Probouzíte se do slunečného rána, automatické ovládání domu vám s rozbřeskem roztáhne žaluzie, kávovar dle časovače na vteřinu přesně uvaří prémiové espresso. Slyšíte jemné pravidelné cvakání, jak zahradník v rohu zahrady nůžkami na nehty zastřihuje bonsaje, chůva zodpovědně vypravuje děti do školy, aby je řidič dovezl včas a pokojská začíná utírat prach na zlatých cihlách, které máte vyrovnané v rohu obývacího pokoje. Začíná další běžný den, když váš pohled padne na článek, který otřese prazáklady vaší buržoazie!
Chápu, že to není primárně golfové téma, ale profesně se mne dotýká a protože podobné slátaniny vycházejí v médiích pomalu každý den, možná není od věci se na to mrknout i z druhé strany. A zajímal by mne motiv autorů a vydavatelů, protože dle mého jen vytváří neužitečné napětí ve společnosti a především roztáčí nikdy nekončící spirálu.
Aby nedošlo k nedorozumění – já bych přál kdekomu (schválně nepíšu každýmu, protože svět musí bejt v rovnováze) hodinky s vodotryskem, 3 auta, chatu ve Španělsku a čerstvý rohlíky každý ráno. Ale mám takový vnitřní pocit, že monotónní články o vyděračskejch zaměstnavatelích nás tam nedotáhnou.
Vždyť každá alespoň trochu rozumně fungující firma běží na stejném základu jako ta domácnost. Na jedné hromádce má výdaje a na druhé příjmy. A pokud to jen trochu jde, tak stranou je ještě ta hromádka na nečekaný průšvihy. No a pokud se hromádka s výdaji začne zvedat, má ta firma jen několik málo možností, co s tím:
Aha, takže to že jsem dostal v práci přidáno, znamená, že všude okolo zdražili, aby si mohli dovolit mi přidat. Hmmm....
Chápu, že to není primárně golfové téma, ale profesně se mne dotýká a protože podobné slátaniny vycházejí v médiích pomalu každý den, možná není od věci se na to mrknout i z druhé strany. A zajímal by mne motiv autorů a vydavatelů, protože dle mého jen vytváří neužitečné napětí ve společnosti a především roztáčí nikdy nekončící spirálu.
Aby nedošlo k nedorozumění – já bych přál kdekomu (schválně nepíšu každýmu, protože svět musí bejt v rovnováze) hodinky s vodotryskem, 3 auta, chatu ve Španělsku a čerstvý rohlíky každý ráno. Ale mám takový vnitřní pocit, že monotónní články o vyděračskejch zaměstnavatelích nás tam nedotáhnou.
Vždyť každá alespoň trochu rozumně fungující firma běží na stejném základu jako ta domácnost. Na jedné hromádce má výdaje a na druhé příjmy. A pokud to jen trochu jde, tak stranou je ještě ta hromádka na nečekaný průšvihy. No a pokud se hromádka s výdaji začne zvedat, má ta firma jen několik málo možností, co s tím:
- Vykašlat se na to– mnohdy ne uplně blbý nápad, ale ten v obecném pohledu společnosti 2x nepomůže.
- Snížit ostatní výdaje– no pokud jsme aspoň trochu normální, tak tady už moc není kam. Logicky chci mít výdaje co nejnižší a další tlak už může mít vliv na kvalitu či kvantitu nabízeného.
- Sáhnout do rezervní hromádky – to ten problém vyřeší jen krátkodobě a tak to určitě není šťastné řešení.
- Zvýšit příjmy
- Zlepšení služeb– není zrovna snadný vymyslet způsob, jak při zachování výdajů zlepšit nabízené služby. Ne každej z nás je marketingovej génius, aby prodával naleštěný prdy a lidi mu za to rvali ruce. V každém provozu je prostor pro optimalizace, ale i ten má svoje časoprostorový omezení. A z mý zkušenosti skoro každej takovej krok ve výsledku vede k:
- Zdražení– no jasně! Vyvolám hysterii kolem kávy - nakoupím v Makru v akci ve velkym hořký mandle, dodavateli kafe začnu vyhrožovat, že pokud mi nedá každý druhý balení zadarmo, tak půjdu ke konkurenci a k tomu musí přihodit zadáčo novej porcelán. Voalá, nezměnil jsem nic, ale kafe můžu zdražit o pětku na hrnku.
Aha, takže to že jsem dostal v práci přidáno, znamená, že všude okolo zdražili, aby si mohli dovolit mi přidat. Hmmm....