Existují významné dny, které zná každý - například 17. listopadu 1939 nebo 1989. Poté existují dny, které jsou svým významem podobné, možná významnější a nikdo je moc nezná - například 15. listopad 1971 (první mikroprocesor intel - jsem z IT, tak jsem trochu postižený).
Den, o kterém Vám chci dnes něco povědět, patří do druhé skupiny. Velmi významný, ale (kromě těch, kteří to dočtou do konce) o něm nebude prakticky vědět nikdo.
Ten den, o kterém píši je 4. května. 4. května je významný den. Například roku 1802 byla v Habsburské monarchi (a tedy i v Česku) byla zrušena doživotní vojenská služba. Nebo roku 1953 Ernest Hemingway získal Pulitzerovu cenu za novelu Stařec a moře. Ale kdo si to pamatuje?
Ale já myslím 4. května 2020 - bylo to pondělí. Pondělí s pravým jarním počasím, kdy se sluníčko střídalo s drobnými přeháňkami, teplota byla příjemná.
V osudné pondělí jsem navštívil golfový areál Hostivař. Vzal jsem hole, nasadil roušku, pozdravil Tomáše a šel. Po vzoru @requo jsem hrdě minul cvičné greeny, driving a rovnou se odbavil na recepci. Nějací šmudlové byli ještě v dálce, když jsem se připravoval na první ránu.
Lehké protažení, vytažení driveru, týčka a míčku a jdeme rovnou na věc. Není čas ztrácet čas. Ještě před odpalem jsme s Tomášem probírali pracovní věci a mě začal stoupat tlak.
Když se tohle všechno spojilo dohromady, tak jsem vypustil míček směrem na driving, hluboko za bílé kolíky (možná se mei žlutými driving míčky někde najde můj bílý srixon). Protože ale můj tlak neklesal, tak jsem pustil Tomáše a šel si pro další míček.
Cestou k bagu mi tlak neklesl, spíše jsem přemýšlel, proč mi to Tomáš vůbec říkal a proč mě ty lidi chtějí nasrat … pardon, zvednout tlak.
Druhý míček skončil ve vodní překážce. Vlastně super, míček ve hře, pokračujeme. Dropuji, a …. reji do země tak, že si myslím, že tam nechám rameno. Míček samozřejmě opět končí ve vodě. Další míček, opět dropuji, tentokráte vodu přeletím, ale dopadnu před sloupem vysokého napětí. V pohodě, to už je jenom kousek na grýn a všechno bude zelený
Pořád přemýšlím o práci a jen tak mimochodem sleduji, že Tomáš hraje krásné rány. Mám z toho radost a těším se, že ho brzy napodobím.
Beru oblíbenou hůl, stoupám si k míčku, namířím, terém míček a míček se od sloupu odrazí 20 metrů za mě. Už mi to přestává připadat vtipný. Lidi (tím myslím zaměstnanci) se mě snaží nasrat, míček se mně snaží nasrat a Tomáš je na grýnu.
Nechávám si hůl a vztekle se vracím !!!!! k míčku. Na cvičný prdím, rovnou to rvu do míčku. No (teď už vím, že to byl očekávaný výsledek) a míček letí do křoví vedle grýnu.
Hole házím do bagu a škrtám jamku. Naštěstí mi zvedne náladu Tomášovo čtyry paty (vím, jsem krysa).
Cestou (tím myslím, těch 10 metrů) na odpaliště druhé jamky se uklidňuji, vytěsňuji práci z hlavy. I když nechápu, proč to lidi dělají? Asi mě fakt chtějí nasrat. Ale vytěsňuji, Sleduji Tomášovo povedený drive na farwaj vedle bunkeru. Zhluboka dýchám a soustředím se na lidi, teda vlastně na míček a odpal a neomylně ohrožuji stavbu nových jamek vpravo.
Tam je modrá oblast. Modrá je dobrá. Míček někde ve hře. Driver do bagu a hurá … pokračujeme.
