Blog Deníček golfového manažera 1. - Úvod do problematiky

Pěkné odpoledne všem,

jestli si myslíte, že mne k psaní donutil @requo s driverem u spánku, tak máte rozhodně pravdu. Jsem od přirození psavá osoba, takže pár mých blogů se po golfových internetech povaluje, bohužel jsem dospěl ke zjištění, že jsem:

1. bez témat k psaní
2. byl několikrát osočen, že si psaním blogu jen honím triko

Tzn. abychom tyto dva body vyřešili a @requo tak mohl přestat držet moje dítě a psa jako rukojmí, navrhuji následující:

1. budu hrozně rád, pokud sami přijdete s nápadem, co by vás kolem provozu golfového hřiště zajímalo a já k tomu zkusím vypracovat svůj osobní zaujatej elaborát. Moc mne teda nenapadá, proč byste to dělali, ale třeba se tu nějakej šťoura v komentářích objeví.
2. pohoním si triko v tomhle prvním příspěvku a tak budete všichni vědět už dopředu o co jde a nebude vás moje psaní tolik šokovat. Takže jdeme na to.

Hořehledy jsem vyženil. Někdo vám sice může tvrdit, že jsem pracoval v PR a marketingu a byl jsem vhodnej kandidát, ale to sou kecy. Normálka jsem si nabrnknul dceru majitele a přes ní se sem natlačil. Aby hnedka nepřišli na to, že sem kopyto, tak sem si nechal udělat kurzy na maršála, rozhodčího a trenéra. Ono totiž jakmile můžete prudiče odpálkovat dobře mířeným direktem za použití ostře laminovaného lejstra, je vaše pozice v podstatě neotřesitelná. Zároveň jsem šikovně zmanipuloval excel a powerpoint a s pomocí jejich ničivé neúprosnosti jsem vyházel všechny zaměstnance, teda až na pár výjimek. Na cestě k mému kralování nestálo již nic.

A kraluji už 7. rokem. Za mé hrůzovlády povstal hořehledský fénix z popela. Hřiště je rok od roku krásnější, postavili jsme hotel pro 40 hostů, restaurace je v sezóně plná k prasknutí, prostě jsem to zmenedžoval do růžova.

Věřím, že na provoz golfového resortu můžu nabídnout řadu originálních pohledů, protože když k nám do Hořehled vyrazíte, v kanceláři mě nenajdete. Buď vás budu obsluhovat na recepci nebo za barem, občas uklízím pokoje nebo běhám s křoviňákem po hřišti, trénuju děti na drivingu nebo vám rozdám trestný za blbě dropnutej balon. Občas mě najdete v žumpě, ale to jen když se ucpe (tak 3x do roka). A občas ležím pod hromadou papírů (reálně tam spim, ale z venku to vypadá upracovaně), které na mne hrnou mé oblíbené instituce a jejich arzenál je smrtící - úřad práce, hygiena, BOZP, ČOI, EET, životní prostředí, samospráva, svoz odpadů,...

Abych to nějak optimisticky zakončil - nebudu zde tvořit nic naučného, fundovaného a obdiv vzbuzujícího. Budu psát své prosté myšlenky. Budu psát jak mi zobák narost a pohledem svým, omezeným a zcela konkrétním. A kdokoli mne bude chtít konfrontovat, budu moc rád...