Den 7
Zajímalo by mě, jestli to máte doma taky? Takové ty zaryté drobné nedokonalosti, které jsou sice na jednu stranu zcela banální, ale na druhou vás dovádí k tichému šílenství pokaždé, když na nich spočine váš zrak. Mluvím o těch blbě se dovírajících šuplících, nakřivo přidělaných zásuvkách, nelepících věšácích na ručníky nebo odchlípnutých podlahových lištách. Jejich uvedení do stavu přijatelného je v podstatě trapně jednoduché, přesto se k tomu nikdo nemá a na vše si pomalu sedá prach.
U nás je to netěsnící špunt ve vaně. Neřešení problému umocňuje jeho nenaléhavost. Já i žena se sprchujeme, takže vanu používáme jen na koupání dětí a to je vždy na max 20 min, takže byť voda drobně protéká, není to nic dramatického. Přesto ta vana protejká 2 roky určitě. A konverzace je vždy stejná:
Helena: “Furt teče ten špunt ve vaně!”
Já: “Jojo…”
Helena: “Co je potřeba k tomu, abys to opravil?”
Já: “Nic, jen nový větší těsnění…”
Helena: “A to je problém to koupit?”
Já: “Není…”
No a takhle se to opakuje každý měsíc. Takže jsem se rozhodl vzít osud a budoucnost rodiny do svých rukou a vyrazil orouškován těsnění koupit. Za odměnu očekávám velké množství sexu!
No a kdyby to náhodou i přesto netěsnilo, koupil jsem jako zálohu očekávané tělesné slasti v Potěšení ve skle nakládanej hermelín. Ten totiž manželka miluje víc než mne, takže to jsou jistý body!
Protože navařené zásoby slepice už dávno přetavily v hnojivo, musel jsem zapátrat v mém repertoáru kulinářských skvostů, čím své děti ohromím. A k mému překvapení jsem již podruhé v tomto týdnu narazil na Ondru Pláničku. Nejsem si jist, zda se díky dlouhé nepřítomnosti manželky nedere na povrch latentní homosexualita. Každopádně Ondrova mamka mne ještě na gymplu vyzbrojila receptem (kuřecí maso na kari s těstovinami a smetanovou omáčkou s nivou a oregánem), na který jsem úspěšně balil holky dalších 15 let! Ema oznámila, že to divně smrdí a Kryštof ohodnotil, že to vypadá, jako by to někdo vyblil.
Z ranních cesto do školy jsem měl obavy. Náklonnost obou ratolestí k turbulentnímu zvracení si náramně notuje s 25 km zatáček, které do školy máme. A hle - obě děti tráví cestu tím, že virtuálně kácí mečem nebo sekerou míjející stromy, domy, značky a auta a sbírají za to dřevo, beton, železo a diamanty. Jak se to přesně hraje netuším, ale vím, že Kryštof má vždy před školou milion tun železa a třicet osmdesát dvěstě tisíc pytlů diamantů a vyhrál. Což Ema suše ohodnotí tím, že je “zaplděná vokulka" a že s ním už nehraje. Do dalšího rána...
Nálada davu je vždy na úrovni toho nejnasranějšího (ono to sice platí o inteligenci a největším blbovi, ale s citama to bude stejný). Vědom si této skutečnosti, musel jsem se dnes také odměnit. V úžasném Bylo nebylo jsem si odnesl nejen nuttelový cheesecake a dobroty z nepomuckého pivovaru Zlatá kráva NEIPA 13° a TRAKTOR 14°, ale i tykání a objednávku na med z našeho EkoParku Černovous. Ta samota se mi začíná zamlouvat...
Den 8
Určitě znáte ten pocit, kdy se na něco díváte a víte, že je něco jinak, ale nevíte co. Já si během celého týdne udržoval tento vztah s naším odpadkovým košem. Pokaždé, když jsem něco vyhazoval, jsem se na pár vteřinek zastavil a zkoumavě zjišťoval, co je v nepořádku. Až dnes, při vynášení, mi to došlo - nedal jsem do něj pytel na odpadky. Takže vana sice perfektně těsní, ale je aktuálně nejen od vosku (umejval jsem v ní nádoby na krmení od včel), ale teď i od zbytků z koše.
