taky Na její popud jsem si zkusil občas odpálit, ale nešlo mi to Trošku se mi vysmívala a já se cítil trapně. „Hele, ono se mi to povede, neboj!“ Řekl jsem. Ona: „Tak jo, když se odsud trefíš na green…“ „Tak co? Sázka?“ Naštvaně jsem vyhrkl. Ona: „Ano, když jo, tak… ti splním cokoli!“ :-D To byla výzva, prostě to zkusím, nebo odejdu. Byl to třípar z červených asi 110m. Napřáááááhl jsem se, rána letěla tak nějak rovně, ale při zemi. Poskakovala a já čekal, že se zastaví na 80m, jenže asi nějaký kámen nebo co a hop, hop, green a kutululů – 1m od vlajky! Koukal jsem s otevřenou pusou a ona ještě víc. Vyhrál jsem? Ona: ano, tak to jsem opravdu nečekala a očka jí zářila. Chytnul jsem ji kolem pasu a šel si rty pro výhru ;-) Trvalo to o něco déle a vedle bylo nenápadné křoví. Její golfový postoj mi už dříve navnadil a sukně urychlila akci Prostě po tomhle, kdo by se do golfu nezamiloval… :-D

---
Pozn. autora: článek vznikl už v září 2015. Přesunul jsem ho sem a u osob, o kterých vím, že jsou na fóru, jsem doplnil jejich místní jména. HCP jsem ponechal původní, tedy v době vzniku. Zároveň jsem do diskuse doplnil původní příspěvky autorů (@mkopcak a @Jerry) z jiného vlákna - aby se to dobře řadilo, z dnešním datem (jen tak to je vše pohromadě).

Rána přímo do srdce
(není to první golfový zážitek, ale jedno "poprvé" tam je)

Krásný slunečný den, ráno nějaká ta kancelářská práce a odpoledně domluvená zkouška na ZK s párem, který u nás před časem začal hrát golf. Páru říkejme třeba Lucka a Aleš, ne snad proto, že by bylo nutné jejich jména tajit, ale proto, že se tak jmenovali. Lucka, jak už to u holek bývá, si moc nevěřila a Aleš, jak už to u chlapů bývá, si celkem věřil a o to víc to rval. Nutno navíc přiznat, že Aleš měl muskulaturu Staloneho na Red Bullu, takže buď zvládnul míč narvat kosmickou rychlostí a nebo alespoň každým úderem dělal na fairwayích nové bunkery.

Jedničku jsme díky obtížnosti nějak upytlíkovali, Alešovi lehce kleslo sebevědomí, Lucce se otočilo do záporných čísel. Přestože oba sympaťáci a pohodáři, moje role se z trenéra posouvá k psychologovi, abychom ten dnešek vůbec došli a hned u 2ky nasazuju nejtěžší kalibr:"O nic nejde, když se to dneska nepovede, zkusíme to příští týden znovu." Občas se pokouším rozčísnout dusnou atmosféru pravidlovým dotazem, bohužel stres z nevydařených ran se přerušit nedaří.

Na 3ce už se dýchá lépe, fairway je široká a Lucka i Aleš se chytají. V duchu se mi ulevuje, následuje totiž 4ka a 5ka a tam se dá hodně nahnat. Na nejlehčí jamce na hřišti (4ka) trefuje Aleš půdu v opravě vlevo a Lucka fairway, takže super. Lucka pálí druhou ránu ke greenu, Aleš si dropuje v dropzóně a přípravuje si odpal. Já procházím mezi nízkými stromky v půdě v opravě, abych mu nalezením míčku zvednul náladu a periferně pozorují Alešův nápřah...

BOLEST. BEZ DECHU. SMRT...S mžitkama před očima se válím v jehličí a pokouším se přijít na to, jak se nadechnout. Aleš zatáhnul svoji ránu 7kou a sestřelil mě jak Shaterhand bizona. Tak takhle chutná zásah golfovým míčem. Po pár minutách už dýchám a pokouším se zjevně totálně zlikvidovaného Aleše uklidnit tím, že to byla moje vina, že jsem se neměl před ním co motat. No na týhle jamce jsme na body nedosáhli. Lucka si pak HCP hravě uhrála na dalších 2 jamkách, s Alešem jsme to udřeli na 9ce.

Dlužno přiznat, že 2 roky poté mě Aleš málem přerazil holeň na drivingu, když topnul příhru do greenu, kde já jsem zcela mimo jeho herní směr puttoval.

Aleši, pokud to čteš: mám tě rád, jsem moc rád, že v Hořehledech hraješ a doufám, že se budeme pravidelně dalších 40 let na golfu potkávat. Jen budu pro jistotu chodit vždycky za tebou.

