. Pak už to nejde ani železem a v hlavě to už asi zůstane navždy 
Hrajeme Fullswing a tohle mi také přesně připadá jako nerozumná věc. Ale po každé ráně se každému hráči zobrazí metry k vlajce, takže kdo chce, tak si to může lehce ohlídat. Pak jsou tam také barevně odlišené polohy míčů jednotlivých hráčů, takže i podle toho lze odhadnout, kdo bude hrát jako další.
Ano. Zobrazuje.
prosím o kontrolu funkčnosti odkazu nahoře - děkuji RVzpomínáte na užitečný článek na 19.jamce, Jak být dobrým golfistou/golfistkou? @jan v něm shrnul stručný sumář informací jak pro začátečníky, tak pro pokročilé, který by měl každý golfista znát, abychom si všichni golfovou hru na hřišti v rámci svých možností maximálně užili. Volně na daný článek navazuji a pokusím se obdobně obsáhnout užitečná doporučení pro indoor, tedy náhražku skutečné golfové hry v suchu a teple na simulátorech. Byť se to nezdá, i tato hra má svá specifika a ne vše je každému hned jasné, když poprvé jde do indooru ať už na kamarádskou hru, trénink či na turnaj. Vypůjčím si větu z výše odkazovaného článku: “Existuje mnoho psaných i nepsaných pravidel, které je dobré znát, a které z Vás „dobrého“ golfistu udělají. Není asi horšího pocitu, než když Vás okolí považuje za hulváta a chrapuně, a vy ani netušíte, co se stalo.” A to platí nejenom na reálném hřišti, ale úplně stejně i na indooru. Pojďme tedy do toho.
Kapitola první - příprava
Pro indoor, tedy hru na simulátorech v místnosti, je potřeba věnovat jednu kapitolu přípravě, než tam vůbec vlezeme. A to především mít čisté hole, bag, vybavení, vhodný míček, je vhodné zauvažovat i nad oblečením a obuví. A před turnajem alespoň jednu tréninkovou hru, tzn. seznamovací se simulátory. Je to prostě jiné.
- Hra na simulátoru je jiná, než golf ve skutečnosti. Je to holt fakt, často na simulátoru mají hráči delší rány, než v reálu, často víc šlajzují (protože snímače nezachytí správně rotaci míčku), krátká hra je zpravidla obtížnější, patování funguje jinak. I stejný typ simulátorů v jiné hale může fungovat mírně jinak - verze obslužného software, čistota snímačů atp. Je dobré to mít na paměti a nevinit okolí ale ani sebe, že to tak je. A netrápit se tím, brát to prostě jako podpůrnou aktivitu a zábavu. Ne každému hra na simulátoru vyhovuje, ne každého baví, ne každému sedne, že mu to “lítá” jinak, ne v reálu. Zkuste si to, nedaří se? Zkuste ještě jednou a pokud to není pro vás, nic se neděje. Nenuťte se do toho. Hra na simulátoru je počítačová hra, kde se odehraná rána svou délkou nemusí rovnat ráně venku a to z mnoha různých důvodů. Co ale zůstává stejné - je švih. Je třeba jen změnit hůl a případně intenzitu švihu, což děláme i venku. Pokud vaše rány na simu nejsou stejně dlouhé jako venku, je potřeba se naučit znát délky svých ran na simu, sem tam se naučit i nějaké fígle… potom je hra na simu výrazně jednodušší, než venku.
- Čistota půl zdraví - bez čistých holí na indoor nelez! Je potřeba mít čisté hole, okartáčované (ideálně i umyté). Prostě žádná zaschlá špína, bahno, která množstvím úderů pak zanáší citlivé senzory simulátorů, zvlášť typy simulátorů, které mají čidla ve výřezech v podložce (GolfBlaster...), v podobě prachu se víří do nápojů ostatních apod. Stejně tak je vhodné mít čistý i bag a ne ho na koberec postavit zablácený z rychlé rundy z předchozího podzimního deštivého dne.