Jako rodič, který je neustále minimálně o 30 minut pozadu za tím, co potřebuje stihnout, jsem identifikoval jednu zcela zásadní provozní chybu. Dávám zbytečně a nesmyslně na výběr.
Začátečnické chyby jako:
“Chcete se koupat ve vaně nebo sprchovat?”
“Chcete k snídani vajíčka nebo chleba?”
“Chcete jít na houby nebo na hřiště?”
Pokud máte dítě jedno, tak je to v pohodě. Ale pokud máte dvě, tak je tu šance limitně se blížící 100%, že si každý vybere něco jiného. Takže se koupeme i sprchujeme, smažíme i mažeme a sbíráme i kopeme. A to čas prostě nešetří!
Víte jak se mi dařilo celý týden ve škole při vyzvedávání Štófy nic nezapomenout? Tak poslední den jsme tam nechali kastrůlky s obědem a zjistili to po 15 km cesty domů. A víte jak se nám dařilo celý týden nezvracet? No tak zapomenutej oběd se hodil, protože ten původní nechal Kryštof někde u Vlkova v pangejtu...
A jsem rád, že jsem svým dětem dokázal předat touhu jít za velkými cíli. Posouvat svět kolem sebe i sebe samotné kupředu. Většině dětí totiž stačí, když mimo školu mohou tancovat, chodit kreslit, hrát fotbal nebo zpívat. Můj syn mi při puse na dobrou noc oznámil, že chce hrát na basu...
Den 9
Sobota má být odpočinkový den a na jeho intelektuální úrovni to bylo vidět už od rána. Kryštof mi celou snídani (hodinu) vyprávěl o tom, jak je jeho prostírání poskládáno ze světlých a tmavých odstínů barev. Chvíli jsem myslel, že má nějakej záchvat, ale zjevně šlo o přetlak z celotýdenního zápřahu ve škole a potřeboval nějak ventilovat ty hovadiny, co se nám občas tvořej v hlavě všem.
Já se probudil už ve 4:58 a abych ty dvě hodiny do rozbřesku nepromrhal zbytečně, rozhodl jsem se vytvořit platformu pro své zápisky na webu EkoParku Černovous. První hodinu jsem si připomínal základy Wordpress a druhou hodinu se s tím lopotil, abych zjistil, že je to vlastně blbost, nikdo to číst nebude a kašlu na to a celé to smazal. Takže svůj sen stát se věhlasným humoristou si nechám na jindy…
Dnešek byl pro náš golfový areál sváteční, protože byl první den Mistrovství klubu. A aby z toho slepice taky něco měly (krom golfových balónů, které jim pravidelně dělaj ďůlky do kurníků), dal jsem jim k snídaňové ultrahyperekogalaktické směsi ještě hranolky!
A ukázalo se, že manželka na dovolený fakt pije jak duha. A provařila se uplně sama. Nejdřív bez varování navrhla, že přiveze domů Limoncello a Prosecco a uděláme si italský večer a drink. Což by u normální partnerky byla zcela běžná a v podstatě fádní informace. U mé ženy, která je navátá když projde kolem rumový pralinky, je potřeba zbystřit. No a podtrhla se tím, že další zprávu doplnila o italskou vlajku. O které poznamenala, že je nějaká vyblitá. Asi tak vyblitá, jako jsou všichni Irové, kterejm ta vlajka ve skutečnosti patřila.
Obávám se, že jsem to s tím podstrojováním slepicím přehnal. Ještě v pondělí stačilo u vrátek zachrastit pšenicí a mohly si brka ztrhat, jak se hnaly k misce. Dneska jsem k večeři servíroval karbanátky s bramborovou kaší, meloun a švestky a takhle přezíravé pohledy jsem vnímal naposledy u zkoušky ze statistiky na VŠ. Pomalu se bojim, že jim nebude stačit ani to irský Limoncello.
