Mám za sebou čerstvě parádní golfový víkend. Parádní je málo, ten víkend byl božskej! A když si ho zpětně přehrávám, vyskakuje mi před očima řada důvodů, proč ten golf vlastně tolik miluju a proč si ho každý z nás může užívat a vychutnávat díky jiným podnětům. Tohle jsou některé z mých...
Dát do kupy správný lidi
Golf je kouzelnej díky tomu, že se při něm můžete seznámit se spoustou zajímavých lidí. A taky míň zajímavých. A nebo taky narazíte na uplnýho pitomce. Takže základním stavebním kamenem pozitivního zážitku je pro mne správné složení spoluhráčů. Jistě, já jsem povaha adaptabilní a v davu mne bezpečně poznáte podle širokého úsměvu, slov plných chvály a duhy nad hlavou, ale mí kamarádi jsou divný patroni. Takže jim flight doplňuju, aby na ně ostatní nebyli hrubí! Proč je složení flightu důležité, poznáte dle následujícího..
Nastavení jízdního řádu
Jo jasně, patří sem takový ty věci jako na co hrajeme, podle jakých pravidel, kolik je mulliganů, atd. Ale mnohem důležitější je:
- nechválíme se za zjevně zmršenou ránu, ale naopak se kolegovi hlasitě smějeme
- na každém odpališti se pije panák
- podařené rány se vždy pokusíme shodit nějakou dobře míněnou podpásovkou
- za každou zkaženou ránu se pije panák
- když zrovna nikdo nehraje, vedeme konverzaci o tom, jak je kdo z kolegů ošklivý, hloupý, má špatné hole, blbé auto nebo neoholenou tvář
- za každého vypitého panáka se pije panák
- za každou hozenou hůl je vhodné pokývání hlavou, za zlomenou vzteky se tleská
- ve chvíli kdy nepiju panáky, piju pivo (dámy víno)
A samozřejmě hrajeme o něco. Je zbytečné hrát o peníze, těch má každý dost. A o čest se hrát nedá, tu už má málokdo. Ideální je tak nějaký hmotný statek, třeba 1 kg tataráku!
Volba místa utkání
Naprosto klíčové. Je nevhodné znemožňovat se v noblesních prostorách lázeňských resortů, stejně jako zvracet do jamek greenů hostících vrcholné toury. Volte menší devítky s ubytováním za slušný peníz a hned jako první věc si vylosujte kolegu, který vás bude po okolních hřištích vozit.
Obsluhující personál rovněž hraje nezanedbatelnou roli. Je nutné jim nastínit tourplán, podle kterého akci jedete a dopředu se omluvit.
Požitky
Přestože kvůli tomu primárně hraju, snažím se kašlat na to, jak a co hraju. Takže místo toho se koukám kolem sebe. Na opar stoupající z lesů kolem Podbořánek, na rozplývající se mlhu nad Barborou, na podzimní paprsky deroucí se skrze listy na překvapivě krásné Bitozevsi.
Na Honzu, kterej je po včerejším protáhlém večeru rudej jak rajče a zjevně trpí. A já vím jak, protože trpím stejně. Krásně nás to v našich výkonech spojuje. Tři kopance před sebe, ale pak se nese. Nádherná 140m rána přímo k tyči.
Michal svým od potu lesklým čelem hází po všech radostná prasátka, protože dal svoje první birdie v životě. Z asi 15m trefí jamku na plný koule na greenu, kde se ani nikdo neobtěžoval setřít rosu. Umění? Ani za zlatý prase by tu ránu nezopakoval, ale o to přeci nejde.
Honzovi se líbí půjčený putter. Ale přijde mu drahý a že ho vlastně nepotřebuje. Proto s ním v Podbořánkách zahraje dvanáct desetimetrových jednoputtů.
Věděli jste, že na 2. jamce v Bitozevsi můžete trefit klubovnu? Je to takový zvláštně tupý zvuk, když míček pošlete do fasády. A víte, že ji ten samý hráč může při hraní druhé devítky trefit zase?
Při první devítce v Podbořánkách se shodnete, že voda na první jamce je dost nelogicky, protože není ve hře. Při druhé devítce ji trefíte.
Sledujte své kamarády, jak při západu slunce při vložených soutěžích, s půllitrem v ruce, zkouší místo hraní holí míček do jamky házet. Levou rukou.
Takže milí čtenáři. Neberte ten golf zase tak vážně. Kašlete na HCP, pomalé greeny nebo ještě pomalejší flighty kolem sebe. O tom ta hra skutečně není...