- Sportovní obuv bez spiků a pohodlné oblečení, na indoor bez kovových spiků. Vhodné jsou dobré tenisky, případně golfová obuv spikeless či soft spike. Zkuste si to, jak vám to bude sedět. Nikam se na koberci nepropadáte, ale občas to klouzat může. A čisté! Platí to samé, jako pro hole. Dresscode je volnější pro indoor, nicméně triko s límečekem by mělo být samozřejmostí. Citlivost na kalhoty (džíny) tu taková není, jako na hřišti, ale samozřejmě, bez džínsů je to lepší - tak nějak je to golfový zvyk. Čepici nechte doma. Btw. při ofiko turnajích by džíny mohly vadit i na turnajích (ČGF např. do propozic píše, že hra v modrých jeans je zakázána).
- Vzít si nový, čistý míček a raději dva další do zásoby - není tolik podstatné, jakou značku míčku si vezmete, ale berme si čistý, ideálně nový míček. Bez firemních log a bez značek fixou. Že bude umytý (bez špíny) je už jasné, proč ani ne loga a fixy? Protože mohou barvit plátno, ne přímo viditelně, ale stává se to. Ne vždy jsou loga natištěna tak, aby se neodírala - odírají se. A pak to zůstává na plátně. To samé značky fixou. Plátno trpí tak jako tak, není potřeba tomu přidávat. Tedy, řiďme se heslem - raději do indooru čistý Dunlop, než počmáraný ProV1. I na indooru se dá míček “ztratit”. Někdy se odrazí a zapadne někam, odkud se nedá dobře vyndat, nebo prostě zmizí. Na indooru je zpravidla tma a některé arény mají různé závěsy kryjící zdi atp a při hře se to rychle najít nedá. Takže je potřeba mít alespoň dva náhradní čisté míče - když ne pro sebe, věřte mi, budou se hodit parťákům.
- Týčka do zásoby! Některé typy simulátorů umožňují si zapichovat vlastní týčka, tak si je vemte. Čisté.
Kapitola druhá - rychlost
Člověk by řekl, že hra na simulátoru je rychlejší než venku. Není tomu tak vždy, vždy hraje pouze jeden člověk, v reálu často hrají lidi “současně”, v rychlejším sledu. Co se ušetří na přesunech ke svému míčku, to se prošustruje přípravou na ránu, nastavováním simulátoru, kecáním u stolku atp. Rozdíl oproti běžné hře venku je, že venku se platí fee - tzn. vstup. Na simulátoru se platí čas, zpravidla na hodinu. A není nic otravnějšího, než to špatně odhadnout a zažít vypnutý simulátor na 16.jamce, protože prostě se to nestihlo. Takže jednoduché pravidlo, na každého člověka na simulátoru počítejte hodinu na 18 jamek. Když budete tři, bude vám to trvat tři hodiny. Samozřejmě záleží na herní úrovni, dá se to stihnout i za dvě. Pokud skončíte dřív, tak potrénujte, simulátory mají i spoustu tréninkových jamek, mini hříišť, driving areály, trefování a rozbíjení oken atp.
- Před turnajem si daný typ simulátoru alespoň jednou vyzkoušejte.Chcete se účastnit turnaje na simulátorech? Tak pokud to není typ turnaje přímo pro začátečníky, nebo není to např. túra, kde v rámci prvního kola se vše naučíte, jak ovládat počítač, odkud se hraje, běžte si to alespoň na hodinu sami vyzkoušet. A poproste obsluhu centra, aby vám vše vysvětlila. Pokud je tam recepční, která je golfově neznalá - bohužel se tak občas stane, tak požádejte někoho z okolí, kdo by šel s vámi a vše vám trpělivě ukázal. Různé typy simulátorů mají jiné ovládání, jiná hřiště, jinak se z nich hraje. Existují specifika, kam umístit míček, když jste v bunkeru, když v rafu, odkud se patuje. Je toto dobré znát a vědět. Pokud to nezjistíte při přátelské hře, a rovnou se chystáte na turnaj, dejte organizátorovi turnaje vědět, že potřebujete proškolení co a jak a doražte na místo s předstihem.. Ošahejte si to, vyzkoušejte, zjistěte si, jak co nastavit. Na různých typech simulátorů to není stejné a dokonce ani stejná značka simulátoru nemá vždy vše shodné. Záleží, kdy byl daný simulátor pořízen a jak často je obslužný software aktualizován. Běžné záležitosti, co budete potřebovat jsou:
- jak změnit směr, kam poletí rána a to jak pro tee, tak z pole (ne vždy nabídnutý směr simulátorem je vhodný pro vaši zvolenou hůl, ránu atp)
- jak si změřit vzdálenost chystané rány
- jak zahrát případně opakovanou ránu
- jak přeskočit parťáka ve flajtu, který si musel odskočit
- jak si zobrazit sklony greenu - fakt to na simu vidět není
- jak přeskočit/šktrnout jamku
- možnost vidět celou mapu
- ...