Večerní koupání je pro mne rozčarováním. Copak je tak složité hrát si láskyplně v bublinkách, než taťka připraví večeři? Nikdy by mne nenapadlo, že je zajímavější zkoušet jak hluboko do nosu si lze narvat kartáček na zuby. Případně kolik litrových odměrek vody je možné vylít z vany na podlahu, než to doteče do kuchyně. Takže pro dnešek jsem provedl změnu - v 17 hodin jsem uprostřed zahrady pustil ostřikovač, vysvlékl děti a nechal je pod ním lítat. Ke konci jsem po nich mrsknul 3 kýble saponátu a bylo vykoupáno!
Den 10
Den začal skvěle - Kryštof nám k snídani rapoval. Celej text si nepamatuju, udržel jsem jenom refrén “Brambory shnilé, tváříte se jak omráčený meloun!”. Ta fascinace rozkládající se zeleninou je skutečně všeobjímající a zajímalo by mě, jestli je to stejné, jako když jsme my na všechno odpovídali “bagr”.
Náročnou neděli, která byla zároveň finálovým dnem Mistrovství klubu, jsme zvládli bravůrně. Prckové rozváželi pití po hřišti vysušeným golfistům, obsluhovali v restauraci, stavěli a ujídali raut, točili pivo, nosili nádobí,...Jsem na své děti skutečně pyšný! A to i v tomto momentu:
“Tati, mám super vynález!”
“Jakej Piškote?”
“Takhle si sednu na rohlík…(ukazuje jak má na bugině pod zadkem rozválcovanou půlku rohlíku)”
“A co s tím?”
“No nejen že je placatej a dobře se kouše, ale je i teplej!”
Zbytek odpoledne, podvečeru, večeru a noci (žena přilétá o půlnoci) jsme společnými silami věnovali úklidu. Já uklízel, Kryštof si hrál, Ema roztahala vše, co jsem uklidil a Žán zmateně kličkoval po domě a vysával vše, co nešlo vysát.
Přátelé, tímto naše společné dobrodružství končí. Děkuji vám za možnost ventilovat své zážitky a mít u toho pocit, že to někoho zajímá nebo že se mnou někdo dokonce soucítí. Přeji vám, abyste měli tak skvělé děti a ženu a život, jako mám já. A rozloučím se fotkou Emy, která ví, jak si nastavit pohodlí při sledování pohádek...
Zajímalo by mě, jestli to máte doma taky? Takové ty zaryté drobné nedokonalosti, které jsou sice na jednu stranu zcela banální, ale na druhou vás dovádí k tichému šílenství pokaždé, když na nich spočine váš zrak. Mluvím o těch blbě se dovírajících šuplících, nakřivo přidělaných zásuvkách, nelepících věšácích na ručníky nebo odchlípnutých podlahových lištách. Jejich uvedení do stavu přijatelného je v podstatě trapně jednoduché, přesto se k tomu nikdo nemá a na vše si pomalu sedá prach.
U nás je to netěsnící špunt ve vaně. Neřešení problému umocňuje jeho nenaléhavost. Já i žena se sprchujeme, takže vanu používáme jen na koupání dětí a to je vždy na max 20 min, takže byť voda drobně protéká, není to nic dramatického. Přesto ta vana protejká 2 roky určitě. A konverzace je vždy stejná:
Helena: “Furt teče ten špunt ve vaně!”
Já: “Jojo…”
Helena: “Co je potřeba k tomu, abys to opravil?”
Já: “Nic, jen nový větší těsnění…”
Helena: “A to je problém to koupit?”
Já: “Není…”
No a takhle se to opakuje každý měsíc. Takže jsem se rozhodl vzít osud a budoucnost rodiny do svých rukou a vyrazil orouškován těsnění koupit. Za odměnu očekávám velké množství sexu!
No a kdyby to náhodou i přesto netěsnilo, koupil jsem jako zálohu očekávané tělesné slasti v Potěšení ve skle nakládanej hermelín. Ten totiž manželka miluje víc než mne, takže to jsou jistý body!
Protože navařené zásoby slepice už dávno přetavily v hnojivo, musel jsem zapátrat v mém repertoáru kulinářských skvostů, čím své děti ohromím. A k mému překvapení jsem již podruhé v tomto týdnu narazil na Ondru Pláničku. Nejsem si jist, zda se díky dlouhé nepřítomnosti manželky nedere na povrch latentní homosexualita. Každopádně Ondrova mamka mne ještě na gymplu vyzbrojila receptem (kuřecí maso na kari s těstovinami a smetanovou omáčkou s nivou a oregánem), na který jsem úspěšně balil holky dalších 15 let! Ema oznámila, že to divně smrdí a Kryštof ohodnotil, že to vypadá, jako by to někdo vyblil.
