Jsou určitá poprvé, která nám bez brnknutí o nos prosviští přítomností. Jsme buď tuze zaneprázdnění, příliš mladí nebo jen lhostejně nevšímaví. Já si třeba vůbec nepamatuju, kdy jsem to poprvé místo do plíny poslal na nočník. Nebo svoji první pokutu. Ani první pětku ve škole nemám vytesánu do paměti.
Pak jsou tu ovšem životní milníky, kterými budeme v mysli listovat při přivírání očí na smrtelné posteli. První pusa byla sladká po Pedru a černovlasá Vendula mi ji dala cestou na bruslení v první třídě. První sex byl klopotně neohrabaný a nepřekvapivě sprinterský, protože od přistižení vlastní rodinou nás dělily jen jedny neuzamknutelné dveře. První vyhazov z práce byl naopak gymnasticky svižný. První odřený blatník mi skřípotem o betonový plot vyvolává husí kůži dodnes. Zatímco pocit blaženosti připomínající zásah krevního řečiště morfinem mi připomíná moje herní prohra s @requo – a to jednoduše proto, že ještě nikdy nenastala.
Obdobně trvalé místo bude mít v mé paměti další golfová událost a to ze dne 21.2.2024. Datum, kdy jsem byl brutálně poražen, zostuzen, blátem vláčen. A přesto jsem v němém úžasu s hřejivým pocitem na srdci zíral na ránu za ranou, jak kreslí proti modré obloze nádherné křivky, které mi kopou stále hlubší hrob. Do kterého mne s úsměvem na tváři pokládal vlastní syn.
Jako rodič si nemůžete pomoct a snažíte se seč můžete svým potomkům uhrabovat cestu vpřed. MiniKopčák si ji vybojoval už narozením, kdy šel na svět o 6 týdnů dřív, než měl. Nebylo to snadné období a o to hezčí leporelo jsem měl včera před očima: luxusní drive na 160 m – střih – první sevření mého prstu v inkubátoru – střih – chip k vlajce 7kou – střih – první úsměv – střih - ….
Až na 3 jamky (3, 7, 8) jsou červená a žlutá odpaliště v zimním nastavení hřiště na stejném místě. Z červených syn s HCP 54 včera na 9ti jamkách zahrál 50 ran a 32 STB bodů. V jamkovce s vyrovnáním jsem šel domů po 5. jamce, bez vyrovnání na 8.
Ve 4 hodiny ráno po jeho narození jsme s tchánem seděli nad bůhvíkolikátou lahví šampusu a dohadovali se, kdo bude budoucího golfového šampiona trénovat. A přestože dostal hole už k 1. narozeninám, nikdy ho to ke golfu moc netáhlo. A já byl vlastně rád, protože si ve chvílích volna rád odfrknu, místo abych brousil po dalších golfových turnajích.
Kdesi v hlavě jsem měl pro budoucnost připravený obrázek, jak spolu, jako už statný mladý muž a chřadnoucí důchodce, hrajeme relativně vyrovnané partie při občasných rodinných setkáních. A ač tomu včerejší pracovní slunečné dopoledne na zahradě nijak nenasvědčovalo, ten den vyrovnané partie přišel o dost dřív…
Pak jsou tu ovšem životní milníky, kterými budeme v mysli listovat při přivírání očí na smrtelné posteli. První pusa byla sladká po Pedru a černovlasá Vendula mi ji dala cestou na bruslení v první třídě. První sex byl klopotně neohrabaný a nepřekvapivě sprinterský, protože od přistižení vlastní rodinou nás dělily jen jedny neuzamknutelné dveře. První vyhazov z práce byl naopak gymnasticky svižný. První odřený blatník mi skřípotem o betonový plot vyvolává husí kůži dodnes. Zatímco pocit blaženosti připomínající zásah krevního řečiště morfinem mi připomíná moje herní prohra s @requo – a to jednoduše proto, že ještě nikdy nenastala.
Obdobně trvalé místo bude mít v mé paměti další golfová událost a to ze dne 21.2.2024. Datum, kdy jsem byl brutálně poražen, zostuzen, blátem vláčen. A přesto jsem v němém úžasu s hřejivým pocitem na srdci zíral na ránu za ranou, jak kreslí proti modré obloze nádherné křivky, které mi kopou stále hlubší hrob. Do kterého mne s úsměvem na tváři pokládal vlastní syn.
Jako rodič si nemůžete pomoct a snažíte se seč můžete svým potomkům uhrabovat cestu vpřed. MiniKopčák si ji vybojoval už narozením, kdy šel na svět o 6 týdnů dřív, než měl. Nebylo to snadné období a o to hezčí leporelo jsem měl včera před očima: luxusní drive na 160 m – střih – první sevření mého prstu v inkubátoru – střih – chip k vlajce 7kou – střih – první úsměv – střih - ….
Až na 3 jamky (3, 7, 8) jsou červená a žlutá odpaliště v zimním nastavení hřiště na stejném místě. Z červených syn s HCP 54 včera na 9ti jamkách zahrál 50 ran a 32 STB bodů. V jamkovce s vyrovnáním jsem šel domů po 5. jamce, bez vyrovnání na 8.
Ve 4 hodiny ráno po jeho narození jsme s tchánem seděli nad bůhvíkolikátou lahví šampusu a dohadovali se, kdo bude budoucího golfového šampiona trénovat. A přestože dostal hole už k 1. narozeninám, nikdy ho to ke golfu moc netáhlo. A já byl vlastně rád, protože si ve chvílích volna rád odfrknu, místo abych brousil po dalších golfových turnajích.
Kdesi v hlavě jsem měl pro budoucnost připravený obrázek, jak spolu, jako už statný mladý muž a chřadnoucí důchodce, hrajeme relativně vyrovnané partie při občasných rodinných setkáních. A ač tomu včerejší pracovní slunečné dopoledne na zahradě nijak nenasvědčovalo, ten den vyrovnané partie přišel o dost dřív…