Golf jsem obdivoval a pokud se objevil v TV, tak i zasněně sledoval, už coby mladý muž, tedy cca od třicátého léta věku. Letos mi bude 50 a teoreticky bych mohl litovat, že ta shoda okolností, o které budu psát, se nepřihodila už před těmi dvaceti lety, ale to by byla hloupost . Vše má svůj čas a když to zhodnotím střízlivě, tak bych si v té době těžko mohl dovolit takový koníček.
Jednoho srpnového pondělí přišel Libor do práce, že ho vzala sestřenice na golf a že to byla docela zábava. To řekl mě, který se už léta odhodlává dojít na hřiště (které mám 5 minut autem od domu) a zkusit to. Mě, který za ty léta sledování golfu v televizi pochopil kdejaká zákoutí této hry. Nazdárek, který neví co je týčko, dropzóna ani bunker a nepozná rozdíl mezi 3-kou dřevem a S-kem byl na hřišti dřív jak já. To ve mě zlomilo zakořeněný nezdravý respekt ze snobské aury, vznášející se na fenoménem jménem "Golf". Začal jsem slídit na internetu a zjišťovat, co by to jako obnášelo, abych tam nepřišel jako úplný pitomec. Co si budem nalhávat, chlapská ješitnost je mocný nepřítel.
Čím víc jsem zkoumal, tím víc jsem ale zase přicházel o odvahu. Naštěstí naše firma pořádala na začátku září třídenní seminář v Hluboké nad Vltavou. Seminář je nadnesené slovo, je to spíš taková stmelovačka. Takže dopoledne chvilku školení pak volná zábava a večer mejdan. Protože jsem na internetu zjistil, že na Hluboký je veřejná devítka, tak povídám po obědě kolegovi z práce Petrovi, jestli by si nechtěl zkusit golf. Liborovi jsem říct nemohl, byl na golfu zas víckrát než já. Když někam jdou dva pitomci spolu, je to vždy jednodušší. A jak jsme tak uvažovali jestli jo nebo ne, zaslechl nás vedlestojící kolega z České Lípy, a že golf hraje už léta a že nás tam vezme a postará se o nás. Nějak se to rozkřiklo a přidali se ještě dva chlapíci z Brna a šlo se.
Půjčili jsme si jednu sadu holí, koupili si každý 5 míčků a vyrazili. Bylo krásně teplo, slunečno a měli jsme sebou domácí třešňovici z Moravy. Tři golfisti se dobrými radami snažili seč mohli z nás vykřesat slušný úder, ale moc se jim to nedařilo. Už si nepamatuju, za kolik jsem tu devítku měl. Jen si matně vzpomínám, že jednociferný výsledek nebyl asi ani jeden. Nejspíš za to mohla hlavně ta třešňovice, nevím. Rozhodně jsem ale dopadl lépe než můj kolega. Toho jsme na 7.jamce vyloučili ze hry po té co z posledním míčkem, který jsme mu byli ochotni poskytnout ze svého, provedl číslo, které už asi nikdy neuvidím. Postavil se k míčku, sedmičku připravenou k rozhodujícímu úderu, švih a vystřelil drn těsně před míčkem. Stoupl si tedy o pár centimetrů blíž, švih a tentokrát už to nebyl drn ale jen hlína před míčkem. Nevymýšlím si, takhle to udělal ještě třikrát, vždy o kousek blíž míčku. Na šestý pokus ho slavně trefil. Do rákosí v pravém úhlu od směru švihu. Pak už jsme ho nechali jen hlídat třešňovicí a směl se s námi vyfotit u jamky na devítce.
Po hře jsme to pak příjemně oslavili. Jak jsem tam tak seděl na té vyvýšené terase, hleděl na dlouhé stíny stromů od nízko položeného slunce a pozoroval lidi kolem, jak jsou v pohodě, najednou mi bylo hrozně příjemně a lehko. Tak přesně tohle jsem potřeboval, řekl jsem si. A to bylo odpoledne, které mě definitivně přivedlo ke golfu.

Ahoj všichni více či méně „onemocnělý“ touto hrou.......
S golfem jsem se poprvé setkal samozřejmě v TV – jako 99% lidí ale poprvé jsem si ho vyzkoušel až v době, když jsem pracoval v GC Benátky nad Jizerou....jako číšník na 19-té jamce
Moje představa o hraní golfu byla dost naivní ...“přece to nemůže být nic těžkého“, takže jsem si občas půjčil na recepci hole a šel všem ukázat, jak to zvládám bez jakékoliv pomoci a rad
Nevím, kdy přesně (myslím,že to bylo po odpálení druhého nebo třetího balónu) jsem si začal uvědomovat, že “ty kluci v televizi“ budou asi lepší než já a šel jsem radši zpátky prodávat a roznášet kafe . Pak moje nadšení na chvíli utichlo i když jsem golf stále sledoval,to mě bavilo.
Druhá fáze přišla když jsem se rozhodl, že udělám zkoušku golfové způsobilosti a začnu se trochu víc učit. V Michalovicích proběhlo vše tak, jak mělo...“papír“ jsem dostal a už jsem se těšil na hřiště.
Tentokrát jsem pro jistotu poprosil trenéra o pár hodin a pak začal trénovat i sám. Rány hrozné, takže po pár měsících opět zklamání ale tentokrát jsem to už nevzdal a trpěl. Trpím sice do dneška ale věřím, že se mi to jednou vrátí a místo nervů z nepovedených ran budu chodit po hřišti s úsměvem, dobrým pocitem ze hry a v neposlední řadě s dobrým hcp.