Z ranních cesto do školy jsem měl obavy. Náklonnost obou ratolestí k turbulentnímu zvracení si náramně notuje s 25 km zatáček, které do školy máme. A hle - obě děti tráví cestu tím, že virtuálně kácí mečem nebo sekerou míjející stromy, domy, značky a auta a sbírají za to dřevo, beton, železo a diamanty. Jak se to přesně hraje netuším, ale vím, že Kryštof má vždy před školou milion tun železa a třicet osmdesát dvěstě tisíc pytlů diamantů a vyhrál. Což Ema suše ohodnotí tím, že je “zaplděná vokulka" a že s ním už nehraje. Do dalšího rána...
Nálada davu je vždy na úrovni toho nejnasranějšího (ono to sice platí o inteligenci a největším blbovi, ale s citama to bude stejný). Vědom si této skutečnosti, musel jsem se dnes také odměnit. V úžasném Bylo nebylo jsem si odnesl nejen nuttelový cheesecake a dobroty z nepomuckého pivovaru Zlatá kráva NEIPA 13° a TRAKTOR 14°, ale i tykání a objednávku na med z našeho EkoParku Černovous. Ta samota se mi začíná zamlouvat...
Den 8
Určitě znáte ten pocit, kdy se na něco díváte a víte, že je něco jinak, ale nevíte co. Já si během celého týdne udržoval tento vztah s naším odpadkovým košem. Pokaždé, když jsem něco vyhazoval, jsem se na pár vteřinek zastavil a zkoumavě zjišťoval, co je v nepořádku. Až dnes, při vynášení, mi to došlo - nedal jsem do něj pytel na odpadky. Takže vana sice perfektně těsní, ale je aktuálně nejen od vosku (umejval jsem v ní nádoby na krmení od včel), ale teď i od zbytků z koše.
Jako rodič, který je neustále minimálně o 30 minut pozadu za tím, co potřebuje stihnout, jsem identifikoval jednu zcela zásadní provozní chybu. Dávám zbytečně a nesmyslně na výběr.
Začátečnické chyby jako:
“Chcete se koupat ve vaně nebo sprchovat?”
“Chcete k snídani vajíčka nebo chleba?”
“Chcete jít na houby nebo na hřiště?”
Pokud máte dítě jedno, tak je to v pohodě. Ale pokud máte dvě, tak je tu šance limitně se blížící 100%, že si každý vybere něco jiného. Takže se koupeme i sprchujeme, smažíme i mažeme a sbíráme i kopeme. A to čas prostě nešetří!
Víte jak se mi dařilo celý týden ve škole při vyzvedávání Štófy nic nezapomenout? Tak poslední den jsme tam nechali kastrůlky s obědem a zjistili to po 15 km cesty domů. A víte jak se nám dařilo celý týden nezvracet? No tak zapomenutej oběd se hodil, protože ten původní nechal Kryštof někde u Vlkova v pangejtu...
A jsem rád, že jsem svým dětem dokázal předat touhu jít za velkými cíli. Posouvat svět kolem sebe i sebe samotné kupředu. Většině dětí totiž stačí, když mimo školu mohou tancovat, chodit kreslit, hrát fotbal nebo zpívat. Můj syn mi při puse na dobrou noc oznámil, že chce hrát na basu...
Den 9
Sobota má být odpočinkový den a na jeho intelektuální úrovni to bylo vidět už od rána. Kryštof mi celou snídani (hodinu) vyprávěl o tom, jak je jeho prostírání poskládáno ze světlých a tmavých odstínů barev. Chvíli jsem myslel, že má nějakej záchvat, ale zjevně šlo o přetlak z celotýdenního zápřahu ve škole a potřeboval nějak ventilovat ty hovadiny, co se nám občas tvořej v hlavě všem.
