Nerad, ale volně navážu na svůj předchozí opus. Už se však nebudeme v krvi vládce temnot po krk koupat, jen si opláchneme kotníky v brouzdališti se rtutí, maximálně se párkrát sklouzneme po skluzavce ze struhadla do bazénku s jódem. V rámci duševní sebeterapie a obecného povznesení golfového prostředí jsem si naordinoval článek pozitivní a motivující. Takže pro začátek splněno. Nehledejte zde tudíž žádné morální poučení, žádné informativní proteiny a pravděpodobně ani zábavu. Prostě se jen potřebuju vypsat...
Neustále sluníčkový a veskrze pozitivní lidi mě serou. A je pravda, že nonstop pruzení a držkování je mi sympatické a je mojí přirozenou součástí, mám to v sobě. Ale stejně jako se nechcete celý den dívat na bezustání se tlemícího kokota, tak i z člověka začínajícího každou větu “..., ale...“ vás brzo začne svědit v podpupíčí! A protože toho smutného bylo posledně hodně, je třeba se podrbat...
Byli jsme s @requo v Cihelnách na semináři ČGF Bav se golfem. Obsah semináře, z důvodů popsaných posledně a výše, vynechám. Oproti tomu si vzpomenu na až geniálně uvolněnou atmosféru, pivo v kelímku a wedžku na místní akademii. Stovky, možná tisíce utopených míčů, krevety, kachnu a rum. A další den jedna z nejlepších 18tek, co jsem si kdy zahrál. Famózní hřiště, 300 m drivy, 84 ran...
Na konci května jsme měli poslední seznámení s golfem pro děti v tomto pololetí. Skutečně mě dostalo, že nám za 3,5 roku prošlo pod rukama přes 2 000 snad budoucích golfistů...
Minulý týden jsme měli domluvené rodinné focení v Sedlčanech, které jsem si chtěl zpestřit opět s @requo (btw. další ohromná vizitka golfu – člověk, kterého jste před 2 rokama neznali, s váma v podstatě bydlí) hrou na Čertově břemeni. Focení bylo zrušeno, tak jsme to přeplánovali na Hostivař. Den předem jsem si byl pinknout Hořehledy a kdybych mlátil hlavou hodinu do zdi, byl by to lépe promrhaný čas. Pak to @requo na poslední chvíli musel organizačně zrušit a já byl rád. Ale hole jsem si stejně vzal, na poslední chvíli z auta napsal třem kámošům z vejšky a přestože každej máme rodinu a kotel práce, byli jsme schopný se potkat. Teetime 19:00 a v 18:00 na Prahu přišly blesky, hromy, kroupy,...někdo ale prostě chtěl, aby to klaplo. V 19:00 vylezlo slunce a my si odehráli s duhou v zádech krásnou večerní devítku...
Malá už není tak malá. Sotva udělá 5 kroků, ale už se mnou puttuje a já mám zase knedlík v krku z toho, jak jsou ty malý lidi bezprostředně úžasný...
Poprvé za sto let jsem si koupil knihu. Byť se Raději zešílet v divočině notně blíží tomu, o čem v tomhle článku nepíšu, mám z tý knihy velkou radost. Ne kvůli obsahu (přestože ten je geniální), ale kvůli tomu, že mě donutila položit mobil...
Miluju svoji zahradu. Každou kytku, co jsem zasadil, každej kus hlíny co jsem zalejval tak dlouho, že na něm začala růst tráva. Nikdy bych si nemyslel, že budu nadšenej z přehazování hnoje...
Tak pro dnešek mám podrbáno. A co vy?
Neustále sluníčkový a veskrze pozitivní lidi mě serou. A je pravda, že nonstop pruzení a držkování je mi sympatické a je mojí přirozenou součástí, mám to v sobě. Ale stejně jako se nechcete celý den dívat na bezustání se tlemícího kokota, tak i z člověka začínajícího každou větu “..., ale...“ vás brzo začne svědit v podpupíčí! A protože toho smutného bylo posledně hodně, je třeba se podrbat...
Byli jsme s @requo v Cihelnách na semináři ČGF Bav se golfem. Obsah semináře, z důvodů popsaných posledně a výše, vynechám. Oproti tomu si vzpomenu na až geniálně uvolněnou atmosféru, pivo v kelímku a wedžku na místní akademii. Stovky, možná tisíce utopených míčů, krevety, kachnu a rum. A další den jedna z nejlepších 18tek, co jsem si kdy zahrál. Famózní hřiště, 300 m drivy, 84 ran...
Na konci května jsme měli poslední seznámení s golfem pro děti v tomto pololetí. Skutečně mě dostalo, že nám za 3,5 roku prošlo pod rukama přes 2 000 snad budoucích golfistů...
Minulý týden jsme měli domluvené rodinné focení v Sedlčanech, které jsem si chtěl zpestřit opět s @requo (btw. další ohromná vizitka golfu – člověk, kterého jste před 2 rokama neznali, s váma v podstatě bydlí) hrou na Čertově břemeni. Focení bylo zrušeno, tak jsme to přeplánovali na Hostivař. Den předem jsem si byl pinknout Hořehledy a kdybych mlátil hlavou hodinu do zdi, byl by to lépe promrhaný čas. Pak to @requo na poslední chvíli musel organizačně zrušit a já byl rád. Ale hole jsem si stejně vzal, na poslední chvíli z auta napsal třem kámošům z vejšky a přestože každej máme rodinu a kotel práce, byli jsme schopný se potkat. Teetime 19:00 a v 18:00 na Prahu přišly blesky, hromy, kroupy,...někdo ale prostě chtěl, aby to klaplo. V 19:00 vylezlo slunce a my si odehráli s duhou v zádech krásnou večerní devítku...
Malá už není tak malá. Sotva udělá 5 kroků, ale už se mnou puttuje a já mám zase knedlík v krku z toho, jak jsou ty malý lidi bezprostředně úžasný...
Poprvé za sto let jsem si koupil knihu. Byť se Raději zešílet v divočině notně blíží tomu, o čem v tomhle článku nepíšu, mám z tý knihy velkou radost. Ne kvůli obsahu (přestože ten je geniální), ale kvůli tomu, že mě donutila položit mobil...
Miluju svoji zahradu. Každou kytku, co jsem zasadil, každej kus hlíny co jsem zalejval tak dlouho, že na něm začala růst tráva. Nikdy bych si nemyslel, že budu nadšenej z přehazování hnoje...
Tak pro dnešek mám podrbáno. A co vy?
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 24. – Šťastný flusanec
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 22. - Satanova krev
