Blog Deníček golfového manažera 31. – Normování

Dnes nebudu ani vtipný (pokud jsem někdy byl), ani drze urážející či vztahovačně urážlivý. Budu popisně nudný, faktický a reportérský. Protože jako se nemá dělat sranda z královny Anglie a rakoviny, tak se nevtipkuje o normování hřišť! Jsem si jist, že po golfových internetech najdete habakuk popisů a manuálů, které přesně definují metodiku normování. Já je nečet, takže níže najdete můj živý laický zážitek.



Už loni na jaře jsme měli hřiště přenormovat, protože uběhlo 10 let od posledního plnohodnotného měření. Tím spíše, že nejsme hřiště vybudované mezi vzrostlými stromy, ale při stavbě jsme si jich tu pár tisíc vysázeli. O voni mrchy (díkybohu) rostou. Ale protože mi sotva zaschla barva na krásných nových mapkách jamek, ukecal jsem to na podzim. A na podzim přišla ČGF s plánem znormovat s tím společně i nová dětská odpaliště, takže jsme to šoupli na jaro.

Před normováním bylo potřeba hřiště řádně označit (kolíky správné barvy na správná místa) a posekat (viditelnost přechodů mezi FW, semiroughem a roughem a hranice greenů). Zároveň mít připravený plán sečení, především pak výšky jednotlivých ploch.

Den jsme si vybrali parádní, hezčí počasí snad letos ještě nebylo. V 8 ráno stáli pánové z ČGF v pozoru u klubovny a zbrzdila nás jen potřeba rozehřát buginy, které na tak časný start nebyly připraveny. Normovači pak už šlapali jak dobře promazaný stroj.

Zatímco jeden frčí ke greenu (PAR 3) nebo na dopadovou vzdálenost (PAR 4 a 5) měřit převýšení a vzdálenosti, další krokuje odpaliště a hlídá viditelnost cílových ploch (odklon greenu, překážející stromy, slepé rány,...). Cestou ke greenu se měří šířky FW a vzdálenosti od překážek (outy, trestné oblasti). Vzdálenosti a obtížnost ran se měří pro hráče s HCP 0 a pro bogey hráče (muži a ženy zvlášť), protože zatímco první ten FW bunker v pohodě přepálí, pro toho druhého je ostře ve hře. Na greenu se mezitím měří jeho velikost a modelace a posuzuje jeho okolí (terénní vlny, bunkery, vzdálenosti stromů,...). Každý z pánů si píše poznámky.



U greenu každé jamky pak dochází k poradě, kdy si vzájemně potvrzují naměřené hodnoty a diskutují o subjektivně objektivních skutečnostech na jamce, které výslednou normu ovlivňují. Tam patří mimo jiné:

• zda hráč hraje ránu přes bunkery (byť nejsou v jeho dopadové vzdálenosti, nutnost jejich přepálení ovlivňuje obtížnost)
• zda z trestné oblasti lze hrát ránu (u greenu může být trestná oblast, ale je krásně posekaná a není v ní voda, tzn. lze z ní relativně dobře hrát)
• zda je odpaliště lemováno stromy, zda během hry lze míč poslat do stromů, zda kolem greenu jsou stromy ve hře
• sklon ploch při odpalu z FW (na rovině mám jinou obtížnost než z/ do svahu)
• hloubka greenových bunkerů a jakou plochu greenu bunker obklopuje (ženy mají jiný koeficient propočtu než muži)

Jde vždy o poměrně živou diskuzi plnou čísel, znamének, zkratek a různých kouzelnických formulí, které jsem rozuměl jen velmi povrchně. Líbilo se mi, že pánové berou v potaz různé pohledy na hru, snaží se vcítit do hráče, zohledňují svá rozhodnutí na předchozích jamkách. Hledají cestu jak normou jamky pomoci tomu, aby hra byla smysluplná, spravedlivá a stále sportovní. Často se ptali na reálné zkušenosti, doběhovost míčů v průběhu sezóny, nejčastěji volené herní postupy,...



Nová dětská odpaliště se umísťovala vždy ke kraji FW tak, aby jejich uživatelé měli reálnou šanci si na jamkách zahrát PAR, ale zároveň nepřišli o nástrahy a záludnosti té které jamky. Poslouží nám krásně pro hru našich nejmenších hráčů během dětských tréninků, ale využijeme je i pro začínající golfisty. Budou plnohodnotně znormována a viditelně umístěna jak na scorekartě, tak na jednotlivých mapkách jamek.

Za necelé čtyři hodiny bylo hotovo a já se s pány loučil s pocitem výborně odvedené profesionální práce. Teď už musí naměřené hodnoty přenést do tabulek a my v Hořehledech s napětím čekáme, jaká norma nám bude na příštích 10 let přisouzena...