Já se probudil už ve 4:58 a abych ty dvě hodiny do rozbřesku nepromrhal zbytečně, rozhodl jsem se vytvořit platformu pro své zápisky na webu EkoParku Černovous. První hodinu jsem si připomínal základy Wordpress a druhou hodinu se s tím lopotil, abych zjistil, že je to vlastně blbost, nikdo to číst nebude a kašlu na to a celé to smazal. Takže svůj sen stát se věhlasným humoristou si nechám na jindy…
Dnešek byl pro náš golfový areál sváteční, protože byl první den Mistrovství klubu. A aby z toho slepice taky něco měly (krom golfových balónů, které jim pravidelně dělaj ďůlky do kurníků), dal jsem jim k snídaňové ultrahyperekogalaktické směsi ještě hranolky!
A ukázalo se, že manželka na dovolený fakt pije jak duha. A provařila se uplně sama. Nejdřív bez varování navrhla, že přiveze domů Limoncello a Prosecco a uděláme si italský večer a drink. Což by u normální partnerky byla zcela běžná a v podstatě fádní informace. U mé ženy, která je navátá když projde kolem rumový pralinky, je potřeba zbystřit. No a podtrhla se tím, že další zprávu doplnila o italskou vlajku. O které poznamenala, že je nějaká vyblitá. Asi tak vyblitá, jako jsou všichni Irové, kterejm ta vlajka ve skutečnosti patřila.
Obávám se, že jsem to s tím podstrojováním slepicím přehnal. Ještě v pondělí stačilo u vrátek zachrastit pšenicí a mohly si brka ztrhat, jak se hnaly k misce. Dneska jsem k večeři servíroval karbanátky s bramborovou kaší, meloun a švestky a takhle přezíravé pohledy jsem vnímal naposledy u zkoušky ze statistiky na VŠ. Pomalu se bojim, že jim nebude stačit ani to irský Limoncello.
Večerní koupání je pro mne rozčarováním. Copak je tak složité hrát si láskyplně v bublinkách, než taťka připraví večeři? Nikdy by mne nenapadlo, že je zajímavější zkoušet jak hluboko do nosu si lze narvat kartáček na zuby. Případně kolik litrových odměrek vody je možné vylít z vany na podlahu, než to doteče do kuchyně. Takže pro dnešek jsem provedl změnu - v 17 hodin jsem uprostřed zahrady pustil ostřikovač, vysvlékl děti a nechal je pod ním lítat. Ke konci jsem po nich mrsknul 3 kýble saponátu a bylo vykoupáno!
Den 10
Den začal skvěle - Kryštof nám k snídani rapoval. Celej text si nepamatuju, udržel jsem jenom refrén “Brambory shnilé, tváříte se jak omráčený meloun!”. Ta fascinace rozkládající se zeleninou je skutečně všeobjímající a zajímalo by mě, jestli je to stejné, jako když jsme my na všechno odpovídali “bagr”.
Náročnou neděli, která byla zároveň finálovým dnem Mistrovství klubu, jsme zvládli bravůrně. Prckové rozváželi pití po hřišti vysušeným golfistům, obsluhovali v restauraci, stavěli a ujídali raut, točili pivo, nosili nádobí,...Jsem na své děti skutečně pyšný! A to i v tomto momentu:
“Tati, mám super vynález!”
“Jakej Piškote?”
“Takhle si sednu na rohlík…(ukazuje jak má na bugině pod zadkem rozválcovanou půlku rohlíku)”
“A co s tím?”
“No nejen že je placatej a dobře se kouše, ale je i teplej!”
Zbytek odpoledne, podvečeru, večeru a noci (žena přilétá o půlnoci) jsme společnými silami věnovali úklidu. Já uklízel, Kryštof si hrál, Ema roztahala vše, co jsem uklidil a Žán zmateně kličkoval po domě a vysával vše, co nešlo vysát.
Přátelé, tímto naše společné dobrodružství končí. Děkuji vám za možnost ventilovat své zážitky a mít u toho pocit, že to někoho zajímá nebo že se mnou někdo dokonce soucítí. Přeji vám, abyste měli tak skvělé děti a ženu a život, jako mám já. A rozloučím se fotkou Emy, která ví, jak si nastavit pohodlí při sledování pohádek...
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 44. - Děláme kotrmelce
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 42. - Deník slaměného vdovce vol II.