No zkrátím to. Takhle jsem se trápil první 4 jamky. Ani nepočítám, kolik malých bílých kuliček zmizelo ve křoví, na trati, v prd….. Prostě šlo svou vlastní cestou.
Na odpališti páté jamky (dočasně se hraje z holek), jsem si řekl, že mě to vlastně nestresuje. Tomáš hraje parádně, mám super rodinu, práci, která mě baví a dobře živí. Moje širší rodina je vlastně taky v pohodě a já našel růžový míček, když jsem hledal tu bílou svini.
Od té chvíle jsem začal předvádět něco, co se vzdáleně začalo přibližovat golfu.
Najednou to šlo “samo”. Ne úplně vždy tam, kam jsem chtěl, ale skoro. Najednou mě to přestalo rozčilovat a jenom jsem se radoval, že jsem s Tomášem venku. Že občas do toho praštím hezky.
Na osmičce jsem druhou skončil kousek u greenu. A ta růžová mrcha se mnou zůstala i po devítce, kdy elegantně přelétla vodu a zahrála se mnou PAR.
Když jsem s golfem začínal (v létě roku 2019 a o tom zase jindy), tak jsem si říkal, že PGA zní jako dobrý plán. Jsem docela soutěživý člověk, tak se mi to líbilo.
Ale tan památný den, 4. května 2020 jsem se rozhodl, že nebudu zesměšňovat profesionály v PGA, ale budu hrát golf na té nejnižší amatérské úrovni a hlavně pro radost. Hlavně svojí, ale taky všech, kteří se mnou budou hrát golf. A PGA, HI a další detaily nechám těm, kteří to zatím nepochopili .Nebo nám prostě jenom chtějí ukázat, jak moc dobře se ten golf dá hrát.
PS: pro @requo - tohle neznamená, že tě nepřestanu porážet v jamkovce (pro ostatní ano - občas ho porazím
). Jenom to teď budeš mít ještě těžší, než jsi to měl doteď. Protože už to hraju jenom pro zábavu a ty železné holky, co nosím v bagu to sakra dobře umí, když ji to nekazím. A já udělám všechno pro to, abych jim to nekazil.
Den, o kterém Vám chci dnes něco povědět, patří do druhé skupiny. Velmi významný, ale (kromě těch, kteří to dočtou do konce) o něm nebude prakticky vědět nikdo.
Ten den, o kterém píši je 4. května. 4. května je významný den. Například roku 1802 byla v Habsburské monarchi (a tedy i v Česku) byla zrušena doživotní vojenská služba. Nebo roku 1953 Ernest Hemingway získal Pulitzerovu cenu za novelu Stařec a moře. Ale kdo si to pamatuje?
Ale já myslím 4. května 2020 - bylo to pondělí. Pondělí s pravým jarním počasím, kdy se sluníčko střídalo s drobnými přeháňkami, teplota byla příjemná.
V osudné pondělí jsem navštívil golfový areál Hostivař. Vzal jsem hole, nasadil roušku, pozdravil Tomáše a šel. Po vzoru @requo jsem hrdě minul cvičné greeny, driving a rovnou se odbavil na recepci. Nějací šmudlové byli ještě v dálce, když jsem se připravoval na první ránu.
Lehké protažení, vytažení driveru, týčka a míčku a jdeme rovnou na věc. Není čas ztrácet čas. Ještě před odpalem jsme s Tomášem probírali pracovní věci a mě začal stoupat tlak.
Když se tohle všechno spojilo dohromady, tak jsem vypustil míček směrem na driving, hluboko za bílé kolíky (možná se mei žlutými driving míčky někde najde můj bílý srixon). Protože ale můj tlak neklesal, tak jsem pustil Tomáše a šel si pro další míček.
Cestou k bagu mi tlak neklesl, spíše jsem přemýšlel, proč mi to Tomáš vůbec říkal a proč mě ty lidi chtějí nasrat … pardon, zvednout tlak.