- Při turnaji začínám včas - pro turnaj jsou zpravidla zablokované pevně časy, je dobré se rozehrát předtím a čas turnaje využít doopravdy už pro reálnou hru. Čas jsou peníze. Tzn. turnaj jen zahájen, jsem připraven, nastaví se simulátory, podmínky a hned hrajem. A ne, že při zahájení turnaje si teprve jdu pro kafe, pivo, rozcvičím se a začnu o deset minut později. Může se stát, že nestihnu ve vymezeném čase dohrát, pokud nejsou plné časy na simulátorech, tak se dá zpravidla prodloužit. Stejně tak ale většina simulátorů umožňuje rozehranou hru uložit a dohrát jindy - na stejném konkrétním simulátoru (je nutné si zapamatovat číslo/kód, pod kterým jste svoji hru uložili). Jak to udělat poradí obsluha.
- Sleduji hru a pořadí hráčů - pořadí hráčů je proměnlivé, simulátory zpravidla nechávají striktně hrát toho, kdo je od jamky nejdále. Někdy tedy i nelogicky, když by stačilo doklepnout a jít, tak to automaticky neumožní a nechá hrát soupeře. Je potřeba tedy sledovat hru a mít povědomí, kdo bude právě hrát, aby byl připraven. Ve dvojici to není tak podstatné, ale při trojici a čtveřici už ano. Vteřinky se nasčítají, když hráč odehraje ránu, všichni zírají, jak počítač počítá a až teprve tehdy se zvedna další hráč, a začne se svojí přípravou. Takže odehraju svoji ránu, snažím se zapamatovat, kam míček letěl a už si předpřipravit, co budu hrát a jakou holí další ránu a tu si připravit. Základní informace kde můj míč skončil a jak je daleko od jamky je vidět na obrazovce po odehrání rány.
- Hraji rychle. Omezuji dobu přípravy před ranou na nezbytné minimum. Využívám čas, kdy se hrají ostatní. Vím, že 10 cvičných švihů mě akorát unaví (ano, i na indoru), budu zdržovat ostatní a většinou mi to beztak nepomůže k lepší ráně.
- Po ráně si vždy najdu a uklidím míč. Tzn. vezmu si ho do ruky, kapsy, abych ho měl hned příště po ruce a nemusel ho hledat. A aby po něm někdo neuklouzl, kdybych ho nechal válet na zemi.
- Když simulátor nezaznamená ránu, hraju znovu. Občas se stane, že sim nezachytne ránu, prostě jí nezaznamená. Nic se neděje, hrajte ránu znovu. Na vině může být nějaký mrtvý úhel, rozbitý jeden senzor a další IT věci mezi nebem a zemí. NEtrapte se tím. Hrajte znovu. Pokud se to děje častěji, upozorněte personál. Stejně tak se stane, že simulátor zahraje ránu sám, a to třeba i proto, že člověk přejde přes snímací lišty atp. Z výsledného skóre si pak ránu odškrtnu, případně dám mulligan. Je to prostě jen technika.
- Když se nedaří, škrtám a jdu dál. Nemá smysl dohrávat a někdy to ani nejde. V některých případech se skutečně dostanete do situace, ze které se ani na desátou ránu nedá na simu vyhrát - a stát u toho dvacet minut nemá smysl ani pro vás, ani pro parťáky ve flajtu. Přeskočte jamku a započítejte se např. 12 ran, případně si na turnaji zjistěte od organizátora, jak tuto situaci jednotně řešit… Simulátory tuto volbu zpravidla mají, zjistěte si, jak to zajistit (volba Hole Out, Pickup ball...).
