Na začátku letošní sezóny jsem se definitivně rozhodl. “Letos to bude 10 let, co hraješ golf a je jasný, že už to musíš umět. Ten primitivní švihový úkon máš tak vrytý do morku kostí, že když deš v noci v polospánku čůrat, místo oklepání si ho vždycky skoro utrhneš. A tak můžeš radit ostatním. Ba co víc - můžeš se u toho nechat fotit, natáčet a dávat rozhovory. A tvoje moudrost, zkušenost, pohybový talent a doporučení vejdou ve známost mezi celou golfovou veřejnost v republice.“ A tak jsem ve čtvrtek 7. března vyrazil na testování novinek mezi golfovými holemi od GolfProfi do Hodkoviček.
Šel jsem na to chytře a díky znalosti terénu jsem se přihlásil do skupiny, která testovala železa a FW dřeva. Samozřejmě mě lákaly drivery, ale protože má driving v Hodkovičkách jen 220 m a především proto, že mi propadla pojistka na blbost, jsem nechal ohrožování cyklostezky a okolo jedoucích vlaků na jiných borcích.
9:10
Něco mi říkalo, že by mohlo bejt pití a jídlo zdarma a proto jsem vynechal snídani a vyrazil dřív. A nesplet sem se. Takže jsem posnídal Moët a tatarák a pro sichr řek servírce, ať to na účet napíše jako 245 tatranek. Novou rukavičku v proshopu už jsem cáloval za svý. To mrzelo dvojnásob, protože jsem krom červený FJ musel platit i to růžový dámský Mko, do kterýho sem se chtěl narvat a nevydrželo. Za trest jsem nechal zvednutý prkýnko na pánskym záchodě, to je naučí!
9:30
Poplácání rukama s pořadateli. Byl jsem ujištěn ve svém přesvědčení, že jsem tu především proto, že to umim a že můj názor je důležitej a má velkej vliv na golfovou komunitu. Všichni taktně přešli to, že jsem musel udělat objednávku do shopu za 200 000 Kč.
Dostali jsme dotazníky k hodnocení a mě začalo bolet břicho. Částečně z Moëtu s tatarákem, ale hlavně proto, že mě čekalo oprubování celkem více než 40ti holí, z toho přes 30 želez. Nejsem žádná močka, to dám! A snad je ten driving osvětlenej.
Přítomni byli zástupci všech velkých značek (Callaway, Srixon, Ping, Titleist, Taylor Made, Cobra a pak nějaký xixao) s nekonečnou zásobou hlav, shaftů, doporučení i uštěpačných poznámek o neortodoxním švihu.
10:00
Chytře jsem se postavil zcela na levou stranu drivingu, protože když náhodou hraju blbě, tak vždycky do šlajzu. A je potřeba říci, že tímto rozhodnutím jsem se pánům z Pingu, kteří měli stanoviště hned za mnou, postaral o celodenní výbornou zábavu.
Dle doporučení jsme se měli pořádně protáhnout, lehce rozpinkat a pak pokud možno střídat hole a značky, vždy s každou alespoň 5 odpalů. Po prvních 10ti odpalech jsem seznal, že tohle rozhodně bude můj den. Driving jsem trefil jen jednou a to přízemní topinkou, která se odrazila od stromu u plotu. Naštěstí byli všichni zaujati svou hrou a já se rozhodl, že to že netrefím míč přeci nemá žádný vliv na to, abych mohl posoudit, jak dobré hole jsou.
U každé hole jsme mohli známkami 1 – 5 (5 nejlepší) hodnotit vzdálenost, kontrolu, přesnost, odpouštění, vzhled, zvuk a celkový dojem.
Na rovinu se přiznám, že parametry kontrola, přesnost a odpouštění považuji za synonyma a především - když to netrefim, tak ta hůl si tady nezaslouží nic jinýho, než 1ku. Protože kdyby byla dobrá, tak by mi to prostě odpustila a ránu poslala zcela kontrolovaně přesně tam, kam sem chtěl.
Zvuk a vzhled považuji osobně za klíčové parametry a proto jsem v této oblasti byl naprosto nekompromisní. Poté, co si toho všiml Ping a Callaway a vytáhli narychlo zabalené fixy a vodovky, jsem je ze svého hodnotícího archu diskvalifikoval.
10:10
Uprostřed mého životního nápřahu, který by vedl k nekompromisní dělovce, která by tý holčičce za sítí vlevo ustřelila kolo od řídítek, na mě houkl nějaký pupkatý šmoula s výrazem alkoholika v deliriu “Ty seš sKopčák?!“ A von to @Trenér . Vyměnili jsme si kyselé úsměvy, ale moje nálada se zlepšila. Jestli takhle může vypadat profesionální trenér golfu, tak můžu v klidu spát.
