Dneska jsem hrál poprvé na hřišti. S trenérem jsme šli Starou Boleslav, abych získal svoje hráčské osvědčení. Celé to ale začalo předchozí víkend, kdy mi na drivingu došlo, že jsem odpálil tisíce míčků z rohože, ale z trávy jsem zkusil jenom pár ran pro srandu. Takže jsem totálně namohl předloktí asi dvěma sty míčky a navrch si vypěstoval blok. Kdy abych neublížil trávě, tak se při švihu na poslední chvíli stáhnu a míčky při nejlepším topuju.
V tomto rozpoložení přijíždím za deset deset do Staré Boleslavi. Tee time v celou a můj naivní plán se aspoň trochu rozehrát kazí trenér slovy, “Tak co, dem na to?”
“Jasně!”
1. jamka, rovný 4 par - Beru do ruky sedmičku. Na jistotu. Jak se ještě ukáže, bude to dneska hlavní hůl. Zapíchnu týčko a utichnou obě dvě sekačky které upravují hřiště. Cítím jejich pohled a řikám si, tak takhle se cítí profíci na prvním odpališti. Prásk. Krásná rovná rána 120 metrů doprostřed fairwaye. Vy s tim golfem naděláte, myslim si, zatímco sekačky místo potlesku zase spustí. Jde se útočit na vlajku. Druhou ráno neomylně narvu doprava do červené vody. Snažím se oslnit trenéra tím, že mu cestou do křovisek předřikávám jaké mám možnosti. Nemusí vědět, že jsem pravidla dočítal do jedné do rána. Abych ho ujistil, že překážky znám, končí i moje další rána po dropu v stejném křovisku. Trenér mě uklidňuje zprávou, že podle stablefordu už jsou všechny další rány stejně irelevantní, ale prý ať si zkusim jamku dohrát.
Na druhém odpališti si mě přijel prohlédnout místní marshall. Asi se rozkřiklo, že hraju dobře pod tlakem. Strategicky zvolil sdílené odpaliště dvojky, čtyřky a sedmičky, aby tak pokryl co nejvíc mé hry. Sedmičkou odehrávám 5 metrů před týčko. Předzvěst další škrtlé jamky. Odebíráme se přes můstek na trojku, první třípar a já se snažím zlehčit situaci poznámkou, že to může být už jenom lepší. Trenér mi mlčením dává najevo souhlas.
“Tohle je nejlehčí jamka tady. Tady musíte skórovat.” Dodává mi trenér kuráže a jde se schovat. Beru do ruky sedmičku a poprvé trefuju grýn.
“Krásně topnutý”, připojuje se s gratulací kouč.
Po mém signature čtyřpatu oslavuju první double bogey.
Čtyřka a první pětipar. Kdybych míček dvakrát v rafu neškrtl nemusela se škrtat celá jamka.
Pátá jamka a moje první “Fore!”. Podle trenéra budu muset vedle patování zapracovat ještě na křiku. Bylo by fajn, kdybych upozornil na letící míček dokud je ještě v pohybu.
Na šetce druhou ranou atakuju green, ale moje sedmička nestačí a tak se jen tak tak vyhýbám bankru. Se slovy “Aspoň že mi to nepadá do písku” škádlím štestěnu. Míček balancuje na hraně trávy a pasti a já si nemám kam stoupnout. Vlajka je na bližším okraji, takže potřebuju hrát prudce nahoru a prudce dolu na asi 4 metrech. Po deseti cvičných švizích moje ráda dopadá půl metru vedle jamky a já dostávám palec nahoru od marshalla. Odjíždí a tak nevidí můj signature čtyřpat.
Sedmička je třípar a ty mi jdou. Bohužel moje jinak konzistetní sedmička vynechává asi deset metrů a tak mám příležitost zkusit si hru z bankru. I přes veškerou snahu tuhle jamku budem počítat.
Na osmičce mají po dnešku nejlépe uhrabaný bankr v celém Polabí, potom jak jsem z něj na třikrát lovil míček.
Devítka s ostrovní jamkou je taková hezká tečka za dnešnim dnem. Poprvé mám své rány pod kontrolou, což dokazuji trenérovi tím, že ho neposlechnu, když mi radí, že si mám nahrát do výhledu nalevo. Profík ve mě to chce ale vzít přes roh. Aby bylo jasno, tak škrtáme jamku se slovy “Kdybyste to hrál jak jsem vám řekl, mohl jste mít bod”.
Odjíždím šťastný s deseti body a osvědčením. Taky jsem o něco chytřejší. Například vím, že kdybych strávil trénováním patování víc než hodinu, neškrtali bysme polovinu jamek a na té druhé půlce bych měl v průměru o dvě rány míň. Zadruhé, původně rozvrhnutých 16 minut na jamku, což se mi jevilo jako strašně moc, se ukázalo akorát, když potřebujete na každou jamku okolo osmi ran. Ani jsem si nestihl sníst svačinu.