Dát do kupy správný lidi
Golf je kouzelnej díky tomu, že se při něm můžete seznámit se spoustou zajímavých lidí. A taky míň zajímavých. A nebo taky narazíte na uplnýho pitomce. Takže základním stavebním kamenem pozitivního zážitku je pro mne správné složení spoluhráčů. Jistě, já jsem povaha adaptabilní a v davu mne bezpečně poznáte podle širokého úsměvu, slov plných chvály a duhy nad hlavou, ale mí kamarádi jsou divný patroni. Takže jim flight doplňuju, aby na ně ostatní nebyli hrubí! Proč je složení flightu důležité, poznáte dle následujícího..
Nastavení jízdního řádu
Jo jasně, patří sem takový ty věci jako na co hrajeme, podle jakých pravidel, kolik je mulliganů, atd. Ale mnohem důležitější je:
- nechválíme se za zjevně zmršenou ránu, ale naopak se kolegovi hlasitě smějeme
- na každém odpališti se pije panák
- podařené rány se vždy pokusíme shodit nějakou dobře míněnou podpásovkou
- za každou zkaženou ránu se pije panák
- když zrovna nikdo nehraje, vedeme konverzaci o tom, jak je kdo z kolegů ošklivý, hloupý, má špatné hole, blbé auto nebo neoholenou tvář
- za každého vypitého panáka se pije panák
- za každou hozenou hůl je vhodné pokývání hlavou, za zlomenou vzteky se tleská
- ve chvíli kdy nepiju panáky, piju pivo (dámy víno)
A samozřejmě hrajeme o něco. Je zbytečné hrát o peníze, těch má každý dost. A o čest se hrát nedá, tu už má málokdo. Ideální je tak nějaký hmotný statek, třeba 1 kg tataráku!
Volba místa utkání
Naprosto klíčové. Je nevhodné znemožňovat se v noblesních prostorách lázeňských resortů, stejně jako zvracet do jamek greenů hostících vrcholné toury. Volte menší devítky s ubytováním za slušný peníz a hned jako první věc si vylosujte kolegu, který vás bude po okolních hřištích vozit.
Obsluhující personál rovněž hraje nezanedbatelnou roli. Je nutné jim nastínit tourplán, podle kterého akci jedete a dopředu se omluvit.
Požitky
Přestože kvůli tomu primárně hraju, snažím se kašlat na to, jak a co hraju. Takže místo toho se koukám kolem sebe. Na opar stoupající z lesů kolem Podbořánek, na rozplývající se mlhu nad Barborou, na podzimní paprsky deroucí se skrze listy na překvapivě krásné Bitozevsi.
Na Honzu, kterej je po včerejším protáhlém večeru rudej jak rajče a zjevně trpí. A já vím jak, protože trpím stejně. Krásně nás to v našich výkonech spojuje. Tři kopance před sebe, ale pak se nese. Nádherná 140m rána přímo k tyči.
Michal svým od potu lesklým čelem hází po všech radostná prasátka, protože dal svoje první birdie v životě. Z asi 15m trefí jamku na plný koule na greenu, kde se ani nikdo neobtěžoval setřít rosu. Umění? Ani za zlatý prase by tu ránu nezopakoval, ale o to přeci nejde.
Honzovi se líbí půjčený putter. Ale přijde mu drahý a že ho vlastně nepotřebuje. Proto s ním v Podbořánkách zahraje dvanáct desetimetrových jednoputtů.
Věděli jste, že na 2. jamce v Bitozevsi můžete trefit klubovnu? Je to takový zvláštně tupý zvuk, když míček pošlete do fasády. A víte, že ji ten samý hráč může při hraní druhé devítky trefit zase?
Při první devítce v Podbořánkách se shodnete, že voda na první jamce je dost nelogicky, protože není ve hře. Při druhé devítce ji trefíte.
Sledujte své kamarády, jak při západu slunce při vložených soutěžích, s půllitrem v ruce, zkouší místo hraní holí míček do jamky házet. Levou rukou.
Takže milí čtenáři. Neberte ten golf zase tak vážně. Kašlete na HCP, pomalé greeny nebo ještě pomalejší flighty kolem sebe. O tom ta hra skutečně není...
- Další článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 11. – Co oči nevidí
- Předchozí článek v seriálu 'Deníček golfového manažera': Deníček golfového manažera 9. – Svatební carmagedon