- Neopouštím flajt - snažím se být připraven na svoji ránu a nechodím se procházet po areálu, objednávat si pití, zvlášť, když by to mělo trvat déle. Samozřejmě někdy člověk musí tam, kam i král chodí po svých… ideální situace je vytipovat si tu část hry, kdy mám největší šanci se vrátit včas na svoji další ránu. Tzn. například zahraju na green a vidím, že ostatní se trápí a dostanou se tam více ranami - vhodný okamžik si odskočit. Pokud už nelze jinak pak vědět jak daném simulátoru přeskočit hráče. Poté, co se vrátí, dohraje to své. V případě přátelské hry se můžete i domluvit, že kamarád může hrát i za vás - ale pak se na něj nezlobte, kdy vám to pokazí.
- Nastavíme pro patování vhodné gimme, gimme, gimme! Nejedná se o song skupiny Abba, ale o nastavení simulátoru, kdy s přičtením jedné rány se automaticky dohraje jamka, pokud do určité vzdálenosti skončí míček od jamky. Zpravidla se nastavuje kolem 2 metru, příp. více. Skutečně není nic jednoduchého na simulátoru dobře patovat přímo do jamky. Zdržuje to. Nastavením této funkce výrazně svoji hru urychlíte a mnohem více si jí i zpříjemníte. A s tím souvisí i další bod…
- Nastavíme si vhodné podmínky hřiště - ideálně co nejjednodušší, případně systémem předdefinované (bývají zpravidla ty jednoduché). Tzn. slunné počasí, bezvětří, lehkou pin pozici, výše zmíněné gimmy… samozřejmě pokud si troufáte, můžete si to ztížít, ale to už je skutečně pak jen pro fajnšmekry.
- Nad ránou přemýšlím a pořád mám v hlavě, že je to “jen” počítač. Ano, je to simulátor. Není to všechno jen v mých rukou, holích, mém hcp, někdy prostě je to nespravedlivé a ta větev, strom tam není. Za vším jsou algoritmy, vztekání to nijak neovlivní, podmínky na daném simulátoru mají všichni stejné. Takže to akceptuji a hraju. Mulligeny využívám uváženě, při zjevné chybě, nad kterou se shodne celý flight. Chyba na využití mulliganu ale není, že to někomu lítá úplně jinak než v reálu a nahrazuje každou druhou ránu. To je vlastnost simulátoru, pro všechny stejná.
Kapitola třetí a krátká leč nezbytná - bezpečnost
Míček lítá a odráží se, jste v uzavřeném prostoru, v místnosti. Pár bezpečnostních pravidel a jejich dodržování je na indooru skutečně na místě! Víte, že nešťastně odražený míček může při shodě náhod i zabít? Že povedená rána holí do zubů při nápřahu ve stísněných polouzavřených prostorových podmínkách zajistí nejednomu zubnímu specialistovi slušnou dovolenou v teplých krajích? Co tedy dělat a nedělat?
- V odpalovací kóji jsem vždy sám. Pokud tam se mnou není trenér, který mě hlídá a sleduje, zkontroluji si to zběžně před každou ranou rychlým pohledem.
- Neodpaluji příliš blízko stěn kóje, pokud je to možné. Odrazy jsou mrchy a uhnout se stihnout fakt nedá.
- Pokud nehraji, jsem mimo kóji a raději trochu dál, občas jsou kóje malé a napřahnutí driverem “vybočuje” mimo.
- Nešvihám zbytečně/vzteky. Míč na simulátoru je vždy někde blízko. Už se stalo, že člověk zahrál ránu, míček se odrazil od plátna, člověk mezitím švihl vzteky nazpět a trefil odražený míč mezi lidi u stolků. Jednoho to trefilo do čela, výjezd sanitky...
A kapitola čtvrtá - ohleduplnost
Nezbytná kapitola pro výčet, pro většinu naštěstí samozřejmost.
- Chovám se slušně, přicházím včas, zdravím a pokud jsou v rámci haly se simulátorem i jiné tréninkové prostory, tak neruším svým chováním hru/trénink ostatních.