11:00
Nálada stoupá, protože nejen že vypadá hrozně, ale hraje dost podobně. A to, že to 2x poslal až za síť na konci drivingu, bylo bohatě vykoupeno tím, že 3x spadnul z horního patra odpaliště dolů mezi moje topnutý balony.
Jinak fyzička drží, po cca 150 ti odpalech necítím vůbec nic - ani ruce, ani nohy. Šel jsem si dát sváču - kafe, sušenku, oběd a druhýho Moëta, snad se to srovná.
11:30
Fotograf se snaží mne vyfotit tak, abych nebudil hrůzu na první pohled. Nakonec si vybral fotku zezadu proti slunci, jasná titulka. Po mě šel na řadu @Trenér a ten chudák s foťákem se rozplakal.
12:10
Z nějakého důvodu si mne vybrali pro nějaký rozhovor a detailnější focení. Po 300 odpalech, 2 flaškách a tuně žrádla mě museli ze schodů podpírat a na místo focení odvézt na rudlíku. Doufám, že nefotili ten poblitej záhon bledulí, do kterýho pak @Trenér upad.
12:30
Zvracení pomohlo, jsem zase ve formě a jdu na dřeva. Podařilo se mi trefit 3x za sebou driving, což okolo stojící spolutrpitelé ohodnotili zřetelným pokývnutím hlavy a pánové z Pingu začali tleskat.
13:30
@Trenér usnul uprostřed drivingu, když si šel sebrat omylem odehraný provéčko. Přestože bylo konečně na co mířit, moje šlajzy ani hůky to nesrovnalo. Každopádně jsem pyšný na to, že jsem každé značce dal rovnocennou šanci ukázat, jak dobré hole vyrábí. A je politování hodné, že v dnešní přetechnizované, automatické robotické době nedokážou vyrobit hůl, která hraje rovně.
13:49
Přichází informace, že za 20 minut bude pršet. U zbývajících prázdných políček volím písemkovou metodu – žádné číslo se nesmí opakovat víckrát za sebou. V mumraji překotného vyplňování a balení se mi podařilo stopit 3 bagy shaftů od Srixonu, takže konečně budu moct dodělat u baráku plot.
14:30
Opouštím se slzou v oku, ochrnutou polovinou těla a poblitou mikinou driving v Hodkovičkách. Byl to nezapomenutelný zážitek a pokud mne budou chtít pánové z GolfProfi pozvat znovu, tak nemají všech pět pohromadě. Jo abych nezapomněl – kapky počínajícího deště probraly i @Trenér . Zlomeným shaftem zručně vydloubal drivingáče zarytý hluboko do žeber (zjevně neusnul na drivingu poprvé), odšoural se k baru, kde do sebe zlomil přípravek na čištění kávovarů a odešel na tramvaj...
Šel jsem na to chytře a díky znalosti terénu jsem se přihlásil do skupiny, která testovala železa a FW dřeva. Samozřejmě mě lákaly drivery, ale protože má driving v Hodkovičkách jen 220 m a především proto, že mi propadla pojistka na blbost, jsem nechal ohrožování cyklostezky a okolo jedoucích vlaků na jiných borcích.
9:10
Něco mi říkalo, že by mohlo bejt pití a jídlo zdarma a proto jsem vynechal snídani a vyrazil dřív. A nesplet sem se. Takže jsem posnídal Moët a tatarák a pro sichr řek servírce, ať to na účet napíše jako 245 tatranek. Novou rukavičku v proshopu už jsem cáloval za svý. To mrzelo dvojnásob, protože jsem krom červený FJ musel platit i to růžový dámský Mko, do kterýho sem se chtěl narvat a nevydrželo. Za trest jsem nechal zvednutý prkýnko na pánskym záchodě, to je naučí!
9:30
Poplácání rukama s pořadateli. Byl jsem ujištěn ve svém přesvědčení, že jsem tu především proto, že to umim a že můj názor je důležitej a má velkej vliv na golfovou komunitu. Všichni taktně přešli to, že jsem musel udělat objednávku do shopu za 200 000 Kč.
Dostali jsme dotazníky k hodnocení a mě začalo bolet břicho. Částečně z Moëtu s tatarákem, ale hlavně proto, že mě čekalo oprubování celkem více než 40ti holí, z toho přes 30 želez. Nejsem žádná močka, to dám! A snad je ten driving osvětlenej.
Přítomni byli zástupci všech velkých značek (Callaway, Srixon, Ping, Titleist, Taylor Made, Cobra a pak nějaký xixao) s nekonečnou zásobou hlav, shaftů, doporučení i uštěpačných poznámek o neortodoxním švihu.
10:00
Chytře jsem se postavil zcela na levou stranu drivingu, protože když náhodou hraju blbě, tak vždycky do šlajzu. A je potřeba říci, že tímto rozhodnutím jsem se pánům z Pingu, kteří měli stanoviště hned za mnou, postaral o celodenní výbornou zábavu.
