Tak jsem včera byl na turnaji na Slapech.
Popravdě to pro mě bylo utrpení, ale když zde popíšu co vše předcházelo turnaji tak snad pochopíte tu frustraci.
1) V pátek jsem byl poprvé na tréninku s trenérem. Když si mě nahrál na video, tak mi řekl několik pozitiv i negativ. Nápřah a rovina švihu je moc dobrá a je prý spodivem, že jsem se to tak sám naučil bez trenéra. Tak tím pozitiva skončily. Hůl držim blbě, váhu mám blbě, přenášení váhy také (to jsem věděl), a prý na svou výšku mám kratší hole a sneslo by to prodloužení ještě o palec. Teď mám prý o půl palce a moc se k tomu ohýbám. Poté mi ukázal jak mám hůl držet a co mám cvičit. Taky jsme se dohodli na pokračování příště. Na drivingu jsem pak trénoval nový úchyt a i to celkom šlo, létalo to dál, ale s menší přesností.
2) V sobotu jsem makal na zahradě a přepísknul to a pohmoždil se levé zápěstí. Celou neděli jsem to pak léčil a do poslední chvíle se rozhodoval jestli jet. Když jsem v pondělí ráno zkoušel cvičně švihy, tak to sice bolelo ale šlo to. Těšil jsem se, tak jsem nakonec vyrazil. Cesta byla utrpení. V prudčích zatáčkách jsem si musel pomáhat druhou rukou, měl jsem problém s přetáčením zápěstí. Navíc jak jsem se rozhodoval do poslední chvíle, tak jsem podcenil balení a 20 kiláků od domu si vzpoměl na kraťasy a kšiltovku na šnůře. No vrátit bych se už nestihl, takže jsem to odehrál v dlouhých kalhotech, ale místy mi bylo horko. V autě jsem pak ještě našel náhradní kšiltovku. Ovšem díky tomu, že jsme měl jiné kalhoty, tak jsem neměl kapesníky a počínající rýmu odnes tedy ručník.
3) Příjezd na hřiště za hodinu proběhl v pohodě na drivingu ale přišlo zásadní zjistění. Odpalovat jde, ale se svojí vzdáleností počítat nemohu, navíc díky nemožnosti vytočit zápěstí mi vše zahybá doprava mnohem víc, než jsem zvyklý. Nakonec jsem to rozhýbal a celkem to šlo. Patování bylo další katastrofa nějak to strhávalo doprava i tam.
4) Startovní čas nám posunuli, protože se vyskytl nějaký organizační problém a do flightu nám přibyla jedna spoluhráčka s HCP 25. Od začátku jí pořád něco vadilo. Chvíli si někdo povídal na vedlejší jamce, pak jsem cinknul holema, pak jsme se bavili moc nahlas se zbytkem flightu. Prostě furt něco. Nakonec jsme se báli i dýchat, aby sme jí nerozhodili. Na jedné z jamek vyndala spoluhráči, že jí nevyndal vlajku. Tak řekl, že o to nepožádala, tak odpověděla, že to je snad jasné a že se má příště tedy zeptat. Tak se zeptal na další jamce a dostal sprda, že jí vyndat nechce a když bude chtít tak si sama řekne. No prostě ideální společník co jede na bugyně.
5) Zpět k mé hře. Po drivingu jsem měl pauzu cca 45 minut a když jsem přišel na řadu tak zapěstí už bylo zase ztuhlé. První promach na prvnim týčku na náladě taky nepřidal. Chtěl jsem to dohnat hybridem, ale zápěstí opět nezafungovalo a já skončil v bankru a nakonec měl velký problém první jamku vůbec dohrát. Nic nešlo. Pak jsem se ale rozehrál a kupodivu zvládnul 5ku. Na šesctce opět zklamal hybrid (už sem ho pak ani nevytáhnul) a já přišel díky křoví od další rány. Pak už vše relativně šlo, teda krom kratších ran a zahybání doprava a tragickému patování. Poslední dvě jakmky už byla tragédie. Ruka bolela a já byl na 17 po třetí ráně 40 metrů od grýnu. Jenže když pak dáte bunker, přestřelíte grýn, pak přečipnete jamku a nakonec přijde trojpat tak co s tím? Poslední jamka už bylo totální utrpení kdy díky pravé straně jsem hrál přes keře z dropzóny do nejprudšího kopce a dostal se tam až na osmou ránu.
I tak to bylo 33 Stb. Myslím, že kdybych neměl problém s rukou mohl to být krásný výsledek, zvlášť když na druhé devítce jsem už vyloženě trpěl. A to jsem na 17 ještě zapoměl hůl a pak si dal s bugynou krásnou jízdu pro hůl v počínající tmě.
Cesta domu v noci už byl jen bonus, ale hezký. Měl jsem ještě potkat srnku a byl by to vyloženě úspěšnej den. Teď sedim doma, leduju ruku a doufám, že se dá do pořádku.
). 
Na nerest to pin jsem byl nejblíže dlouho, 237 cm, než mne o 11 cm přestřelil další senior. Tak jsem ve výsledku trpěl jako pes, že nebyla žádná cena. Ceny byly totiž whisky 
)