- Nekřičím, nenadávám... Nenadávám na simulátor, že to je nesmysl atp. Podmínky mají všichni stejné. Hlasitě se nebavím u stolku. Ruší to jak hráče aktuálně hrajícího, tak ostatní v okolí - zvlášť pokud v okolí někdo trénuje.
- Chválím. Pokud se povede spoluhráči pěkná rána/jamka na simulátoru, vyslovená pochvala každého potěší. A nic to nestojí.
- Uklízím po sobě odpadky. Uklidím případně i po ostatních.
- Hole a bagy nepatří před počítač. Resp. před ovládací panel. Je sice pěkné, že je máte tak vždy po ruce, ale pokud hraje někdo s vámi, tak musí váš bag obcházet, dávat pozor, aby vám případně opřené hole o zeď neporazil na zem atp.
- Čtu místní pravidla - resp. místní specifika, co si přeje provozovatel a majitel simulátoru. Pokud nevím, zeptám se na recepci.
- Nechodím kolem kóje, pokud je v ní hráč připravující se na ránu či zrovna hrající. Ruší to. Periférní vidění zaregistruje váš pohyb a můžete hráči pokazit ránu. Takže stejně jako v reálu, dopřejme hrajícímu hráči klid.
- Pokud si všimnu, že se simulátorem, nebo kójí něco není v pořádku upozorním obsluhu. Proč? Protože často si toho nemusí všimnout a pokud něco vadí mlčící většině, tak se s tím dlouhodobě nic nedělá. Je potřeba se ozvat. Je to mnohem lepší, než to pak šeptandou předávat jindy, jinde. Zároveň je vhodné si před hrou zkontrolovat koberec a odpalovací plochy. Pokud je něco poškozeno, nahlásím, aby mi to nebylo pak po hře započítáno k účtu. Na některých typech simulátorů může i poškozená rohož být problémem při snímáni rány.
A snad nakonec ještě zmíníme (zdánlivě v rozporu s některými předchozími body): Na golfu má být veselo a hrou se máme všichni bavit. Určitě to nemá být suchárna, ale příjemně strávený čas pro všechny. Takže radost, hovor ke hře na simu určitě patří - není to kostel, avšak hrajícímu hráči (případně okolí) dopřejme klid. Umějme odpouštět nedostatky ostatním, ale i sobě, buďme vzájemně ohleduplní a tolerantní a pokud vidíme, že něco někomu nejde, slušně a s klidem mu vysvětleme co by mohlo být jinak a proč - třeba to je prostě neví. A toto platí i pro hru na simulátorech. Každý jsme jednou někde nějak začínal.
Napadá vás něco, co zde chybí? Napište do diskuse a doplníme.
PS: Díky za užitečné podněty k článku patří @jan a @doktordee a p. Svobodovi z Golfcentra hotelu Čechie, kde druhým rokem rádi pořádáme svojí indoor túru. Díky, pánové!
Ve Varech?
Sem si nevšimla datumu..Petra M. už tu neseženeš, ten se před rokem smrtelně urazil, když sem mu řek pravdu.
Jsem ráda, že to tady je. Chodím do indooru druhým rokem. A letos je to takové nepříjemné, nejen pro mě, ale i pro spoluhráče. Tím důvodem je absence ohleduplnosti, která je daná novými hráči na indooru, kteří tam loni nechodili a patrně neví, jak se tam chovat, a rozhodně větším počtem hráčů, kteří letos do indooru chodí. To je z pohledu byznysu pro společnost, která indoor provozuje, dobře (loni jsme měli spíš obavu, aby letos nezavřeli, když tam chodilo málo lidí), ale z pohledu hry se tam stává golfová hra poněkud mrzutá, že okolí zvažuje, jestli tam se mnou bude chodit. Respektive už teď nechtějí kvůli té absenci ohleduplnosti. A to mně fakt dost mrzí. A ta neohleduplnost ke mně a k ostatním mi vadí. Pro zlepšení jsem se už snažila i něco udělat, ale zatím to nevypadá na zcela efektivní cestu. Tak třebat to, co napíšu a doplní se případně do článku, či se udělá verze: Na tréninku v indooru, tak někomu dojde, přečte si a přestane/začne dělat.
To to fakt někdo dokáže nedělat? Já vím, že se ptám jako deb**, ale berme to spíše jako řečnickou otázku 