Dle doporučení jsme se měli pořádně protáhnout, lehce rozpinkat a pak pokud možno střídat hole a značky, vždy s každou alespoň 5 odpalů. Po prvních 10ti odpalech jsem seznal, že tohle rozhodně bude můj den. Driving jsem trefil jen jednou a to přízemní topinkou, která se odrazila od stromu u plotu. Naštěstí byli všichni zaujati svou hrou a já se rozhodl, že to že netrefím míč přeci nemá žádný vliv na to, abych mohl posoudit, jak dobré hole jsou.
U každé hole jsme mohli známkami 1 – 5 (5 nejlepší) hodnotit vzdálenost, kontrolu, přesnost, odpouštění, vzhled, zvuk a celkový dojem.
Na rovinu se přiznám, že parametry kontrola, přesnost a odpouštění považuji za synonyma a především - když to netrefim, tak ta hůl si tady nezaslouží nic jinýho, než 1ku. Protože kdyby byla dobrá, tak by mi to prostě odpustila a ránu poslala zcela kontrolovaně přesně tam, kam sem chtěl.
Zvuk a vzhled považuji osobně za klíčové parametry a proto jsem v této oblasti byl naprosto nekompromisní. Poté, co si toho všiml Ping a Callaway a vytáhli narychlo zabalené fixy a vodovky, jsem je ze svého hodnotícího archu diskvalifikoval.
10:10
Uprostřed mého životního nápřahu, který by vedl k nekompromisní dělovce, která by tý holčičce za sítí vlevo ustřelila kolo od řídítek, na mě houkl nějaký pupkatý šmoula s výrazem alkoholika v deliriu “Ty seš sKopčák?!“ A von to @Trenér . Vyměnili jsme si kyselé úsměvy, ale moje nálada se zlepšila. Jestli takhle může vypadat profesionální trenér golfu, tak můžu v klidu spát.
11:00
Nálada stoupá, protože nejen že vypadá hrozně, ale hraje dost podobně. A to, že to 2x poslal až za síť na konci drivingu, bylo bohatě vykoupeno tím, že 3x spadnul z horního patra odpaliště dolů mezi moje topnutý balony.
Jinak fyzička drží, po cca 150 ti odpalech necítím vůbec nic - ani ruce, ani nohy. Šel jsem si dát sváču - kafe, sušenku, oběd a druhýho Moëta, snad se to srovná.
11:30
Fotograf se snaží mne vyfotit tak, abych nebudil hrůzu na první pohled. Nakonec si vybral fotku zezadu proti slunci, jasná titulka. Po mě šel na řadu @Trenér a ten chudák s foťákem se rozplakal.
12:10
Z nějakého důvodu si mne vybrali pro nějaký rozhovor a detailnější focení. Po 300 odpalech, 2 flaškách a tuně žrádla mě museli ze schodů podpírat a na místo focení odvézt na rudlíku. Doufám, že nefotili ten poblitej záhon bledulí, do kterýho pak @Trenér upad.
12:30
Zvracení pomohlo, jsem zase ve formě a jdu na dřeva. Podařilo se mi trefit 3x za sebou driving, což okolo stojící spolutrpitelé ohodnotili zřetelným pokývnutím hlavy a pánové z Pingu začali tleskat.
13:30
@Trenér usnul uprostřed drivingu, když si šel sebrat omylem odehraný provéčko. Přestože bylo konečně na co mířit, moje šlajzy ani hůky to nesrovnalo. Každopádně jsem pyšný na to, že jsem každé značce dal rovnocennou šanci ukázat, jak dobré hole vyrábí. A je politování hodné, že v dnešní přetechnizované, automatické robotické době nedokážou vyrobit hůl, která hraje rovně.
13:49
Přichází informace, že za 20 minut bude pršet. U zbývajících prázdných políček volím písemkovou metodu – žádné číslo se nesmí opakovat víckrát za sebou. V mumraji překotného vyplňování a balení se mi podařilo stopit 3 bagy shaftů od Srixonu, takže konečně budu moct dodělat u baráku plot.
14:30
Opouštím se slzou v oku, ochrnutou polovinou těla a poblitou mikinou driving v Hodkovičkách. Byl to nezapomenutelný zážitek a pokud mne budou chtít pánové z GolfProfi pozvat znovu, tak nemají všech pět pohromadě. Jo abych nezapomněl – kapky počínajícího deště probraly i @Trenér . Zlomeným shaftem zručně vydloubal drivingáče zarytý hluboko do žeber (zjevně neusnul na drivingu poprvé), odšoural se k baru, kde do sebe zlomil přípravek na čištění kávovarů a odešel na tramvaj...
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 31. – Normování
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 29. – Vzorová místní pravidla