Druhý míček skončil ve vodní překážce. Vlastně super, míček ve hře, pokračujeme. Dropuji, a …. reji do země tak, že si myslím, že tam nechám rameno. Míček samozřejmě opět končí ve vodě. Další míček, opět dropuji, tentokráte vodu přeletím, ale dopadnu před sloupem vysokého napětí. V pohodě, to už je jenom kousek na grýn a všechno bude zelený
Pořád přemýšlím o práci a jen tak mimochodem sleduji, že Tomáš hraje krásné rány. Mám z toho radost a těším se, že ho brzy napodobím.
Beru oblíbenou hůl, stoupám si k míčku, namířím, terém míček a míček se od sloupu odrazí 20 metrů za mě. Už mi to přestává připadat vtipný. Lidi (tím myslím zaměstnanci) se mě snaží nasrat, míček se mně snaží nasrat a Tomáš je na grýnu.
Nechávám si hůl a vztekle se vracím !!!!! k míčku. Na cvičný prdím, rovnou to rvu do míčku. No (teď už vím, že to byl očekávaný výsledek) a míček letí do křoví vedle grýnu.
Hole házím do bagu a škrtám jamku. Naštěstí mi zvedne náladu Tomášovo čtyry paty (vím, jsem krysa).
Cestou (tím myslím, těch 10 metrů) na odpaliště druhé jamky se uklidňuji, vytěsňuji práci z hlavy. I když nechápu, proč to lidi dělají? Asi mě fakt chtějí nasrat. Ale vytěsňuji, Sleduji Tomášovo povedený drive na farwaj vedle bunkeru. Zhluboka dýchám a soustředím se na lidi, teda vlastně na míček a odpal a neomylně ohrožuji stavbu nových jamek vpravo.
Tam je modrá oblast. Modrá je dobrá. Míček někde ve hře. Driver do bagu a hurá … pokračujeme.
No zkrátím to. Takhle jsem se trápil první 4 jamky. Ani nepočítám, kolik malých bílých kuliček zmizelo ve křoví, na trati, v prd….. Prostě šlo svou vlastní cestou.
Na odpališti páté jamky (dočasně se hraje z holek), jsem si řekl, že mě to vlastně nestresuje. Tomáš hraje parádně, mám super rodinu, práci, která mě baví a dobře živí. Moje širší rodina je vlastně taky v pohodě a já našel růžový míček, když jsem hledal tu bílou svini.
Od té chvíle jsem začal předvádět něco, co se vzdáleně začalo přibližovat golfu.
Najednou to šlo “samo”. Ne úplně vždy tam, kam jsem chtěl, ale skoro. Najednou mě to přestalo rozčilovat a jenom jsem se radoval, že jsem s Tomášem venku. Že občas do toho praštím hezky.
Na osmičce jsem druhou skončil kousek u greenu. A ta růžová mrcha se mnou zůstala i po devítce, kdy elegantně přelétla vodu a zahrála se mnou PAR.
Když jsem s golfem začínal (v létě roku 2019 a o tom zase jindy), tak jsem si říkal, že PGA zní jako dobrý plán. Jsem docela soutěživý člověk, tak se mi to líbilo.
Ale tan památný den, 4. května 2020 jsem se rozhodl, že nebudu zesměšňovat profesionály v PGA, ale budu hrát golf na té nejnižší amatérské úrovni a hlavně pro radost. Hlavně svojí, ale taky všech, kteří se mnou budou hrát golf. A PGA, HI a další detaily nechám těm, kteří to zatím nepochopili .Nebo nám prostě jenom chtějí ukázat, jak moc dobře se ten golf dá hrát.
PS: pro @requo - tohle neznamená, že tě nepřestanu porážet v jamkovce (pro ostatní ano - občas ho porazím
). Jenom to teď budeš mít ještě těžší, než jsi to měl doteď. Protože už to hraju jenom pro zábavu a ty železné holky, co nosím v bagu to sakra dobře umí, když ji to nekazím. A já udělám všechno pro to, abych jim to nekazil.
Upraveno moderátorem:
