dnešní hra na Hazlově pro mě byla převratná.
Nastoupila jsem hned ráno a začalo drobně ale vytrvale pršet. A já šla zdolat tu svoji metu pod 130.
Bohužel už byly zimní greeny a já pochopila, co to je.
Na první jamce jsem vystřihla 13 ran a vrátila se znovu na odpaliště.
11 ran.
Na druhé jamce, která má par 3, jsem skončila na sedmi ranách.
Třetí jamka šílených 11.
Zkrátím to: v dešti s promočenými botami jsem nedošla ani devítku.
Zašla jsem na oběd (bramboračka) a vrátila se na hřiště.
Začalo svítit sluníčko.
A já si řekla: kruci, tak buď si tuhle poslední návštěvu užiju golfík anebo se tu protrápím a odjedu otrávená. A s tím jsem šla znovu na první odpaliště.
Zastrčila skorkartu do begu a hrála jen tak pro radost z golfu a počasí a supernádhernýho hřiště.
Nevím, kolik jsem zahrála na té které jamce.
Hrála jsem prostě jen tak, na rozloučenou.
Převratné je pro mě to, že jsem místo soutěžení, okusila jaké je to hrát pro radost.
(Soutěživé typy pochopí).
Konec mé prvni sezóny mi tak přinesl ten největší dárek. Jak jsem sama šla hřištěm, uvědomila jsem si, co jsem se všechno naučila:
že e-cart není skórkarta
jak se skládá a rozkládá vozejk
že par není pár
že sendevedž není druh hamburgru
atd.
A uvědomila jsem si, co jsem tento rok zvládla:
že na začátku jsem byla po 9 grogy a teď ušlápnu 18 úplně v klidu
že jsem poprvé namastila na hřišti 226 a to je dávno pryč (jasně, kdekdo se ušklíbne ale pro mě to byl takový začátek)
že jsem se naučila slang a i nějaká pravidla z "oboru", který mi byl cizí.
atd.
Ale nejdůležitější, co jsem si u dnešní hry "na volno" uvědomila bylo, jak mě golf nesmírně obohatil!:
dal mi možnost chodit krásnou přírodou se zábavným programem
dal mi možnost poznat fajn lidi
dal mi adrenalin před každou ránou
dal mi chvíle obyčejného "nezávadného" lidského štěstí.
A tak do konce roku vem čert těch 130 ran.
jó, v novém roce?
Jasně, jedna z met.
.
. Ale když trefíš green až 7. ranou, tak je to dost jedno
