Levá půlka obličeje ještě tvrdě spí zabořená do polštáře. Tu pravou právě vytrhl ze spánku budík a její oko se zmateně snaží zorientovat v rozmazané realitě. Pár mrknutí dovolí zaostřit na šero místnosti a potvrdí tak čím dál víc zřejmou jistotu brzkého rána. Pokus o nádech vyústil v chraplavé odkašlání, které alespoň konečně probralo i levou tvář. Prostorové vidění umožňuje výhled skrz pootevřené žaluzie na olovnatou oblohu, silným větrem ohýbané větve zelených borovic a žlutou vlajku třepotající se na 7. greenu. Je až nudně samozřejmě, že se celý obraz pohupuje v kapkách deště stékajících po okně.
Jakoby samo počasí vědělo, jakou kulisu dát zprávám, které dnešní den přinese.
Je nadmíru povznášející a zároveň zvláštně úzkostné si uvědomit, že hořehledské hřiště je němým svědkem tisíců různorodých zážitků. Tráva roste a vítr se prohání kolem svatebních slibů, bolestných proher, bezstarostných rodinných odpolední či prvních trefených míčů. Jako totem golfového kmene, jako nekonečná kronika, jako moudrý stařec shovívavě hledící na svá vnoučata. A tak nějak věřím, že když si sednete do mokré trávy a pečlivě se zaposloucháte do ševelení listí, všechny příběhy uslyšíte.
A přestože dnes Hořehledy přišly o jednoho svého člena a je nám všem hrozně smutno, tak vím, že to přejde. Protože její rány, stopy v trávě od jejího vozíku, vypíchnuté pitchmarky a vrácené řízky, bude hřiště ve svém příběhu vyprávět navěky.
Až vás příště obklopí zeleň osmého greenu, zastavte se na pár vteřin. Zavřete oči, rozevřete dlaně, zakloňte hlavu a poslouchejte. Stojí to za to!
Jakoby samo počasí vědělo, jakou kulisu dát zprávám, které dnešní den přinese.
Je nadmíru povznášející a zároveň zvláštně úzkostné si uvědomit, že hořehledské hřiště je němým svědkem tisíců různorodých zážitků. Tráva roste a vítr se prohání kolem svatebních slibů, bolestných proher, bezstarostných rodinných odpolední či prvních trefených míčů. Jako totem golfového kmene, jako nekonečná kronika, jako moudrý stařec shovívavě hledící na svá vnoučata. A tak nějak věřím, že když si sednete do mokré trávy a pečlivě se zaposloucháte do ševelení listí, všechny příběhy uslyšíte.
A přestože dnes Hořehledy přišly o jednoho svého člena a je nám všem hrozně smutno, tak vím, že to přejde. Protože její rány, stopy v trávě od jejího vozíku, vypíchnuté pitchmarky a vrácené řízky, bude hřiště ve svém příběhu vyprávět navěky.
Až vás příště obklopí zeleň osmého greenu, zastavte se na pár vteřin. Zavřete oči, rozevřete dlaně, zakloňte hlavu a poslouchejte. Stojí to za to!
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 39. - Ošukanej netopýr
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 37. - Lék na rakovinu
